NAVZDORY ČASU

Část 15

Náčelník odepnul meč ze svých zad, a Flint pohotově přiskočil, aby ho od něj odejmul. Pak se posadil na své dřevěné, bohatě vyřezávané křeslo pro vůdce klanu a pohodlně opřel hlavu o opěradlo. Nohy měl doširoka rozhozené a jeho ruce spočívali na područkách. 

Isabel polkla. Byl nádherný. Jeho majestátnost z něj jen čišela. Jeho široká ramena zabrala celé křeslo a jeho vypracovaná hruď a pekáč buchet na břiše, ji rozbušil tep. Jeho kilt se maličko vyhrnul a odhalil tak jeho svalnatá lýtka a stehna. Skoro zalapala po dechu, když si uvědomila, že je pod ním nahý. Úplně zalitovala, že nevidí víc. Bylo jisté, že její přítelkyně, by z tohoto muže dozajista dostaly orgasmus, už jen při pohledu na něj. 

„Její boty spalte!" Zavelel, aniž by od ní odtrhl zrak. Stále se na ni díval, jakoby přemýšlel, zda neudělal chybu. 

Vernon se odlepil z místa, sebral boty ze země a hodil je do obrovského krbu. Na moment se zastavil před Rastenem, s úmyslem vzít si od něj i její prádlo, když ale Rasten nereagoval, neptal se. 

„Nevěřím ti ani slovo!" řekl klidným hlasem, „Musíš mne přesvědčit o tom, že nejsi lhářka. Ale čarodějnice jsi určitě," zamumlal. Zvedl levou ruku, ve které držel její prádlo a přičichl k němu, „Ještě žádná žena mě tak neučarovala." 

Isabela sklopila hlavu, aby skryla červeň, která se jí vlévala do tváří. To gesto rozbušilo její srdce. Nedokázala ovšem určit, jestli to byla jen jeho potřeba přičichnout si k něčemu, co neznal. Jejich služebná používala hodně výraznou aviváž na prádlo, a tedy stále vonělo. Nebo jestli to byla jakási jeho provokace a ukázka moci. Jeho sexualita byla nesporná, a tedy by mohla i přemýšlet o tom, že to byla ta druhá možnost. I proti její vůli, ji to ovšem vzrušilo. 

Na moment ji prolétla hlavou myšlenka, že by byl Daniel konečně spokojený. Konečně ji nějaký muž zaujal. Přeci si z jejího panenství neustále utahoval. Nechápal, proč tak zuřivě střeží svou nevinnost, když nežijí ve středověku. Stále jí říkal, že by se do této doby hodila. No, a nyní byla zde, a místo toho, aby se třásla strachy, tak cítila žádostivost. Jenže prostě nedokázala zabránit svému tělu. 

Ten muž byl ztělesněním všech jejích dívčích snů. I nynějších, když už byla žena. Kdyby se takto objevil na nějakém plese nebo v klubu, všechny ženy by mu leželi u nohou. Však představoval právě to, po čem právě toužily. Byl jiný, než muži z její doby. O jeho mužnosti, se prostě nadalo ani na chvíli pochybovat. Zdálo se jí, že onen rozdíl byl asi takový, jako mezi Davidem a Goliášem.

 „Matka s Miurou ti ukážou pokoj," pokračoval po chvíli, „Bez mého svolení ho nesmíš za žádnou cenu opustit. A nikdy ne, sama. Hodovat budeš s námi, zde, tak jak se patří, s celým mým klanem. Jen dnes, ti Miura přinese jídlo do pokoje. A varuju tě..., pokusíš-li se někdy mne obelstít, nebo mi zalhat, či neposlechneš mého příkazu..., budu tvrdý. Hodně tvrdý! A věř, že to bys poznat nechtěla!"