The Fox // H.S. ff CZ

- 23 -

Našla jsem jeho ruku a propletla naše prsty přesně tak, jak jsem to toužila udělat, když mě vedl z domu.

Našla jsem jeho ruku a propletla naše prsty přesně tak, jak jsem to toužila udělat, když mě vedl z domu.

,,Miluju tě," odpověděla jsem a po tváři se mi skutálela slza.

Tolik ztraceného času a kvůli ničemu.

Vyškrábala jsem se na jeho klín a on si mě k sobě přitiskl. Chtěla jsem ho políbit, ale on mě zarazil a pohladil mě po vlasech.

,,Musím ti říct ještě něco," díval se na mě se skleněnýma očima. Leskly se mu v nich slzy.

,,Co?" vydechla jsem.

,,Odjíždím do Anglie. Zítra odpoledne,"

,,Můžeme to vyřešit, až se vrátíš, Harry. Já počkám," řekla jsem a přitulila se k němu. Pevně jsem ho objala kolem jeho teplého těla, ale on byl pořád ztuhlý. Neuvolnil se v mém sevření a to mě přinutilo se na něj podívat. Znovu jsem se odtáhla a vzhlédla k němu. Jeho obličej mluvil za vše.

,,Nevím, kdy se vrátím. Stěhuju se tam s mámou," řekl mi a já se zarazila.

Anglie.

Harry.

Harry v Anglii.

Katie v USA.

,,Stěhuješ?" zeptala jsem se tiše. Pořád jsem nedokázala pochopit, co mi říká. Nedávalo mi to smysl.

,,Máma tam odtud pochází a já se tam narodil a vyrůstal. A ona se tam teď chce vrátit a já jí v tom nemůžu nechat."

,,Harry..." zašeptala jsem a cítila, jak se mi už teď vzdaluje.

,,Máma mě přesvědčovala, když jsem se s ní viděl. Byla úplně na dně, ale před tátou to nedala znát. Nejdřív jsem nechtěl měnit školu, ale pak jsem si to rozmyslel, když se stala.. ta věc mezi námi. A musím jet s ní. Musím jí pomoct se vrátit do normálního života a ohlídat jí, aby se nezhroutila ještě víc," bylo mi ho líto, ale zároveň jsem nechtěla dopustit, aby mě tu nechal.

Potom všem jsem na něj jen zírala s pootevřenou pusou a nevěděla co říct. Oči se mi naplnily slzami a já začala plakat. Odtáhla jsem se od něj a zakryla si obličej rukama. Harry mě k sobě znovu přitáhl a já se od něj snažila odtahovat. Neúspěšně.

,,Katie... Moje máma pro mě hodně znamená. Táta mě skoro věznil, ale ona se ke mně chovala úžasně. Musím jí to vrátit."

Nemohla jsem slyšet, že odjíždí. Byla jsem sobecká.

A mohla jsem si za to sama. Kdybych nebyla tak impulzivní a kdybych se na něj nenaštvala kvůli jeho kamarádce, mohli bysme být spolu. A on by nejel do Anglie.

,,Katie," zašeptal mi do ucha hlasem, z kterého bylo slyšet zoufalství.

„Kdybys teď byla v mé kůži, kdyby tady byl tvůj táta a potřeboval tě.. Co bys dělala?"

Když tohle Harry řekl, úplně mě to položilo.

Celá jsem se otřásala brekem a nedokázala to zastavit.

,,Katie," hladil mě ve vlasech a zněl zoufale. Už jsem ho neodstrkovala. ,,Řekni něco. Prosím, nebuď na mě naštvaná," šeptal naléhavě.

,,Máš pravdu," promluvila jsem, když odešel ten strašný záchvat pláče.

Udělala bych to samé a věděla jsem to. Došlo mi to, když to přirovnal k mému tátovi. Měl naprostou pravdu. Musel to vrátit jeho matce, musel se o ní postarat, protože ona ho potřebuje, spoléhá na něj. Musí odjet.