NAVZDORY ČASU

Část 54

Rasten pevně semkl čelisti a stiskl ruce v pěst tak, až se mu nehty zaryly do dlaní. Díval se ze své výšky dolů, na to nádherné stvoření, které se ho dotýkalo s takovou něhou a touhou, že měl co dělat, aby se ovládl.

 Dotýkala se jeho svalů na pažích, hnětla je svými prsty, a když přešla na jeho hruď a prsa, téměř nedýchal. Přejížděla po jeho pekáči buchet na břiše, a i ona neustále vzrušeně vzdychala. A když se dotkla jeho kopí přes látku kiltu, rozbušilo se mu srdce jako na poplach. 

Nahlas ztěžka polkl, když se začala sesouvat k jeho nohám. Zastavilo se mu srdce, když pak začala dlaněmi přejíždět po jeho stehnech, až k jeho rozkroku. Vyhrnula mu kilt, a tehdy se jeho kopí, ukázalo v celé své kráse a velikosti. 

„Můj pane...," zašeptala vzrušeně, „Jste velice krásný..., všude. Vaše tělo je jako vytesáno z mramoru..." Rasten však jen v odpověď zprudka vydechl. Najednou nedokázal ani myslet. Když se tak díval na ženu, klečící u jeho nohou, celý se nekontrolovatelně roztřásl. 

Vztáhla ruce a dotkla se jeho varlat. Lehce je zmáčkla v dlani a Rasten nahlas vykřikl. Takovou slast snad ještě nepocítil. A když se dotkla jeho kopí ústy, zařval jako lev. A když ho začala rytmicky vtahovat do svých úst, vzal jemně do svých dlaní její hlavu a díval se dolů, na její počínání. 

To co mu činila, bylo přímo nadpozemsky krásné. Vzrušoval ho i pohled na ní, i to, že se to evidentně líbilo i jí. Byl to krásný pocit, nádherný, a bylo jisté, že každý muž měl právě toto velmi rád. 

Nejen ženy, ale i muži, baví se rádi o svých ženách a o tom, jaké je milování. Zvláště, když se nacházejí daleko od nich na cestách, a u ohňů vzpomínají. A právě ona praktika, je mezi nimi hodně propírána. Ne každá žena, to svému muži činí. Dalo by se říci, že snad pouhé výjimky.

 Zdejší cudné ženy se o sexu neučí, nemluví o něm, a vše je musí naučit jejich muž. Ovšem právě to, aby svého muže uspokojila ústy, setkává se s jejich odporem. Když pak některý muž přizná, že jeho žena mu neodpírá tuto slast, mnohý mu to závidí. 

A když se Rasten nyní díval, jak si jeho žena vzrušeně s jeho kopí hraje, pomyslil na to, že v jejich době jsou o mnoho moudřejší, když se o tom učí. Byla přeci panna, a přesto ji to nevyděsilo, naopak. 

 Zřejmě jsou alespoň v tomto směru, o mnoho dále, než oni. Je přeci velice příjemné, jestli se ženy takto svému muži omlouvají. Jistě o mnoho více, než ji nařezat. Dokonce ho na moment napadlo, že jejich muži musí vyhledávat neposlušné ženy, a činit je svými ženami. Však tato omluva stojí za všechen strach, kterému ho vystavuje, když neposlouchá. 

„Ach, má paní..." zasténal, držíc její hlavu u svého rozkroku, „Vypustím své semeno!" A když Isabel neuhnula a začala se s jeho kopím mazlit ještě náruživěji, vzrušením už téměř sotva stál na nohou.