NAVZDORY ČASU

Část 19

„A do prdele! To byla jízda!" Vydechl Daniel zmateně. Ještě před pár okamžiky, se nacházel v pokoji své milenky. 

Už několik dní, nemohl ani pořádně spát strachy o Isabel. Aby se alespoň trochu uklidnil, den před tím to trochu přehnal s pitím, a když to nepomohlo, rozhodl se, že si uleví sexem. To vždy pomáhalo. 

Vypařil se z jednání ve své firmě, aby navštívil jednu ze svých milenek. Ale zrovna ve chvíli, kdy jí konečně sundal podprsenku, jakoby se s ním zatočil celý svět, a on se ocitl na jedné velké dráze. Ještě že mu nevadí kolotoče napadlo ho, protože Isabel omdlívala, už jen při pohledu na houpačku. 

Zmateně se rozhlédl kolem. Stál uprostřed velkého kamenného sálu nějakého hradu a cítil se jako po několika denním flámu. Sako měl rozepnuté, i rozhalenou košili a v ruce ještě stále svíral podprsenku. Ještě že si chvíli před tím, sundal z hlavy ty kalhotky, prolétlo mu hlavou ve chvíli, kdy uslyšel výkřik.

„Daniely!" Hlas jeho sestry, ho vytrhl z letargie. Otočil se, a v tom mu Isabel padla do náručí. Jako vždy, vyskočila, obejmula ho nohama kolem boků a rukama kolem ramen. 

„Isabel?!" rozesmál se šťastně na celé kolo a zatočil se s ní, „Nemůžu uvěřit, že tě vidím. Myslel jsem, že jsi někde v minulosti, nebo co!"

 „Jak ses sem dostal?"

 „Jo, to bych taky rád věděl." vydechl, a když i s Isabel v náručí dokončil otočku a stanul čelem ke dveřím, zkoprněl. Ve dveřích stáli tři muži a dívali se na ně tak, jako by ho chtěli zabít.

 „Jsem tak šťastná..." smála se stále Isabel, objímajíc ho okolo krku.

 „Jo, já taky sestřičko..." zabručel ji u ucha, „Ale ty tři gorily ve dveřích, nevypadají moc přívětivě." Isabel ale zřejmě nepochopila jeho narážku, protože se ho stále držela jak klíště a objímala ho. 

„Isabel..." zašeptal znovu, „Hlavně ten chlap veprostřed..., vypadá, jakoby si mě chtěl dát k večeři."

 „Co to..." vydechla zmateně, když ji Daniel spustil na zem. A opravdu. Ve dveřích stál Rasten s bratry a vypadal hodně naštvaně. Vlastně vypadal rozzuřeně. 

„Můj..., pane." Zašeptala směrem k Rastenovy, aby ho uklidnila. Ani se zatím nehnul, ale byl rudý vzteky. Bylo jisté, že žárlí. Nahlas polkla, co když je zabije oba? Dříve, než mu to vysvětlí? 

„Můj pane?" přeskočil Danielovy hlas překvapením, „Kdo tu kruci je? Neříkej, že tvůj budoucí manžel? A kde to vlastně jsme?" Cedil skrz zuby.

 „Na Skotské vysočině."

 „No jasně! Kde jinde taky, že ano?" zašklebil se Daniel, „Jen tak jsem se náhodou uprostřed dne, ocitl ve Skotsku...." A pak mu to došlo. Vykulil na Isabel oči a pak znovu pohlédl na Rastena, „Tak to je ten urostlý horal, kterého sis vysnila?"

 „Ano. Asi ano." Pípla, když se Rasten konečně hnul směrem k nim. Úplně se jí podlomila kolena.

 „Jaký je do prdele rok?!"

 „Rok 1421." 

„A kurva!" zasténal Daniel a udělal krok zpět, „Ještě že se ti nelíbí chlupatý chlapi! Mohli jsme teď tvému budoucímu muži, pomáhat lovit mamuty!"