Intel se zastavil několik metrů přede mnou. Shlížel z velkého kopce na ohromné a vyspělé město, které se u nás nevidí. Tohle nebyl New York nebo Londýn. Tohle bylo město budoucnosti.
Ve větru jeho plášť vlál jako vlajka. Jeho vlasy byly ještě více rozcuchané než předtím. Vypadal mnohem starší, silnější a vypadal krásnější. Avšak proč myslím na takové věci v tak nevhodné chvíli?
Přišla jsem k němu blíže a už se chtěla zeptat na další plán, jenže odpověděl dříve, než jsem stačila otázku vůbec položit. ,, Potřebuju jedno sérum, které je ukryté na nejlépe střeženém místě v tomto městě. Vyloupíme banku!''
,, Samé loupení! Navíc, jak to chceš udělat?''
Trochu znuděně se na mě znovu pohlédl. ,, Jestli chceš přežít, musíš porušit pravidla!'' Hlasitě jsem polkla. Jeho hrubé chování se mi nelíbilo a on to nejspíš vycítil, jelikož sebou trhl a zadíval se zase zpátky na město. ,, Budeš muset hrát roli, kterou ti dám!''
,, Jakou roli?'' Možná jsem se mýlila, ale...nehrál mu zrovna na tváři pobavený úšklebek?
,, Budeš muset předstírat, že jsi moje přítelkyně,'' Mírně jsem pootevřela ústa dokořán. To myslel naprosto vážně? ,, Vejdeme tam jako zcela normální pár. Ty půjdeš k recepci a budeš vyjednávat ohledně peněz. Já se mezitím vytratím z dohledu a ukradnu ho. Přesně jsem vypočítal, že mi to zabere sedmnáct minut a půlku času musíš zabavit recepční. Hned poté odejdeš na toalety, kde odložíš velice silné výbušniny a hned poté odejdeš, rozumíš?''
Má ústa byla stále mírně pootevřená. Opravdu...on si ze mě dělá jenom srandu ne? ,, Proč chceš, abych tam nechala nějakou bombu?'' Nechápala jsem zcela jeho plán.
Něco velice nesrozumitelného vydral ze svých úst. Měla jsem dojem, že to bylo něco typu: Tak stupidní lidi!
,, Tím, že bomba vybuchne, všichni se budou zabývat tím výbuchem a ne nějakou ukradenou věcí. Jednoduše řečeno...odvedeš pozornost. Mimochodem, musíš tam nastavit čas. Řeknu ti jak a přesně tak to uděláš, jasné?'' Jen jsem přikývla. ,, Špatně nastavený čas a můžeš být mrtvá, tak si dávej bacha.'' Do rukou mi hodil velice nebezpečnou zbraň. Výbušninu, která by roztrhala tělo na několik kousků a já to držela v rukou.
,, Ale já přece v tomhle nemohu jít do banky!'' vyhrkla jsem.
,, To už jsem v podstatě zařídil. Už si to musíme jenom vyzvednout z centra měst
ČTEŠ
Beginning of the end | CZ
FanfictionV tom opuštěném domě, na konci té liduprázdné ulici se nachází něco tajemného a kouzelného. Nikdy nikdo přesně nevěděl, proč ten dům přitahuje malé děti a nikdo nikdy nezjistil, proč každému připadá jako z pohádky. Uvnitř tohoto domu se ukrývají dve...
