Beginning of the end | CZ

Chlapec

Usedla jsem na zem a snažila se zahřát. Ochladilo se. Chlapec, který se ještě vzpamatovával z toho, co právě teď zažil, si ke mě přisedl a pokusil se navázat kontakt.

,, Děkuju,'' zvolal potichu a pak rychle zaměřil svůj zrak na nehybně stojícího Intela.

,, Neměj strach... Neublíží ti. Jsi pod moji ochranou. Jak se jmenuješ?'' zeptala jsem se s mírným úsměvem na tváři.

,, Jsem Guyard... Nejsem jeden z nich - z rozparovačů, přísahám. Pocházím z nedaleké vesnice. Chtěl jsem jít pro vodu k řece, ale rozparovači mě našli a začali nahánět. Nevěděl jsem co mám dělat a tak jsem utekl hlouběji do lesa. Opravdu nejsem jeden z nich, jak říká on.''

,, Já ti věřím...'' Opravdu jsem z něho cítila, že nelže. Jak jsem řekla. Dokážu se vcítit do druhého člověka.

Rukama jsem se začala třít, jelikož mi začala být ohromná zima. Jak tady může být tak ohromná zima? ,, Počkejte...'' Guyard vstal a koženou bundu jež měl na sobě, si sundal a přehodil je přes moje ramena. ,, Už je to lepší?''

,, Lepší, děkuju...'' usmála jsem se, ale úsměv mě hned přešel, jelikož jsem postřehla Intelův výraz. Jeho bunda nebyla stejná jako Intelův kabát. Kožená bunda byla zcela obyčejná, natož kabát, jež mě přikryl můj společník minulou noc, byl ze zvláštního, jistě drahého materiálu. Byla to změna...

,, A jak se jmenujete vy?'' Zatřásla jsem hlavou a přesměrovala pozornost na chlapce sedícího vedle mě.

,, Jsem Lucy.''

,, A odkud jste?'' Optal se a právě teď mi došla slova. Co mám říct? Z jiného světa, který je lepší, jelikož tam nejsou žádné války? Ale naopak je tam politika a v některých částech Země je i diktatura?

,, Jsem-''

,, Z Jevelony...'' Prudce jsem sebou škubla. Intel se právě objevil vedle mě. V rukou dřímal zbraň, kterou mířil Guyardovi na hlavu. Rychlostí světla jsem vstala na obě nohy a vykřikla:

,, Co to děláš! Říkal jsi-''

,, Mlč!'' Skočil mi do řeči a pohlédl na mě. Ty jeho chladné oči mě bodaly jako kdyby na mě padalo tisíce jehel. Do očí se mi draly slzy a já ani nevěděla, z jakého důvodu. Že na mě křičí? Na to bych měla být už zvyklá. Je to bezcitný člověk! Sociopat a nejspíš i psychopat, který nevnímá lidské emoce. Tak proč se mě to tak dotklo? ,, A ty...zavedeš nás do té tvé vesnice,'' svoji zbraň stále mířil na chlapce, který vypadal vyděšeně.

Polkla jsem a rychle si setřela slzu, která mi vykoukla z koutka oka tak, aby si nepovšiml, že jsem se nechala poddat smutku. ,, Co tam potřebuješ?'' Vydrala jsem ze sebe ztěžka.

,, Každá vesnice má schované zbraně. Potřebujeme lepší a kvalitnější, než vyrazíme dál...''

,, Takže?''

,, Vykrademe vesnici.''