Beginning of the end | CZ

Střevíček ze skla

,, Půjdu zase ven, pokud ti to nevadí.'' řekla jsem. Babiččin úsměv mi řekl, že ji to nevadí. Měla radost, že já jsem šťastná. 

Už z dálky jsem viděla, že se na mě ten krásný tajuplný dům těší. Cítila jsem jeho energii. Byla tak jasná jako aura některých dětí tady. Ten dům se choval jako živé stvoření. Potřeboval nabrat přes noc sílu, aby mě vpustil do nějaké další pohádky. Sršel radostí, jako šťastný člověk. Zamilovala jsem si ho! 

Znovu jsem vstoupila dovnitř a dveře na konci chodby mě uvítaly s otevřenou náručí. Prošla jsem nebeským světlem a poté? Poté se objevila na zcela novém místě. Znovu jsem se usmála a zatočila se kolem dokola. Bylo to tady nádherné. Stála jsem před palácem, kde se shromažďovaly kočáry. Na sobě jsem měla kupodivu krásné modré šaty a na nohou? Páni... Střevíčky ze skla. Byly pohodlné, to ano, ale velmi zvláštní. 

Moje kouzelné dveře byly skryty, avšak já poznala, kde jsou. ,, Děkuji!'' pověděla jsem do prázdna a pohladila povrch ebenového dřeva. Hned poté jsem se vydala do království. Všude panoval život a když jsem vstoupila do toho ohromného sálu, kde všichni tancovali, nevěřila jsem vlastním očím. Lustr se ohromně třpytil, výzdoba mě uchvátila a ten styl architektury, ale to nebylo jediné, co mě zarazilo. Všichni v sále na mě přesměrovaly svoje oči.

Zčervenala jsem jako rajské jablíčko. Nikdy jsem nebyla na takové akce plné lidí a navíc, když ještě všichni spočinuly zrak na mě. 

Pomalu jsem začala scházet dlouhé schody a když jsem došlápla na lesklou podlahu, nějaký muž ke mě přistoupil a optal se.: ,, Jak se jmenujete spanilá slečno?''

,, Lucy, pane...'' 

,, Krásně jméno,'' jeho úsměv byl tak okouzlující. ,, Byl bych rád, kdyby jste si se mnou zatancovala...'' A v ten moment jsem se probrala. 

,, Ehm...já...já neumím tancovat.'' Připadala jsem si dost trapně, avšak chlapec se jen usmál a nabídl mi rámě.

,, Všechno je jednou poprvé...''

Chytl mě kolem pasu. Zlekla jsem se toho, ale po chvilce jsem si uvědomila, že to tak má být. Pomaličku jsme začali kroužit dokolečka. Nevěděla jsem vůbec, jak to dělám! Prostě jsem se poddala jeho pohybům. Kopírovala jsem přesně to, co dělal on. Tancovala jsem. Opravdu a bylo to neuvěřitelný...

,, A jak se jmenujete vy?''

,, Moje jméno není nijak podstatné...'' 

Zasmála jsem se. Právě mi došlo s kým mám tu čest tancovat. S princem...