Beginning of the end | CZ

Ve světě lítajících mužíků

Znovu jsem se ocitla v tom úchvatném domě plné kouzel. Zářil energií jako nikdy předtím. Cítila jsem z něj to nadšení stejně jako jsem cítila nadšení já. Těšil se, až projdu znovu těmi dveřmi a objevím další z mnoha dobrodružství. A já se těšila také...

Otevřela jsem ty kouzelné dvířka a zář mě znovu oslepila. Tentokrát jsem na to byla připravená. Pomalu jsem začala otevírat své smaragdové oči a rozhlížet se po okolí. Stála jsem znovu v lese. Tentokrát v kvetoucím jarním lese, který voněl ze všech stran. ,, Páni!'' vydechla jsem radostí.

,, Áááá!'' vyznělo ze všech stran. Během chvilky jsem byla obklopena dětmi, jež byly o něco mladší než já. ,, Kdo jsi!'' vykřikl na mě jeden, který v rukou dřímal meč. Ostatní měli buď kopí či luk.

,, Lucy...'' odpověděla jsem s lehkým úsměvem, který je nejspíš odzbrojil. Poznala jsem to na nic, jelikož uvolnili svojí napjatou pozici. 

,, Jak ses sem dostal!'' Optal se další.

Zasmála jsem se jejich otázce položené v mužském rodu. ,, Jsem dívka a přišla jsem těmito kouzelnými dveřmi.'' poukázala jsem na něco průhledného, co skoro nešlo spatřit. Chvíli se dívali jen do prostoru, ale pak to také spatřili.

,, Takže nepatříš k hroznému kapitánu Hookovi?'' 

,, Nikdy!'' 

Z jejich tváří zmizel strach a nahradila to zvědavost. ,, Páni...pojď s námi. Musíme tě představit našemu tátovi.'' trochu jsem se podivila. Tátovi?  Ať to bylo sebevíce zvláštní, souhlasila jsem a vypravila se za nimi. Jediné čeho jsem se bála bylo, že nebudu vědět, kde najít ty kouzelné dveře, které mě vrátí zpátky.

Dorazily jsme k velkému stromu, jež měl malý vchod. Byla to něco jako skluzavka do neznáma. Takové záhadné věci jsem milovala. Skočila jsem dovnitř a po chvíli ladně dopadla na zem. Místnost, ve které jsem se objevila, byla osvětlená a krásná a na konci této místnosti seděl ve dřevěném křesel krásný chlapec o něco mladší než já. Jeho vrabčí hnízdo, které se mu tvořilo na jeho hezkých blond vlasech, bylo přirozené a lákavé. 

Zbylí chlapci, kteří mě našli se už dostavili. ,, Tati! Tohle by mohla být naše nová maminka.'' jejich naléhavý hlas mě podivil. Chlapec s rozcuchanými vlasy seskočil ze židle a přistoupil ke mě. Začal si mě prohlížet. 

,, Jak se jmenuješ?'' zeptal se.

,, Lucy a tvé jméno?''

,, Petr Pan.'' koutky úst se mi rozšířily ještě víc. Jsem v pohádce o Petrovi Panovi. Milovala jsem jeho příběh. Chlapec, který nemohl zestárnout. Chlapec žijící v Zemi Nezemi. 

Oplatil mi úsměv a poté mě vzal za zápěstí. Táhl mě znova ven a tentokrát jinudy než jsem přišla. Objevili jsme se na rozlehlém paloučku, kde svítilo jasné slunko. ,, Tak tedy Lucy...Chceš být jejich nová maminka?'' a vzlétl do oblak. S úžasem jsem sledovala jak z mraků dělá divy. Pak se zastavil a pomalu se snašel zase k zemi. 

,, Nemohu...omlouvám se, ale brzo zase musím odejít, Petře Pane.'' pronesla jsem posmutněle. Bylo mi jich opravdu líto, ale nemohla jsem tady zůstat.

,, Kam by jsi odcházela?'' zeptal se trochu zaraženě.

,, Za dobrodružstvím, domů...psát vlastní životní příběh. Petře...'' svojí ruku jsem mu položila na jeho srdce. ,, Čeká tě mnohem krásnější dívka jež jsem já. Wendy jmeno její. V den, jež tvůj stín se dá na dobrodružství své, se střetneš s dívkou která nehledá vše zlé. Bude se tě snažit změnit, ty však na změnu nechceš připustit.'' zarýmovala jsem. ,, Nebyla jsem tady moc dlouho, ale už opravdu musím jít. Cítím, že ten čarovný dům ztrácí energii. Za chvíli se brána za mnou uzavře. Hodně štěstí...''

Naposledy jsem mu věnovala svůj milý úsměv a poté se rozběhla zpátky do tajuplného lesa, kde na mě čekaly dveře. Rychle jsem do nich vběhla a znovu pevně stála v realitě. Zpátky doma. ,, Děkuju za dnešní dobrodružství.'' poděkovala jsem a poté se vrátila domů...