Nechtěný dar pt. 3

34. Tajnosti před Eliasem (D)

 Lyně zbýval měsíc, maximálně dva do porodu. I když Lyna už rodila, Lia ji vnímala jako prvorodičku. Byla si jistá, že při prvním těhotenství s Iljou nedostala moc rad. I pro Liu byl porod stále jednou velkou záhadou. Namáhavý a děsivý. S Aurim měla nejvíce ze všeho strach, že se jí narodí holka. A pak Todor posilněný alkoholem zabije ji i tu maličkou. S Irynou a Seliou se bála o jejich budoucnost. Nemyslela si, že porod přežije. A taky myslela na to, že by možná nemusely být Eliasovy. Tak moc jí tenkrát záleželo na tom, aby se mu zavděčila. A do toho všechna ta bolest a týdny hojení. Teď věřila, že tenhle porod pro ni nebude tak děsivý. Bude mít u sebe Eliase. A ten neztratí hlavu. Nedovolí si to před ní, když jí bude zle. Vždycky, když jí bylo nejhůř, dovedl být jako skála. I Kieranovi radila Lia to samé. Aby své potřeby odsunul stranou.

A s Lynou se potají dohodla, že se budou setkávat k procházkám ve městě. A skutečně Lia dovedla chvíli tyhle příjemné kratochvíle před Eliasem tajit. Jenže Lyna s blížícím se porodem potřebovala často jen klid. A Lia se pak vracela sama zklamaná domů. Když je navštívila Mira s Jurim, zrodil se v Liině hlavě plán. Juri si posteskl, že se Mira stále bojí chodit sama na trh. Přitom věřil, že by jí všechny ty pěkné věci a vůně udělaly radost. Měl pravdu v tom, že život ve dvou cimrách musel být stále stejný. Lia by to dobrovolně nevydržela. Ale pro Miru byly úkrytem před krutým světem. Nahlas to neřekla, ale chtěla Miru vzít na trh také. A když už to vypadalo, že Lyna se bude raději do porodu držet doma, zašla za Mirou a navrhla jí, aby šla na trh s ní. Mira se nejprve zdráhala. A když vyrukovala s tím, co by na to řekl Juri, Lia jí připomněla, že to je to, co by pro ni on sám chtěl. Na trhu se zpočátku držela u Lii. S sebou si nevzala moc peněz a celou cestu jí opakovala, že není s Jurim nijak domluvená, a že se bojí, že by mohla domů koupit něco, co koupí večer i on.

„Tak si nemusíš nic kupovat," usmála se na ni Lia. Ale to už Miru zajímalo úplně všechno. Dlouhou dobu strávila u hraček. Prohlížela si miniaturní panenky a panáčky, dřevěné kostičky, skleněné kuličky a vycpaná zvířátka. Ale Lia byla odhodlaná jí držet zpátky, aby se Juri nezlobil. Pak ji zaujal stánek s rybami. „Ani nevím, jak bych něco takového uvařila," užasla. A vzápětí se hrozila nad kádí, kde se to ploutvemi jen hemžilo. „To je tu jako zabijí?"

A Lia ji namísto odpovědi táhla dál. Prohlížely si šátečky a pak látky na šaty. Když zavítaly k Antonovi, dal Miře kousek skopového na večeři. „Jen ber, zasloužíš si nějakou odměnu za to, že jsi přišla až sem," řekl jí. A Mira se pak přestávala bát a více si procházku užívala. Jenže když si obhlížela nádobí a různě vyřezávané vařečky, najednou jako by ztuhla. Lia si všimla, že ustalo její švitoření a jen se dívá kamsi před sebe. A pak uviděla, jak křečovitě svírá stůl s vystavenými hrnci.

„Miro, všechno v po..." oslovila ji, když Mira z ničeho nic omdlela, stůl se překlopil a s ním na ní spadlo i všechno ostatní. „Miro," vyhrkla Lia a přítomný prodejce jí hned začal pomáhat. „Nesahejte na to," vzal jí z rukou okraj stolku a postavil jej. Lia Pak pomohla Miře v mrákotách pomalu vstát a vystoupit ze střepů. Na čele měla rozseknutou kůži a byla zaprášená, ale jinak vypadala v pořádku. V očích však stále měla ten zmatený výraz. „Nestalo se ti nic?" začala ji oprašovat. Pak se obrátila na toho starého pána, který právě kvůli Miře přišel o spoustu výrobků. „Omlouváme se, všechno Vám zaplatíme." sáhla do kapsy, vytáhla pár drobných, které měla u sebe, a předala mu je. „Ještě Vám zanesu zbytek."

Muž si peníze vzal, ale tvářil se stále podezřívavě. Namísto odpovědi začal sbírat kousky, kterým se povedlo přežít. Pak se na Liu ale přeci jen obrátil. „Řekněte mi, kde bydlí manžel té chudinky. Domluvím si zbytek s ním."