Byla jsem zpátky doma, v tom opuštěném době na konci té liduprázdné ulice. Svůj pohled jsem směřovala na dveře, které byly stále otevřené, avšak protentokrát nebyl žádný záblesk, nic. Viděla jsem skrz dveře na druhou stranu, kde Intel nehybně stál a s posmutnělým pohledem se na mě díval. Co to dělá? Proč neprojde? A pak mi to došlo. Srdce se mi rozbušilo jako o závod. Rozběhla jsem se k němu zase zpátky, ale dveře se mi zavřely přímo před nosem a když jsem je otevřela, byly to jen obyčejné dveře vedoucí do tmavé místnosti. ,, Ne!'' Zakřičela jsem hlasitě a zkoušela zavírat a zase otevírat dveře pořád dokola v naději, že mě to spojí s NÍM! Ale ne...,, Ne! Prosím, ne!'' Na tváři se mi objevovaly slzy bolesti.
Mé slabé tělo padlo tvrdě na podlahu a já začala naříkat. Tohle byl začátek mého konce. Bez něho se budu postupně hroutit až v depresích skončím opravdu v psychiatrické léčebně. ,, Jak já tenhle dům nenávidím!'' zařvala jsem a vší silou praštila do dveří, které se jen mírně zachvěly.
Schoulila jsem se do klubíčka a začala se unášet divokým proudem. Bylo mi špatně a pomyšlení na to, že osobu, ke které jsem si vytvořila velmi zvláštní poutu, už neuvidím, byla ta nejhorší na světě. Byla tohle láska? Ta zapeklitá láska?
Čím déle jsem seděla na tomto místě, tím více mě to bolelo. Musela jsem odtud pryč.
Vstala jsem na své vratké nohy a s posledních sil se rozběhla ke svému domu. Bylo pozdě večer a já neměla klíčky od domu. Začala jsem bouchat na domovní dveře své babičky, která v mžiku otevřela a s ustaraným obličejem mě chtěla obejmout a zjistit, co se stalo, avšak mě teď nezajímala, což bylo poprvé, co se toto stalo.
Rozběhla jsem se do svého pokoje a samozřejmě...na posteli se nacházela kniha, do které se zapisovalo všechno. Přiběhla jsem k ní a otevřela ji na první a následně poté na poslední stránce, kde bylo napsaný něco, co mě přimělo plakat.
Intel se zastavil a zadíval se na spanilou dívku, která s nadějí čekala, až přeběhne na druhou stranu, avšak to on v plánu neměl. Hlavní priorita byla, aby byla v bezpečí. Ohlédl se za sebe a spatřil, že Rozparovači, udatný bojovnící a ochránci tohoto světa před takovými lidmi jako byl Intel sám, se už blíží. Měl poslední šanci to říct, ale uslyší to?
,, Miluju tě...'' zašeptal a v ten moment se tajuplné dveře uzavřely a on se rozběhl dál, aby mohl utéci před smrtí.
Tak a tímto bych tuhle sérii ukončila :) Měla nedostatky, ale jsem jenom člověk :D Snad se ale líbila a užili jste si příběh :)) Strašně vám děkuji, že jste vydrželi dokonce <3
ČTEŠ
Beginning of the end | CZ
FanfictionV tom opuštěném domě, na konci té liduprázdné ulici se nachází něco tajemného a kouzelného. Nikdy nikdo přesně nevěděl, proč ten dům přitahuje malé děti a nikdo nikdy nezjistil, proč každému připadá jako z pohádky. Uvnitř tohoto domu se ukrývají dve...
