Aemond Targaryen x OC

98.

Dnešní večer byl zvláštní. Nevím proč ale cítila jsem se divně. Šla jsem k Aemondovi na postel. ,,Co se děje?" Zeptal se starostlivě a přitáhl si mě blíž. Prohlížela jsem si řetězy které ho poutají k postely. ,,Nevím." Odpověděla jsem nakonec. Pohladila jsem ho po tváři. ,,Ve vzduchu je něco zvláštního Aemonde. Nevím co to je." ,,Určitě to bude dobré." Snažil se mě uklidnit. Políbila jsem ho na čelo a odtáhla jsem se. Přiměla jsem ho aby si ke mě sednul zády a začala jsem mu česat vlasy. ,,Musí to být vážné." Prolomil ticho. ,,Proč myslíš?" ,,Vždycky když jsi na nervy to hrozně tahá." Zarazila jsem se a přestala. ,,Promiň." Omluvila jsem se a snažila se být opatrnější. ,,Už jsem vydržel i mnohem horší věci, spíš o tebe mám starost." ,,Jsem v pořádku. Nejspíš to nic není." Ujistila jsem ho. Dočesala jsem mu vlasy a zapletla je aby mu v noci nepřekáželi. Poslední dobou už k němu skoro vůbec služebné nepouštím. I dřív jsem ho česala ale, poslední měsíce to dělám každý večer. Služebné už připravili do naší ložnice vanu s vodou. Odpoutala jsem ho a nechala ho se svléknout a vlést do vany. Posadila jsem se vedle vany a začala jsem mu pomáhat se umýt. ,,Víš že tohle nemusíš dělat." Řekl jemně. ,,Oba už dávno víme že to sám moc neumíš. Nikdy jsi se nemusel mýt sám, jsi zvyklý že to dělají služebné. Krom toho mi to nevadí." Aemond mě vzal za ruce a políbil mi je. ,,Jaký je praví důvod za tím že jsi hodně omezila přístup služebných ke mě?" Zaváhala jsem. Nakonec jsem ale došla k závěru že by jsem měla říct pravdu. ,,Jsem paranoidní. Vím že většina z nich je na mé straně ale Rhaenyra sem často úmyslně posílá i své vlastní. Vím že jí nejspíš můžu věřit ale strach ze ztráty je silnější než rozum." ,,Chápu to. Miluješ mě tak jak jsem si myslel že mě nikdo milovat nebude." ,,Nikdo jiný nevidí to co já. Potřebuješ mě." ,,To je pravda." ,,Pravdou ale taky je že já tebe hodně potřebuju. Víc než si myslíš. Jsi jediný v kom mám oporu co se týče mích snů a obecně mé divnosti." ,,Nejsi tak divná jak si myslíš." ,,Vidím budoucnost. To je divné. A děsivé." ,,Je to úžasný dar. A velká výhoda."
Po koupeli jsem ho musela znovu spoutat. Láme mi to srdce, pokaždé když to musím udělat ale jinak to nejde. Aemond mě nechal, už se nad tím vůbec nepozastavuje. Políbila jsem ho a objala. Přála bych si aby byl zase volný a aby jsem se o něho nemusela bát.

Takže dnes speciální kapitola protože mám narozeniny <3