Aemond Targaryen x OC

66.

Maestr nám oznámil že podle té knihy se v takovích případech může stát že sen je tak intenzivní že daná osoba upadne do bezvědomí na několik hodin. Obvykle jsou to sny o budoucnosti která je nevyhnutelná. To znamená že to nemůžu změnit. Bude to tak jako v té vizi. ,,Co jsi v tom snu viděla?" Zeptal se Aemond. Nebyla jsem si jistá jak odpovědět, tohle mu přece nemůžu říct. ,,Budeme mít dceru.." Začala jsem. ,,Za devět měsíců se naše životy hodně změní. Hodně se toho stane a nebude to snadné. Při válce všichni něco obětují." Aemond mě chytil za loket a otočil si mě k sobě čelem. ,,Mluv jasně. Co jsi viděla?" Jeho hlas byl přísný a autoritativní. ,,Nemyslím si-" ,,Tak nemysli a jen mi řekni co jsi viděla." Jeho pohled byl temný, zenrvóznělo mě to ale nenechala jsem to být. ,,Neříkej mi ať nemyslím. Odmítám být tupá ovce která tě slepě následuje a dělá vše co řekneš." Aemond mě přirazil ke zdi, držel mě ale také mě jemně pohladil po tváři. ,,Tohle všechno dělám pro nás." Při těch slovech mě pohladil po břiše. ,,Tvé sny jsou důležité. Musím vědět co očekávat." Pokračoval a políbil mě na tvář. ,,Tohle nechceš vědět, věř mi." ,,Rhaenyra zvítězí? Zemřeš při porodu? Zemřu nějak já? Co tak hrozného jsi viděla že mi to nechceš říct?" ,,Nezemřeme. Ale ty.." Zaváhala jsem. ,,Co se se mnou stane?" Aemondovi už docházela trpělivost a jeho stisk sílil. ,,Prosím můj draku, to bolí." Dostala jsem ze sebe. Uvědomil si co dělá a povolil stisk. ,,Omlouvám se. Ale řekni mi to, co se stane?" Pohladila jsem ho po tváři. ,,Skončíš v řetězech. Budeš žít a budeme spolu ale budeš Rhaenyry vězeň." Aemond ustoupil a otočil se ke mě zády. Došel k oknu a opřel se o jeho okraj. Nebyla jsem si jistá co udělat, jen jsem tam stála a sledovala ho. Prudce se otočil, ovládl ho vztek. Převrátil velký stůl mezi námi, málem na mě spadl. Přikrčila jsem se v rohu místnosti. ,,Takže tohle všechno je k ničemu?!" Vyjel. Měla jsem zavřené oči ale slyšela jsem jeho blížící se kroky. Pevně mě chytil a zvedl ze země. Pokusila jsem se vyprostit z jeho sevření ale bylo to zbytečné. Nedokázala jsem zastavit slzy. Podíval se mi do očí a vztek jakoby z něho opadl. Pohladil mě po vlasech a čelem se opřel o to mé. ,,Omlouvám se, nikdy bych ti neublížil přísahám." Objala jsem ho. ,,Vím že je to těžké." Začala jsem. ,,Ale tohle není řešení. Nemůžeš přece ničit nábytek jen proto že jsi naštvaný. Musíš se naučit zvládat svůj hněv." ,,Jak mám být v klidu když už teď vím že do devíti měsíců Rhaenyra usedne na železném trůnu a tohle všechno co jsem do teď udělal je úplně k ničemu?" ,,Proto jsem ti to nechtěla říkat, alespoň by jsi v těch následujících měsících byl víc v klidu." V tu chvíli se otevřeli dveře a dovnitř vtrhla Alicent. ,,Mám hrozné zprávy-" Při pohledu na nás se zarazila ale hned pokračovala. Já jsem se zatím od Aemonda mírně poodtáhla aby ta situace nebyla tak zvláštní. ,,Daeron je mrtví. Nevíme jak se to stalo ale Daemon si ho musel všimnout a pronásledoval ho. Z Tessariona zbyl jen kus křídla a hlava. Ostatky tvého bratra se nenašly." Aemond jen přikývl. Alicent byla ztrátou dalšího dítěte zničená takže odešla aby se s tím mohla vyrovnat v klidu. Aemond se pomalu otočil zpět ke mě. ,,To je tvoje chyba!" Vyjel znovu. Ucouvla jsem až ke zdi a snažila se od něho dostat co nejdál. ,,Nemůžu za to, plánovali jsme to přece tak aby se něco takového nestalo, můj otec byl náhodou na špatném místě ve špatnou chvíli a proto ho viděl a zabil. Za to já přece nemůžu." Aemond mě chytil za krk ale neškrtil mě. ,,Jak mám vědět že se mě nesnažíš potopit?" ,,Protože tě miluji. Mám v sobě tvé dítě, prosím nebuď tak hrubí, oba víme že pokud nad sebou ztratíš kontrolu, něco uděláš a já proto o naši dceru přijdu, neodpustíš si to. Potřebuji aby jsi se uklidnil. Jsem na tvé straně." Aemond mě chytil za ruce a odvedl mě k posteli. Přinutil mě si lehnout a spoutal mě. ,,Chtěla by jsi takhle žít celí zbytek svého života?" ,,Samozřejmě že ne ale je to lepší než zemřít a nechat tě tu samotného, nebo nedejte bohové s dítětem. Zamysli se Aemonde, co je lepší? Nechat v tomto krutém světě vlastní dítě bez rodičů nebo žít v řetězech ale být tomu dítěti přítomný rodič? Protože pokud zemřeš, můžeš se spolehnout že já bez tebe žít nehodlám." Aemonda opustil hněv. Váhal ale nakonec promluvil. ,,Máš pravdu, je to lepší než smrt." Lehl si ke mě a objal mě. Stále jsem měla pouta a cítila jsem jak mi rukou mačká prso. Věděla jsem kam tím směřuje ale po tom co tu teď předvedl to opravdu nechci. Zvedl se a políbil mě. Ve chvíli kdy jsem cítila jak mi odhrnuje sukni jsem ale ucukla a snažila se ho zastavit. ,,Ne." Řekla jsem prostě když se na mě tázavě podíval proč mu odporuji. ,,Proč?" Zeptal se. ,,Nemám náladu a ty jsi řekl že budeš respektovat když řeknu ne." ,,Jsi na mě naštvaná?" Neodpověděla jsem. Aemond mě pohladil po vlasech a políbil na tvář. ,,Co je ti?" Pokračoval. ,,Prostě jen nechci." Odmlčela jsem se a probodla ho přísným pohledem. ,,A ocenila bych kdyby jsi mi sundal ty pouta." Aemond poslechl, bez dalšího slova jsem se k němu jen otočila zády. Přitáhl si mě do obětí, nechala jsem ho, nesmím být až moc odtažitá jinak to nebude fungovat. Krom toho to obětí potřebuju.

Na tuhle kapitolu jsem opravdu hrdá jak jsem jí napsala xD