NAVZDORY ČASU

Část 61

O pár dní později, když po večeři rodina v hodovním sále osaměla, se všichni pohodlně usadili před krbem. Rasten si stáhl Isabel na svůj klín a neustále ji do ucha šeptal slova lásky.

 Opodál seděl Daniel s Miurou a zdálo se, že se náčelník už nadobro smířil s tím, že se stane manželem jeho sestry. Koneckonců si Daniela značně oblíbil, a i když nebyl válečníkem a neuměl vzít do ruky meč ani luk, ovládal jiné věci, a toho si cenil. 

„Rozhodl jsem se, že nějakou dobu po mé svatbě, pojmeš Miuru za svou manželku." Řekl Rasten a Miura udiveně vzhlédla.

 „Rastene? Opravdu?" Vyskočila radostně na nohy, aby svému bratrovy dala políbení. 

„Děkuji náčelníku," usmál se Daniel, „Slibuji, že tvou sestru udělám šťastnou. Mimochodem..., už ti nevadí, že by mi každý při první příležitosti usekl nejspíše díky mé šikovnosti hlavu?" Zašklebil se, ale byl to jen další Danielův žert. 

„S tím jsem se už dávno smířil. Dokážeš jiné věci a díky nim, je můj hrad pohodlnější místo pro život. Tudíž..., nevadí..., tvůj krk budu chránit já." Zasmál se a všichni k němu udiveně vzhlédli.

 Náčelník a žertuje? Ani Amélie ho tak ještě neviděla. A musela si přiznat, že byla konečně šťastná. Na cestě bylo její první vnouče, a byla si jista, že ne poslední. Rastenovy náruživosti a lásky ke své ženě si všimli všichni. A pak, byla tu ještě Miura. A Daniel také právě nebyl žádný svatoušek. Všichni včetně Rastena, i když ten dělal, že o tom neví, si byli jisti, že Miura už není panna. Byla zde tedy velká pravděpodobnost, že za chvíli bude mít vnoučat víc, než dost. 

„Já též," přidal se Garett s úsměvem, „Lepší pivo, než jaké dokážeš uvařit ty, jsem ještě sakra nepil! Tudíž zabiju každého, kdo by na tebe sáhl." 

„Souhlasím..., i když musím říci, že hlava po něm bolí tedy ukrutně." Přidal se Vernon.

 „Když vypiješ tři korbele naráz...?" Povytáhl Daniel šibalsky obočí. 

„Pěkně se mi zakulacuješ, má paní." Zašeptal spokojeně Rasten k Isabel, která seděla na jeho klíně. Neustále hladil její zvětšené bříško a přitom ji každou chvíli kousl do ušního lalůčku. 

„Za chvilku mě ani neuneseš." Zamračila se a Rasten se nahlas rozesmál. 

„Ach má paní..., třeba i s postelí..." zamrkal na ni, „budu tě nosit na rukou, do konce tvých dní."

 „Jak daleko jste s tím vaším ďábelským náhrdelníkem?" zeptal se po chvíli Vernon jen tak, mezi řečí, „Už jste přišli na to, jaké ďáblovo zaklínadlo na něj platí?"

 „Ne, ještě ne," nakrčila Isabel nos, „Vždy se to stane, tak nějak náhodou. Vůbec jsem nepřišla na to, jak to dělám..." Dokončila zamyšleně šeptem a položila si hlavu na Rastenovo rameno. Zamračil se totiž, když řeč na onen ďáblův nástroj přišla. 

A Isabel to chápala, i Daniel. Bylo to nebezpečné a museli vědět, jak se ovládá. Nikdy si jinak tak nemohli být jisti, že se něco nepřihodí v nejméně vhodnou chvíli. Mohli by tudíž přivést do nebezpečí nejen sebe, ale i celý klan. 

„Musíme na to přijít," zabručel Daniel, „Ale nevím jak. Otec s matkou by jistě věděli, ale takhle..."

 „Ano, to máš pravdu," povzdechla si Isabel nešťastně. 

„Má paní," přivinul si ji Rasten těsněji, „nesmíš se nyní rozrušovat. Naše dítě potřebuje klid a není dobré, když matka cítí nepokoj. Přijdeš na to, věřím ti." Políbil ji na tvář. 

„Ach můj pane..., jsi tak velkorysí," pohladila ho zamilovaným pohledem, „Ale nevím si rady," zamračila se, a pak vztáhla ruce, aby náhrdelník sejmula. Sevřela ho v dlani a povzdechla si, „Co bych za to dala, kdybych tak mohla mluvit s rodiči. Jistě by mi poradili." vzhlédla k Danielovi, který náhle pochopil a zatřásl hlavou k odporu. 

„Ne!" Vykřikl, když si uvědomil, co chce udělat. Pochopil, že mu ho chce hodit, aby nyní on zkoušel přijít na jeho tajemství. To ovšem bylo to nejhorší, co by učinila. Onen náhrdelník jen v jejích rukou plnil přání. Však právě proto ho od rodičů dostala ona, ne on. Byl to dámský šperk, a tudíž jen žena, která ho dostala a nosila, mohla ho ovládat.

„Skus to ty, bratříčku. Třeba na to přijdeš. Můj bože! Kdybych tak teď mohla být s rodiči, aby mi poradili. Království, za jejich radu!" Vykřikla a hodila náhrdelník svému bratrovy.

A ve stejnou chvíli, kdy ho Daniel chytl a zařval jako lev, Isabel zmizela.