Beginning of the end | CZ

Souboj

Křik! Křik vycházející z mého hrdla se rozléhal po celém tomto opuštěném domě. Neznámý muž mě totiž surově a nečekaně chytil za mé vlasy a vytáhl mě z mého útočiště ven. Ještě hruběji mě odhodil na podlahu, kde jsem se snažila odplazit pryč, ale jeho nabíjení zbraně mě přimělo zastavit. ,, Ani se nehni!'' Hlas, který jistě patřil staršímu muži, mě děsil jěště víc než jeho surové a nebezpečné zacházení s mým bezbranným tělem. ,, Kde je ten druhý! Byly jste tady dva, tak kde je!'' Řval na mě z plných plic. Bála jsem se odpovědět. Navíc...i kdybych odpověděla, tak by se mě stejně pokusil zabít nebo by to možná udělal, tak proč mu odpovídat? ,, Tak kde!'' Jenže jeho urputný hlas mě bodal u srdce jako ostrá dýka více a více.

,, Já nevím!'' zašeptala jsem a nenápadně se znovu pokusila odplazit, jenže mě jedním netrpělivým krokem zase dohnal a otočil tak, abych mu viděla do jeho načervenalých očí. Vyděsila jsem se jeho krutého pohledu, který do všech strach šlehal žhnoucí plameny. Musela bych od něho odtrhnout zrak, nejlépe zavřít své oči, ale nepomohlo by to, neboť by mě násilým přiměl znovu pohlédnout.

V duchu se mi ozýval známý hlas. Mé srdce mi šeptalo uklidňující slova. Nenechá tě tady. Zachrání tě! Avšak hlava říkala zcela něco jiného. Pravý opak. Jsi mrtvá, pokud se nevzchopíš a neutečeš do bezpečí! Teď si vybrat. Naslouchat své srdce nebo se spolehnout na mysl?

Jěště než jsem se stačila rozhodnout, náhlá rána mě odtrhla od přemýšlení. Neviděla jsem odkud přišla či co to bylo, ale hlas, který se po ráně rozezněl po celé místnosti jsem znala velice dobře. Ten nebezpečný sociopat. Intel. ,, Ta je moje!''

Muž mě náhle odhodil jako hadrovou panenku a obešel jedním dlouhým krokem. ,, Ty!" V tom zákeřném hlase se skrývalo ještě něco jiného. Zvláštní tón, jež napovídal jediné. Slovo ,ty' v tomto ohledu neznamenalo přátelské vyjádření pozdravu, nýbrž nepřátelské vyjádření: Ty, jež si mi zkazil život!