Beginning of the end | CZ

Vodopád

Vydali jsme se dál. Moje šaty už byly ve velice hrozném stavu, ale nic jiného jsem na sebe neměla. Intel byl rychlejší než já a měl výdrž. Snažila jsem se s ním držet krok. Dost mě překvapovalo, že mě stále chce sebou. K čemu potřebuje mě jako rukojmí? Rozhodně jsem byla ráda, že mohu být s někým, kdo to tady aspoň trochu zná.

Intel však náhle zastavil. Rozhlédla jsem se po celém prostranství, avšak nic neviděla. Na co přišel? Měl vyvinutější smysly než já, takže na něco přijít musel. Jinak by nezastavoval. Když jsem tedy nic neviděla, zkusila jsem nastražit sluch a to už jsem něco postřehla. Dunění něčeho, co bylo ještě kousek od nás. Voda... Vodopád!

Intel vyrazil směrem odkud šustění vody pocházelo. Následovala jsem a přitom přemýšlela nad tím, proč tam jdeme. Nemáme dostatek vody? Jdeme se vykoupat? Utáboříme se či proč tam jdeme? Rozparovači neumí plavat? To se mi moc nezdá. ,, Prosím tě,'' přicupitala jsem blíže k němu a snažila se z něj dostat aspoň nějaké slovo. Celou cestu mlčel, což se mi nelíbilo. ,, Proč jdeme k vodopádu?''

,, Potřebuješ se najíst, nalovím nějaké ryby a také umýt,'' takže má teorie byla v podstatě správná. 

Vodopád byl dál než se zdálo. Došli jsme k němu za půl hodinky. Byl obrovský a křišťálově modrá voda se leskla ve slunečním svitu, jež se pomalu, ale jistě blížil k obzoru. Tady jsou opravdu dny krátké...

Intel utrhl větev a její hroz začal svým ostrým nožíkem řezat tak, aby mohl na špičku napíchnout nějaký úlovek. Já se mezitím vysvlékla a nepozorovatelně se přemístila do vody. 

Voda byla tak akorát. Ani studená ani horká. Byla osvěžující a hlavně čistá. Přeplavala jsem celou délku až jsem skončila skoro u vodopádu. Jeho proudy byly silné, takže jsem neriskovala, že bych do něj vplula. Plavala jsem jen na krajíčku a nechala po sobě stékat kapky vody, jež na mě dosáhly. 

Cítila jsem se svěží a velice zvláštně. Jako kdyby mě někdo pozoroval. 

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Intel byl stále na břehu a nevěnoval mi pozornost. Nejspíš... ale i přesto jsem měla pocit, že je tady někdo, kdo ze mě nespouští oči. Nadechla jsem se a plavala zpátky na břeh, kde jsem měla své oblečení. 

Šaty jsem měla špinavé, takže jsem si jej přemáchala ve vodě a poté vyždímala a oblékla. Uschnout rychle v tomto počasí. Navíc voda, která byla vsáknutá v látce, mě aspoň trochu osvěžila.

Intel mezitím už chytil nějakou rybu a opékal ji na malém ohýnku. Měl samozřejmě pravdu. Za tu dobu mi vyhládlo. Přisedla jsem si k němu a zabalila se.

,, Tady máš...'' podal mi už hotové jídlo a já se nestačila divit. 

,, A co ty?''

,, Nejím...'' odpověděl prostě a zadíval se někam do dálky. Celá překvapená jsem ho ještě chvilku sledovala. Všímala jsem si detailů, kterých jsem si doposud nevšimla. Měl tolik jizev a jedna z nich mu právě lehce krvácela. Odložila jsem jídlo na zem, přišla k němu a prohlédla si ránu pečlivěji. Lehce sebou škubl.

,, Musím ti to vyčistit nebo se ti to zanítí,'' pronesla jsem, utrhla si kousek ze svých šatů a běžela na břeh, kde jsem ten kousíček namočila do vody.