NAVZDORY ČASU

Část 48

„Muži se vrátí jistě až navečer. Ne dříve, než každý z nich uloví jedno zvíře. To máme dost času," Usmála se Isabel, když odešlo služebnictvo, které naplnilo káď v Rastenově pokoji horkou vodou, „Jestli budou čekat, až skolí zvíře Daniel..." Zašklebila se a otočila oči v sloup. 

„Jsi si vážně jistá, že je to správné?" Vydechla Miura a váhavě vlezla do kádě za Isabel.

 „Jistě že jo. U nás se ženy holí. A uvidíš, jak bude Daniel nadšený. Vždyť i on se upravuje, ne?" Obě se ponořily do horké vody až po krk a užívaly si tu slast. Smály se a neustále dokola probíraly svou první zkušenost s milováním. Úplně zapomněly však na čas. 

„Překvapíme je, Miuro," zašeptala Isabel, zamyšleně v ruce převalujíc velký nůž, který sloužil mužům k upravování vousu, „Vážně se tím muži holí?" Zamračila se na ni. Čepel byla ostrá jako břitva, ale naháněla strach, „Co když se tam řízneme?" Ani Miura však nebyla nadšená z té představy, že by onen ostrý předmět měl kroužit v jejím rozkroku. 

„Nebude to dobrý nápad, Isabel. Muži nám vyčiní, když si ublížíme. Cožpak ve vaší době mají i ženy svůj nástroj na holení?" 

„Jistěže mají. To bys koukala. Žiletky a depilátory. Vosky a..., bože! Různé voňavé vody a krémy po holení," povzdechla si nešťastně, „Myslela jsem, že se krásně oholíme a namažeme a pak si oblékneme nějaké erotické prádlo. Ale nejerotičtější věc, která je u vás k dostání, je asi plátěná košile." Opravdu zde nenašla nic, čím by se mohli zkrášlit. Představovala si, jak si krásně upraví klín do tvaru srdce a vyholí své stydké pysky úplně do hladka, aby Rasten zůstal v úžasu. A že se obě obléknou tak, že muži půjdou do kolen. A zatím ji služebná na její žádost přinesla jen mýdlo a ostrý nůž, kterým se muži holí. A dvě bílé, plátěné košile na spaní, které měli zastat funkci erotické košile. 

„S tímhle si akorát něco dole ufikneme," zahudrovala Isabel s nožem v ruce, „A já myslela, jak se vyholíme dohladka..." mrkla na Miuru, „Už tě Daniel tam dole líbal?"

 „Ach ano," zrudla, „A je to..., nepřekonatelné. A tebe Rasten?" 

„Bože ano!" vykřikla Isabel zasněně a obě vypukly v hlasitý smích. 

„Ale je to nemravné," vykulila oči Miura, „Hříšné a prý to sám ďábel nás ponouká..., ale..., krásnééé!" Poslední slovo zakřičely obě sborově a rudé jako rajče. 

„No právě, ale teď si představ, že bysme ji měli hladkou tak, že by jim došla slova a chtěli by..."

 „Ty myslíš, že by Daniel opravdu toužil pak po tom ještě více?" Zajiskřily Miuře oči. A když Isabel přikývla, tak nahlas polkla, „Tak to zkusíme?" Isabel se s obavami zadívala na předmět ve své ruce a povzdechla si. 

„Jak ráda bych tady měla všechny potřeby na to, abychom se mohli pro ně zkrášlit. Holicí strojky a krémy a voňavky. Spoustu krásného erotického prádla všeho druhu a župánků...,Miuro, to by teprve bylo. Bože! Království, za to všechno!" Vykřikla Isabel, a ve stejnou chvíli, obě zůstaly zírat. 

Všude kolem se válelo vše, co si přála. Spousta depilátorů a strojků na holení, krémů a parfémů. A po stěnách okolo vysela spousta hříšného, erotického prádla. 

„Páni," vykřikla Miura. Obě klečeli v kádi a zírali okolo sebe,„Kdybych tě už neznala, asi bych uvěřila, že jsi opravdu čarodějnice."