The Fox // H.S. ff CZ

-03-

Další ráno byla pohroma. Z nějakého důvodu mi nezazvonil budík a já se vzbudila v 7:45, což znamenalo, že mi do začátku mé přednášky zbývalo 15 minut a já neměla možnost to stihnout. Vyskočila jsem z postele, hodila na sebe tričko, jeany a kabát. Do batohu jsem si hodila sušenku, abych se popřípadě ještě cestou nasnídala (,což jsem v žádném případě nemohla stihnout) a pak jsem vypadla z bytu. Až když jsem za sebou zabouchla dveře, jsem si uvědomila, že jsem tam nechala klíče. Zabouchla jsem je a teď jsem se neměla jak dostat dovnitř.

Začala jsem přemýšlet, jestli mám volat zámečníka, nebo běžet do školy. Rozhodla jsem se pro druhou možnost, utíkala jsem do školy, co mi nohy stačily a do přednáškového sálu vběhla přesně v 8:00. Aniž bych se svlékla, zamířila jsem na své místo. Posadila jsem se a sundala si kabát a z batohu vybalila notebook. Byl vybitý. Naštvaně jsem vydechla a opřela si hlavu o ruce. Dnešní den bude katastrofa, to jsem věděla už teď.

Snažila jsem si dělat celou přednášku zápisky, ale nestíhala jsme tolik, co bych stačila na počítači. Budu si to pak muset od někoho poslat, nebo to sehnat od učitele. V půlce jsem to vzdala a už jen poslouchala výklad. Jenže jediné, na co jsem se soustředila, byl můj plán na to, jak se dostanu do bytu.

„Pro dnešek je to všechno, nezapomeňte, že čtvrteční přednáška odpadá. Ale zajděte si do knihovny, čtení se ve vašem případě hodí vždycky," tak ukončil profesor naši přednášku a já se zvedla a odešla ze třídy.

Nepřekvapilo mě, když jsem před třídou narazila na mého úhlavního nepřítele, který jakoby na mě čekal. Usmíval se na mě, ale když si mě prohlédl, svraštil obočí.

„Jsi v pohodě, Austenová?" zeptal se mě a připojil se ke mně, zatímco jsem kráčela chodbou.

„Mám se bezvadně, ehm..." odmlčení místo jeho jména bylo naschvál. Nechtěla jsem, aby věděl, že si ho pamatuju. Přitom jeho jméno pro mě byla noční můra. STYLES .

„Jsem Harry, sorry, že jsem se ještě nepředstavil, to je neslušný. Harry Styles," nastavil ke mně ruku, ale já ji odmítla. „A tvoje jméno?" dál jsem mlčela a ignorovala jeho otázky.

„Dobře, asi jen Austenová. Nevadí," dívala jsem se do země a kráčela dál. Doufala jsem, že odejde, když mu dojde, že pro mě neexistuje. „Hele, Austenová... Asi to nevíš, ale máš obráceně tričko," zastavila jsem se a podívala se na své tričko. Přímo pod mou hlavou byla cedulka, která očividně patřila dozadu.

Cítila jsem, jak se mi do tváří nahrnula krev a začala jsem panikařit. To bylo to poslední, co jsem potřebovala - ztrapnit se před ním. Rozběhla jsem se k nejbližším záchodům a rychle se tam zavřela do kabinky. Převlékla jsem se a posadila se na zavřenou záchodovou mísu. Dnešní den už snad nemohl být horší, ne?

Vyšla jsem a ten otravný kluk už naštěstí zmizel. Zničeně jsem zamířila na svou další přednášku historie literatury.

Studium na NYU mě převážně bavilo, ale byly chvíle, kdy jsem chtěla všechno vzdát a jít třeba prodávat. Můj sen být spisovatelkou se se mnou táhl už od mého dětství. Mé příjmení bylo Austenová, a když jsme si poprvé přečetla romány té Jane Austenové, která se mnou neměla nic společného, toužila jsem se stát také spisovatelkou. Bylo mi devět, když jsem si sešila papíry a psala svůj příběh o monstrech, která žila na naší půdě. Mámu to nezajímalo, táta mě v tom podporoval. Mámu ale nikdy nezajímalo nic, co se týkalo mě a tak to nebylo vůbec překvapující. Když ale táta před dvěma lety zemřel, měla jsem chuť všechno vzdát. Dokončila jsem střední a podala si sem přihlášku, ale jít jsem sem nechtěla. Chtěla jsem se zašít v našem zapadákově v Texasu a být třeba prodavačkou. Potom se staly další věci a já už netoužila, ani po kariéře prodavačky, ale třeba striptérky. Bylo mi to upřímně jedno, že ze mě nic nebude. Všechny mé naděje na splnění snu odešly s těmi jedinými třemi lidmi, které jsem ve svém životě milovala.