V momentě kdy se neznámý muž otočil ke mě zády, jsem se po něm napřáhla a uhodila ho silou, jakou nečekal. Nic to však s ním neudělalo. Naštvaně se na mě otočil a už mě chtěl svoji silnou rukou praštit, ale Intel využil této situace k tomu, aby ho aspoň omráčil. Další silnou ránou ho prašti do hlavy. Zapotácel se a rázem ležel u mých nohou.
Úlevou jsem si vydechla. Mé nohy mě už stresem neunesly. Dopadla bych na dřevěnou podlahu stejně jako tento surový muž, kdyby mě Intel včas nezachytil. Pohlédla jsem mu do očí a zhluboka dýchala.
,, V pořádku?'' optal se s pozdviženým obočím a já zakroutila hlavou na nesouhlas. Na jeho tváři se lehce objevil úsměv nebo se mi to jen zdálo? V této neuvěřitelné tmě bylo těžké rozeznat skutečnost od snu. ,, Musíme jít! Tohoto povyku si jistě někdo všiml a nejspíš už zavolal Rozparovače...''
Pomohl mi postavit se na nohy a rázem mi dopomohl až ven na čerství vzduch.
Samozřejmě měl pravdu! Rozparovači byli jen kousek od nás a když nás uviděli, svými zbraněmi začali střílet. V té tmě nás možná neviděli, ale nechtěli riskovat. Intel je pro ně důležitá osoba, která potřebuje být zavražděna. Proto stříleli naslepo. Doufali, že ho strefí.
Utíkali jsme od tohoto místa pryč. Samozřejmě byl Intel přede mnou. Jeho schopnosti dosahovaly daleko za těmi mými a přesto se snažil brzdit. Snažil se mi pomáhat. Co se s ním stalo?
,, Lucy!'' Zavrtěla jsem hlavou a vrátila se ze svých myšlenek zase zpátky do reality. Intel mě v mžiku strhl k zemi. jeho tělo se dotýkalo toho mého a tep mého srdce se zrychlil natolik, že bylo těžké ho krotit.
Podepřel se a pohlédl mi do očí. Věděla jsem, že by se rád postavil na nohy a zase utíkal dál, ale něco mu v tom bránilo. I přesto, že byla tma, viděla jsem jeho krásné oči plné touhy.
Naše rty byly jen pár centimetrů od sebe a já už tohle napětí nemohla vydržet. Prudkým pohybem jsem jeho upnuté tmavé triko chytla a přitáhla se k němu tak, abych se konečně dotkla svými chvějícími rty těmi jeho.
Bylo to sladké, neodolatelné, hypnotizující a dokonalé! Avšak i přesto, že náš polibek nemohl trvat dlouho, připadalo mi to jako věčnost. Po chvíli se odtrhl a s lehkým úsměvem mi pomohl na nohy. Rozparovači nás pomalu doháněli. Museli jsme běžet dál!
ČTEŠ
Beginning of the end | CZ
FanficV tom opuštěném domě, na konci té liduprázdné ulici se nachází něco tajemného a kouzelného. Nikdy nikdo přesně nevěděl, proč ten dům přitahuje malé děti a nikdo nikdy nezjistil, proč každému připadá jako z pohádky. Uvnitř tohoto domu se ukrývají dve...
