Beginning of the end | CZ

Skála

Myslela jsem, že už mě smrt zase dostihne, jenže jako předtím mi někdo pomohl. Další bolestné výkřiky zvířete a další nechutné zvuky, jež mi jasně říkaly, že někdo někoho zabíjí. Trochu jsem naklonila hlavu na stranu a spatřila Intela, jak bobuje s neviditelnou nestvůrou. Avšak mě připadalo, že ho dost dobře vidí.

Hned poté si uschoval všechny své zbraně a bez emocí si mě prohlížet. ,, Hm...'' vydal jen ze sebe.

,, Co?''

,, Jak vidím, tam odkud si přišla se asi vrátit nemůžeš. Jaká škoda. Měl bych tě tady nechat napospas ostatním, nemyslíš?'' Zapřemýšlel se nad tím a poté bez dalších slov se vydal pryč. Rychle jsem vstala na nohy a rozběhla se za ním. Když jsem nemohla zpátky, tak co mám dělat. On byl jediný, kdo mi mohl pomoci.

,, Prosím...mohu jít s vámi?'' Optala jsem se zdvořile, jak už to bylo mým stylem. Neodpověděl. Stále kráčel svým tempem a nejspíš mě ani neposlouchal. Rozhodla jsem se ho následovat a raději jsem zbytek cesty už nepromluvila. Místo toho jsem si prohlížela každičký detail tohoto krásného, ale nebezpečného lesa. 

,, Raději dávej pozor na to, aby na tebe někdo nevyskočil,'' pověděl mi Intel, když viděl, že si prohlížím zdejší přírodu. Beze slov jsem samozřejmě přikývla. Byla jsem toho názoru, že on má v těchto chvílích pravdu. I když se mi nelíbilo, jak se mnou mluvil, musela jsem to vydržet. Sama bych nepřežila. Rozparovači by mě dostali!

,, Kam jdeme?'' zeptala jsem se po chvíli, jelikož jsem si uvědomila, jak dlouho už musíme jít.

,, Už jsem ti to říkal. Já jsem neustále v pohybu. Nemohu strávit na jednom místě déle jak několik hodin.'' Nadechla jsem se a už raději nic neříkala. ,, Ale utáboříme se tamhle!'' Prstem ukázal na skálu. Ne moc vysokou, ale museli jsme rozhodně šplhat, což v mém případě nebylo moc dobré. Zaprvé jsem to neuměla a zadruhé jsem měla na sobě šaty. 

,, Ale-'' Bylo jediné, co jsem zmohla říci. 

,, Žádné ale...chceš zemřít? Tak si zůstaň tady.'' Odpověděl mi a začal šplhat. Měl sílu. Ohromnou sílu. Skála byla velká jako poloviční bytovka a on ji zdolal ani ne za deset sekund. 

Nadechla jsem se a pomalu začala šplhat. Strašně jsem se bála, že mi spadnu, což se také málem stalo. Když jsem byla téměř na vrcholu, došlápla jsem na jeden kámen špatně a on se začal drolit. Podjela mi noha. Bývala bych spadla, kdyby mě neuchopily něčí silné paže, které mě pomalu, ale jistě začaly vytahovat nahoru. 

,, Děkuji.'' Začervenala jsem se. Samozřejmě, že mi nedokázal odpovědět. To by nebyl celý on, že? Místo toho se otočil a usedl na zem. Oheň rozdělat nemohl, jelikož by tím mohl přilákat Rozparovače. Skála je nejhorší místo, kde se utábořit, ale zase nejlepší skrýš, jelikož právě nečekají, že se na tak odhaleném místě utáboříme.