Probudil mě zpěv ptáčků, kteří mi kroužili nad hlavou. Podle hodinek bylo teprve šest hodin ráno. Babička vstávala dost časně a až si uvědomí, že tam nejsem, jediné místo, které ji napadne, kde bych se mohla skrývat, bude tady. Rychle jsem sbalila deku do batůžku a otevřela průchod to neznáma.
Záblesk světla a už jsem byla na zcela jiném místě a tohle místo...tohle místo bylo něco nevídaného! Bylo zcela jiné než ty předchozí. Nepoznávala jsem to tady. Nepoznávala jsem příběh, pohádku. Kde to jsem?
Přede mnou se rozprostíral les - jako vždy - ale bylo tady něco špatně. Něco divného. Možná ta černá obloha a kouř, jež byl vidět v dálce skrz malé keříky.
Náhle jsem uslyšela nabíjení zbraně přímo za mými zády a ucítila konec zbraně, jež mi mířila přímo na hlavu. Ach můj bože... Vždycky jsem nesnášela zbraně a nenáviděla jsem filmy s takovou tématikou. Roztřásly se mi nohy. Bála jsem se cokoliv udělat. Možná jen chvilka mě dělí od smrti...Ach babičko!
,, Kdo jsi!'' mužský hlas mě ani nepřekvapil. Většinou zbraň drží muži. Jeho tón nebyl nijak přívětivý, takže jsem se rozhodla raději odpovědět.
,, Lucy...'' zašeptala jsem. Podivila jsem se, že uslyšel můj křehký hlásek.
,, Co tu pohledáváš!?'' zeptal se dál trochu drsněji.
Na tváři se mi objevila slzička. ,, Jen jsem chtěl utéct od problémů...'' V ten moment mě prudce popadl za ramena a otočil tak, abych byla schopná se podívat do jeho krásných očí, které se jen tak nevidí. Zelenomodré...
,, Tak se vrať odkud si přišla, protože tady tě čekají ještě horší problémy!'' Tentokrát jeho hlas nebyl ani hrubý ani milý. Nedokázala jsem z jeho hlasu vyčíst nic. Jeho vlasy byly tmavé, rozcuchané, neupravené, ale půvabné. Na sobě měl dlouhý kožený kabát a v rukou zbraň, kterou na mě mířil.
Prohlížel si mě stejně dlouho jako já jeho. Hned poté mě pustil, otočil se na patě a zmizel v hloubi lesa.
BUM!
To bylo blízko. Rána, jako od nějaké silné bomby, vyvolala hlasitý zvuk. Zpanikařila jsem. Místo toho, abych se vrátila, jsem běžela za tím neznámým mužem, jež mě ušetřil. ,, Počkej!'' zakřičela jsem do lesa, avšak marně. Byl pryč, tedy já ho neviděla.
Jeho nenápadná ruka se zatoulala na mých ústech a tak mi znemožnila vykřiknout. ,, Ticho! Nesmíš křičet na celý les! Přivoláš tak Rozparovače!'' Zase jeho hrubý hlas, který jasně poukazoval, jak dokáže být nebezpečný.
Pustil mě a znovu se na mě zadíval a tentokrát důkladněji. ,, Co to máš na sobě?!'' Odfrkl si. Když jsem však nic neříkala, protočil panenkama a vzal mě za ruku. Táhl mě hlouběji do toho neznámého lesa...
Tak :) Kdo je ten neznámý muž? A co myslíte, že se stane dál? Bude to složitější než to vypadá :D
ČTEŠ
Beginning of the end | CZ
FanficV tom opuštěném domě, na konci té liduprázdné ulici se nachází něco tajemného a kouzelného. Nikdy nikdo přesně nevěděl, proč ten dům přitahuje malé děti a nikdo nikdy nezjistil, proč každému připadá jako z pohádky. Uvnitř tohoto domu se ukrývají dve...
