NAVZDORY ČASU

Část 68

Uběhli tři dny a Isabel se stále nevracela. Všichni už byli nervózní, ale nejvíce Rasten. Jediný Daniel, byl, jak se zdá, celkem v klidu. On si byl totiž stoprocentně jist, že na to jeho dvojče přijde. Jen dle jeho slov, má coby žena, trochu zpomalené myšlení. Ve chvíli kdy zjistil, že náhrdelník už zase vlastní, spadl z něj všechen strach.

 „A sakra!" vykulil Robert Morgan oči, když se zastavili na nádvoří, kde Rasten cvičil s muži v boj. Daniel právě prováděl otce po hradě a okolí, aby mu čekání na Isabel nějak zpříjemnil, „Něco takového, jsem viděl jen v televizi. Oni opravdu bojují?"

 „Cvičí boj," pokrčil Daniel rameny, „Rasten nechce, aby muži zlenivěli a zapomněli bojovat. Říká, že musí být připraveni, i když žádná válka klanů právě nehrozí. Rasten je dobrý náčelník. Zajistil svému lidu mír. Dává jim práci a netrpí hlady, jako jiné klany, a za to ho milují. I za jeho spravedlivou povahu."

 „Je to jistě velký válečník," pokýval Robert hlavou, „Jde mi mráz po zádech, jen z toho pohledu. Však stačí málo..., jen špatný pohyb, a zraní jeden druhého." 

„To ano. To je právě to umění, tati. Tomu já nikdy nepřišel na kloub, ani na chuť. Však jen sám meč váží šest kilo, tati. A to si představ, se s ním ohánět celý den a držet ho v jedné ruce..."

 „A jak to, že ty tedy necvičíš boj jako muž?" 

„No, Rasten říká, že s mečem jsem nebezpečnější více sobě, než bych byl nepřátelům," zašklebil se Daniel, „Mou ochranu si prý bere na svá bedra a povolil mi jeho hrad trochu zvelebit," mávl rukou ke studni, „Třeba vodu ze studně, jsem odvedl až do hradu. Ženy nemusejí takovou dálku několikrát denně absolvovat. Nyní pracuji na odpadním systému, abych svedl všechny odpady pod zem." Robert Morgan znalecky přikývl a pyšně se podíval na svého syna. Byl vědec po něm, a něco takového dokázat za podmínek středověku, byl těžký úkol. 

„Dobře děláš, synu. Pokud si pamatuji, morová rána prohnala se středověkem v několika vlnách, a další bude za nedlouho následovat a právě hlavně přemnožené krysy v odpadech, byli toho příčinou." 

„Zde za nedlouho žádné nebudou, otče," řekl pyšně Daniel, „Práce se mi daří a pak..., v naší době už víme, že mor se dá léčit antibiotiky." 

„Jsem na tebe pyšný, synu." poplácal ho po zádech. 

„A to jsi ještě nepil moje pivo...," rozchechtal se Daniel, „Chlapi by mě za něj nejraději prohlásili za svatého."

 „Předpokládám, že máš tedy mnoho ochránců, když sám neumíš vzít meč do ruky..." Zasmál se Robert spokojeně a znovu pohlédl na bojující muže. 

Musel si přiznat, ač tomu nerozuměl, že náčelník mezi svými muži jistě vynikal. Všichni muži zde byli mohutní, a když se na ně díval, bojovali jako lvi. Ale Rasten svůj post náčelníka nesl právem. Tento horal, byl prostě opravdový chrabrý válečník, se vším všudy. Snad takový, nad kterým dívky v jejich době vzdychají u knihy a rozplývají se blahem.

 Už se vůbec nedivil, že ho Isabel tak vroucně milovala. Však i povahou, by mohl být příkladem mužům z jejich doby. Sice se mu zdálo, že toho moc nenamluvil, a neustále se mračil, ale srdce měl čisté, jako padlí sníh. Ano, mohl být spokojen s výběrem partnerů, svých dětí. Přeci i Miura byla dívka, která Daniela milovala z celého srdce. 

„No tati, abych nezapomněl," zamrkal Daniel, „Dnes po večeři bude hudba a zábava. I když nám dalo hodně práce k tomu Rastena přemluvit," zachmuřil se, když si vzpomněl na Isabel, „Ale já věřím, že to nebude trvat dlouho, a Isabel se vrátí." 

„Hudba?"

 „Ano..., hudci zahrají písně. A ženy mohou zůstat. Zde ženy totiž po večeři odcházejí do ložnic svých mužů a čekají na ně. A muži pak pijí a rokují..." Mrkl potutelně na otce.

 „Aha!" rozchechtal se Robert, „Tak to je také jeden z důvodů, že jsi zde tak spokojen..., mužská nadvláda."

 ***

 Mor se opravdu prohnal Evropou v několika vlnách. Roznášeli ho krysy, kterých bylo díky chybějící kanalizaci a všudypřítomnému odpadu hodně. A pak blechy, kterých díky absencí hygieny bylo také dost. Vymírali celé vesnice a města. Dnes se léčí antibiotiky a očkováním.