Zpěv ptáčků mě rozveseloval. Šustění listí byl tak klidný a příjemný a mech, který se rozprostíral všude kolem mě byl tak hedvábný. Všechno tady bylo tak neuvěřitelné...
Dveře, kterými jsem přišla tady byly stále. Byly sice průhledný, ale nedaly se přehlédnout. Mohla jsem se vrátit z tohoto podivného světa zpátky domů, ale ... proč to tady neprozkoumat, když už tady stojím? Nahlas jsem se musela zasmát. Ach ta moje snílkovská povaha.
Věděla jsem, že se nemohu vzdálit od těchto kouzelných dveří moc daleko. Babička vždycky říkala, ať do lesa nechodím sama. Mohla bych se ztratit. A měla pravdu. Vždycky jí měla, proto jsem dbala na její rady.
Náhle jsem uslyšela zpěv. Krásný dívčí zpěv, který se každým okamžikem ke mě přibližoval. A nedlouho poté se z poza stromu vynořila malá dívenka v červeném čepečku. ,, Ahoj.'' pozdravila jsem ji mile.
Zarazila se a trochu nedůvěřivě si mě prohlédla. ,, Promiňte, maminka mi řekla, že se nemám bavit s cizími lidmi.''
Prohloubila jsem svůj dosavadní úsměv. ,, Tak se poznáme. Jmenuji se Lucy a ty?'' Můj zvláštní přístup se ji očividně líbil. Poznala jsem to na jejím skromném úsměvu.
,, Karkulka...''
,, To je krásné jméno.'' poznamenala jsem. ,, Červená karkulka. Máš krásný čepeček...''
,, Děkuju slečno a vy máte krásné šatičky. ''
Začínala jsem si uvědomovat, kde jsem se to objevila. Ty tajuplné dveře plné kouzel mě zavedly do říše divů. Do pohádky o Červené karkulce. ,, A jak to, že chodíš po lese tak sama? Nebojíš se?'' zeptala jsem se jí se zvědavostí. Odpověď jsem sice věděla, ale nechtěla jsem, aby tady bylo to hromové ticho.
,, Musím jít za babičkou. Je nemocná a já ji chci udělat radost.''
,, Dobře, nebudu tě víc zdržovat. Jen si dávej pozor...v tomto sice krásném, ale nebezpečném lese se nacházejí zvláštní zvířata, která tě mohou přepadnout. Hodně štěstí Karkulko.'' Dívenka se jen usmála a zamávala mi na rozloučenou.
Ocitla jsem se zase sama, ale její krásný zpěv jsem slyšela ještě dlouho poté, co odkráčela za babičkou. Seděla jsem na tom krásně hebkém mechu a začala si také broukat. Přitom jsem pletla věneček, jež mě naučila moje maminka. Samota však netrvala dlouho.
,, Tak krásná dívenka v tak tajuplném lese. Jak je to možné?''
ČTEŠ
Beginning of the end | CZ
FanfictionV tom opuštěném domě, na konci té liduprázdné ulici se nachází něco tajemného a kouzelného. Nikdy nikdo přesně nevěděl, proč ten dům přitahuje malé děti a nikdo nikdy nezjistil, proč každému připadá jako z pohádky. Uvnitř tohoto domu se ukrývají dve...
