2.část

283 42 1
                                    

Srdce mi bušilo jako o závod. Každý výbuch mě děsil, jelikož byl čím dál tím blíže a navíc se pomalu stmívalo. Tady byly dny strašně krátké. Díky bohu jsem se vrátila na stejné místo odkud jsem přišla, akorát pozdě. 

,, Ne...'' vydechla jsem. ,, Ach ne!'' Pokoušela jsem se právě nahmatat své kouzelné dveře, ale nikde jsem nic necítila. Přišla jsem pozdě. ,, Ne...'' usedla jsem do mechu a začala plakat. Jak se teď dostanu zpátky domů? Ach babičko...moje milá babičko!

Znovu cosi zašustělo ve křovinách a já prudce zvedla hlavu. Ach...jen zajíc. Malé zvířátko ke mě pomalu doskákalo a tak jsem měla možnost si jej pohladit, ale když jsem na něj vztáhla ruku, cuklo sebou a vystrašeně odběhlo někam pryč. A tím mě upozornil na něco, co bylo v jeho blízkosti. 

Vstala jsem a pomalu k zajíčkovi cupitala. U něho totiž ležela velmi povědomá kniha, ale jak tady může být?

Zvedla jsem ji ze země a nestačila se divit. Byla trochu od hlíny, ale byla to ona. Kniha se zlatým nápisem: Pohádkové tajemství.

Otevřela jsem jí a zadívala se na poslední stránku, kde byl ten samý nápis: 2. část, akorát hned pod ním se tyčil nový nápis, který tam před tím nebyl - čas na tvůj vlastní příběh.

Stále jsem tomu nedokázala porozumět. Čas na můj vlastní příběh? Tohle je jen vymyšlený svět plný nebezpečný! Tohle není můj příběh, sem nezapadám a nikdy nebudu. Nebo...o to právě jde?

Z mých myšlenek mě ale cosi vytrhlo. Nějaké vrčení, které vycházelo z hloubi lesa a přibližovalo se. Měla jsem snad je jedinou možnost. Utéci. Knihu jsem nechala na místě, kde byla položená, vstala jsem a rozběhla se co nejrychleji jsem mohla.

Neustále jsem se ohlížela za sebe, ale nikoho jsem neviděla. Žádné zvíře, které by mi chtělo ublížit. Tak komu patří ten strašlivý zvuk, který je mi v patách?

Rozhodně jsem nechtěla zastavit. V šatech se dost špatně běhá, ale musela jsem to nějak dát. Jen je prostá dívka, která se vznáší v oblacích, jenže teď to není možné. Teď právě utíkám o život!

Dech mi začínal docházet a nohy mě začaly zrazovat. Brzo jsem upadla na ten měkký mech a začala pobírat dech, jenže ten ukrutný zvuk se přibližoval neustále...


Beginning of the end | CZKde žijí příběhy. Začni objevovat