Beginning of the end | CZ

Záhady temného křoví

Usmála jsem se a pomalu se otočila za hlasem. ,, Pletu si věneček...'' poznamenala jsem do křoví z něhož byly vidět jen zářivé oči. Nevěděla jsem přesně, kdo se tam skrývá, ale jelikož se nacházím v pohádce o Červené karkulce, napadala mě jen jedna postava, jež mě může sledovat. Tajemný zly vlk...

Nebála jsem se. Přišlo mi to neuvěřitelné, dobrodružné a kouzelné. ,, A to jsi tady jen kvůli věnečku? To opravdu nemáš strach z toho, co tady na tebe může vyskočit?'' optal se a já prohloubila svůj úsměv.

,, Proč bych se měla bát? Les je plný překvapení a kouzel. A já to miluji. Naučila jsem se oddalovat strach. Musela jsem. Při ztrátě své rodiny...musela jsem se naučit nežít ve strachu.''

,, Ach to je mi líto děvčátko, co se stalo tvé rodině.'' V jeho hlase zněl soucit, ale také nebezpečí. 

,, To je v pořádku. Ukaž se mi... ráda bych ti předala věneček. Už ho mám upletený.'' vstala jsem a pomalu se začala přibližovat k křoví, ze kterého ty záhadné oči sledovaly každičký můj pohyb. V rukou jsem dřímala zlatý věneček.

,, Ne děvče. Jsi milá, záhadná a plná magie. Nepřibližuj se ke mě. nerad bych ti ublížil.'' pronesl.

,, Proč by si mi ublížil? Jsi snad nějaké monstrum?'' Zkusila jsem vyslovit. Stále jsem se přibližovala, ale když jsem byla těsně u keříku, zastavila jsem se. ,, Dobrá tedy...nechám ti věneček tady.'' Pověsila jsem ho na jednu z mnoha větviček a poté se rozloučila. ,, Musím už jít... Hodně štěstí neznámý poutníku.''

Zamávala jsem do neznáma a konečně znovu prošla ebenovými průhlednými dveřmi, jež mě dostali zpátky na začátek. Všechno se v domě změnilo. Stále to bylo lákavé, ale už ne tak jasné, čisté a nové. Nyní to tady vypadalo schátrale a když jsem se pokusila otevřít dveře, jež mě přemístily do pohádky, nacházela se tam jen obyčejná tmavá místnost.

Dům byl plný záhad, ale na co jsem přišla? Skrývá v sobě kouzlo.,, Tak zase zítra můj příteli.'' Pronesla jsem potichu a pohladila stěny tohoto domu. ,, Jsem zvědavá, co mi přichystáš příště. Pokud tedy ještě nějaké příště bude.''

                                                                                                       ***

,, Tak co drahoušku? Našla sis nějaké kamarády?'' zeptala se babička u jídelního stolu. Skromně jsem povytáhla koutky úst.

,, Ano...jednoho přítele mám.'' odpověděla jsem.

,, A jak se jmenuje?''

Na tuto otázku jsem byla připravená. ,, Možná že ti to bude připadat zvláštní babičko, ale jmenuje se Můd. '' takové kouzelné slovíčko, jež je odvozené od slova dům mi dělalo ze života radost. 

Další díl :) Snad se vám zatím líbí. Bude to ale ještě mnohem zajímavější, ale dočkejte času ;)