NAVZDORY ČASU

Část 45

„Ještě že je masturbace zdravá. Každý muž by měl mít alespoň jednadvacet výstřiků za měsíc..." brblal Daniel, držíc v ruce svůj penis. Stále stál ale sotva na nohou, tak se druhou rukou přidržoval zdi. 

„Ty holíš své ochlupení, okolo svého kopí?" Povytáhl Rasten obočí a překvapeně pohodil hlavou k jeho rozkroku.

 „Ne, jen ho trochu upravuju," zašklebil se Daniel, „Když mi bylo patnáct, slyšel jsem někde, že každý kašpárek se zdá větší, když nesedí v hustém porostu, tak jsem se holil důkladně. Teď jen trochu úpravy..., však chlupy v puse není nic moc. Proto jsem i Miuře..." Zarazil se a nahlas polkl. Doufal, že to Rasten přeslechl, ale jist si nebyl. Vzal do druhé ruky prezervativ, a pak ho umně nasadil na svůj penis.

 „Opravdu se tam vejde?" Zamračil se Rasten a zíral na Danielovo kopí, obalené čímsi nevzhledným a jemu odporným, „Tvé kopí je tvá chlouba, nemáš strach, že ta věc ho poškodí?"

 „Jasně že vejde, roztáhne se a strach mít nemusíš. Zachytí tvé semeno a nemusíš se bát, že bys zplodil dítě. U nás je zdravotnictví na jiné úrovni, než zde, takže..." 

„Nikdy to na své kopí nenasadím!" zaburácel Rastenův naštvaný hlas, „A nemám v úmyslu plýtvat svým semenem! Chci tolik dětí, kolik jen bůh dá!"

 „A no jasně, náčelníku," zamrkal Daniel, „Takže už to můžu sundat? Ne, že by mi to bylo nepříjemný, ale přeci jen..., reklamu na prezervativ, jsem ještě nedělal."

 „Byl bys asi dobrý model," ozval se z postele Isabelin rozesmátý hlas. Seděla sice zády k nim, ale záda se ji otřásala smíchem, „Pokud si pamatuji, všechny ženy v okolí, se za tebou táhli jako hárající feny. Reklamní agentury asi promarnili svou šanci."

 „No sestřičko..., obávám se, že tě ten smích přejde," mrkl na Rastena, „Slyšel jsem, že zde ženy musí poslouchat na slovo a když zlobí, jejich muž je potrestá. A ty sakra zlobíš!"

 „Ale já jen chtěla..."

 „No..., nerad to přiznávám, ale Daniel má pravdu!" skočil ji Rasten do řeči, „Je to již po druhé, kdy můj pokoj zavalili jakési ďáblovy nástrahy a prsty v tom máš ty, má paní. Kdyby se to rozneslo za hranice mého klanu, skončila bys na hranici. Své lidi dokáži ukočírovat, ale za hranicemi mého panství, panují jiné zákony!"

 „Ale můj pane..." ošila se Isabel a konečně se otočila, „Nevím, jak to dělám. Ale pokaždé, když si něco přeji..."

 „Tak si přej, aby mi nedošla trpělivost!" Zamračil se a kývl na Daniela, že ho propouští. 

„Doufám, že teď už mne nikdo nevzbudí," zahudroval Daniel a omotal si tartan kolem boků, „Raději půjdu. Koukám, že tady to začíná být dosti žhavé." Vyrazil ke dveřím, ale Rastenův hlas ho ještě zarazil. 

„My jsme spolu také ještě neskončili, švagře!" povytáhl na něj obočí, „Nepřeslechl jsem tvá slova, takže zítra, budu žádat vysvětlení!"