NAVZDORY ČASU

Část 37

Rasten postavil Isabel na podlahu svého pokoje a zadíval se na ní tak, že dostala strach, aby si to nerozmyslel a přeci jen by trval na tom, že k jejich spojení dojde až na svatebním loži. Nemohla sice pochybovat o jeho vzrušení, to se nedalo přehlédnout, ale znala jeho zatvrzelost.

„Tvůj tanec byl vzrušující," Zašeptal, se značným rozechvěním v hlase, „Tak moc po tobě toužím, Isabel. Ale já..." 

„I já po tobě, Rastene," nenechala ho domluvit a jeho slova zastavila polibkem, „Musela jsem se vrátit šest set let v čase, abych našla opravdového muže. Muže, kterého jsem si vysnila, protože takový se už u nás nevyskytují. Stateční a nebojácní. Hrdí a silní. Mužní a galantní k ženám. Muže, kterým se dá věřit a při kterém se žena cítí opravdu ženou." 

„Chceš říci, že muži ve vaší době toto nesplňují? Myslel jsem, že vzhledem k tomu pokušení, které se jim naskýtá, jsou o hodně silnější."

 „Ach, máš mylné představy, můj pane. Možná se mezi nimi vyskytne výjimka, která potvrzuje pravidlo, ale já takového nikdy nepotkala. Vysnila jsem si tebe..., a proto jsem zde. A nelituji ani trošičku..." Pohladila ho po jeho strništi na tváři a pak se k němu ještě více přitulila. Cítila jeho touhu na svém břiše a srdce se jí rozbušilo jako zvon. Bylo vidět, že váhá, ale že ho její slova uklidnila.

 „Takže..., chceš říci, že vaši muži..." 

„Ti nesahají ani po kotníky, můj pane. Tím si můžeš být jistý." 

„Tedy jsi šťastná? Necítíš pochyby o svém rozhodnutí? Nejsou muži zde moc velicí a..."

 „Ach jsou..." usmála se, a lehce přejela prsty po jeho vypracované hrudi, „Jsou statní. Čistí a surový, jako neopracované železo. Opravdoví. A jejich velikost, mne vzrušuje a naplňuje touhou," zastavila své prsty nad jeho kiltem a Rastenovy zaplály oči jako dva uhlíky, „a naplňuje mne i zvědavostí, můj pane." Vydechla, a očima zabloudila k veliké bouli skrývající se pod jeho kiltem.

 „Tak ty toužíš zjistit, jak mocné je mé kopí?" Zamrkal udiveně. Přitáhl si ji do náručí a přejel očima po jejím obličeji. Líbilo se mu, jaká je. Líbilo se mu tolik, že se nestydí říci mu, co cítí. Byla jiná, než zdejší ženy, které už jen při představě mužova kopí, omdlévali hrůzou a studem. Ona se nestyděla a naopak mu dávala sama najevo svou touhu a vášeň a to ho ještě více vzrušilo. 

„Ano, můj pane. Ženy u nás, nejsou tak cudné, stydlivé a neznalé, jako zdejší ženy. O milování mezi mužem a ženou, učí se již v raném věku. Není to jako zde, že žena se dozví až na manželském loži, co ji čeká a z mužova kopí má strach."

 „Ten ty nemáš..." usmál se a pobaveně na ni pohlédl, „Můj bože! Vaši muži musí být blažení, z přístupu jejich žen."

 „Nemám, můj pane. A toužím po vás tolik, jako vy po mně. Jen to není tak vidět." Zamrkala k jeho rozkroku a Rasten se nahlas rozesmál. Pak náhle zmlkl a dlouze se na ni zadíval. Krok poodstoupil a vzrušeně vydechl.

 „Svlékněte se, má paní. Chci vidět vaši krásu celou."