Sérum 2*

270 39 4
                                    

Intel ke mě přistoupil, usedl velice blízko mě a svůj kabát, kterým mě ochránil před kouřem, přehodil přes moje ramena. Věděl, že se nechvěji strachem, ale zimou, která v tomto domě přetrvávala jak ve dne , tak v noci.

Skousla jsem si ret a zadívala se do země. Všechno to, co jsem prožila společně s tímto člověkem bylo ve většině případě špatné. Téměř pořád jsme byly v nebezpečí a já z toho začínala opravdu bláznit.

Cítila jsem jeho upřený pohled. Pohlédla jsem mu do očí a konečně v nich viděla nějaké emoce, avšak ani jednu z nich jsem nemohla rozeznat. Odtrhl ode mě pohled a zalovil v kapsách svého kabátu, kde vyštrachal tu malou ampulku se sérem. Dvakrát ji vyhodil do vzduchu a poté řekl: ,, Chtěla si vědět informace...''Jen jsem dychtivě přikývla. ,, V tomto séru je látka, která obnoví moji rasu - dalo by se říct.''

,, Rasu inteligentních, bezcitných lidí...'' Jeho rozhořčený pohled jsem nečekala.

,, Když je člověk bez citu, je to lepší! Aspoň ti jde zabíjení snadno.''

Chtěla jsem mlčet, ale moje jediná otázka mi nedala. ,, Pokud si tedy bez citu, tak proč si mě teď zachraňoval? Mohl si mě nechat a já bych se udusila. Sérum jsi měl, rukojmí si už nepotřeboval...''

Věděla jsem, že touto otázkou jsem ho zarazila, jelikož ode mě odtrhl znovu pohled a dlouhou chvíli neodpověděl. Až když jsem to nečekala, vyřkl něco zarážejícího. ,, Nikoho jako jsi ty jsem nepoznal...''

,, Jsem jen obyčejná holka, která se v tomhle světě nevyzná. Už bych byla několikrát mrtvá nebýt tebe.''

,, Právě... Jsi jen obyčejná holka, která čelí neznámému a smrti. Zachraňovat tě je velmi zábavné...'' Se zvláštním úsměvem na tváři na mě spočinul svůj zrak. Skrývalo se v něm pobavení, zlomyslnost a touha. Zavrtěla jsem hlavou a zadívala se zpátky na zem. Povídání s ním pro tentokrát bylo zvláštní. Nikdy se takhle nerozpovídal. Připadal mi uvolněnější...

,, Vyspi se! Z města odejdeme hluboko v noci a já potřebuju, aby jsi byla vyspalá!'' Rázem se postavil na nohy a znovu nabral vážnost a nebezpečnost. Aniž bych nějak protestovala, ulehla jsem na studenou podlahu a pokusila se aspoň na chvilku zavřít oči.



Beginning of the end | CZKde žijí příběhy. Začni objevovat