Moje chodidlo po dlouhé době došláplo na tvrdý asfalt, jež pokrýval většinu města. Bylo to zase něco nezvyklého, jelikož obchody i vzhled města vypadal zcela jinak než u nás. Velice originální stavby do všelijakých tvarů se tyčily několik metrů nad zemí. Jejich nezvyklé tvary mi připadala srandovní.
Intel se neustále rozhlížel kolem sebe. Nejspíš tušil, že se tady mohou skrývat Rozparovači. Po několika blocích jsme se zastavili před menším bytem s výlohou šatů. Byly to drahé kousky, na které jsme neměli peníze, jenže on samozřejmě nehodlal nic platit. ,, Počkej tady...'' pověděl mi a naposledy se rozhlédl do všech stran. Nikdo tady nebyl, což bylo zvláštní.
Intel vběhl do krámku a nastalo hromové ticho. Připadalo mi to dost neobvyklé a děsivé, jenže pak nastaly ty rány, jež mě vyděsily k smrti. Střelba, která mi trhala uši.
Když nastalo další dech beroucí ticho, Intel vyšel z obchodu a v rukou dřímal krvavé šaty a boty na podpatku. On sám už byl převlečený do smokingu, jež mu slušel ještě víc. Byl upravenější a připadal mi jako gentleman, jenže jsem se samozřejmě v tomto ohledu pletla.
,, Ty...ty jsi je zabil?'' vydechla jsem nevěřícně. Neodpověděl mi. Jen předal mé šaty a poukázal na uličku, kde jsem se měla převléci do nových šatů.
Představa, že jsem na sobě cítila šaty, jež Intel vyrval nějakému nebohému smrtelníkovi z rukou, když upadl na zem celý prostřílený, byla strašlivá, ale musela jsem to překousnout.
,, Jdeme!'' zvolal Intel působivým a vůdcovským hlasem. Nadechla jsem se a na podpatkách, které byly nepohodlné, jsem se vydala za Intelem.
Banka kupodivu byla blízko. Nikoho jsme do té doby nepotkali, což bylo ještě divnější. Přiblížila jsem se k Intelovi co nejblíže a zašeptala:
,, Proč je tady tak prázdno?''
,, Všichni jsou zalezlí kvůli Rozparovačům. Bojí se jich. Vyjdou jen tehdy, když si potřebují něco zařídit. Jako právě teď mi. Chovej se tak, jak jsem ti řekl, jasný?'' Jen jsem přikývla a následovala jeho kroky. Vstoupili jsme do ohromného sálu, kde na konci, seděla starší úřednice.
V ten moment nastal šok. Intel změnil zcela výraz, objal mě a pověděl: ,, Já si jenom odskočím, miláčku, ano?'' tak láskyplně se usmál, že jsem neodolala. Lehce se ke mě naklonil a zlehka mě políbil na rty. Byl to jenom letmý polibek, ale stačil k tomu, aby se mi rozechvěl každičký nerv v mém těle. Srdce mi bušilo jako o závod a na jeho jiskřivých očích jsem moc dobře viděla, že to cítil.
Otočil se na patě a odkráčel pryč, aby mohl zařídit to, co potřeboval a já se vydala omámeně udělat svoji práci...
ČTEŠ
Beginning of the end | CZ
FanfictionV tom opuštěném domě, na konci té liduprázdné ulici se nachází něco tajemného a kouzelného. Nikdy nikdo přesně nevěděl, proč ten dům přitahuje malé děti a nikdo nikdy nezjistil, proč každému připadá jako z pohádky. Uvnitř tohoto domu se ukrývají dve...
