The Fox // H.S. ff CZ

-09-

,,Ahoj!" pozdravila jsem ho, když ke mně přicházel. Mávnul mým směrem a došel až ke mně, než promluvil.

,,Ahoj," na tváři měl úsměv, který jsem neznala. Zdál se mi být trošku zdrženlivý.

,,Tak jaký jsi měl den?" zeptala jsem se.

,,Náročný." povzdychl si. ,,Včera volal táta, že musím na jarní prázdniny přijet domu a vyřešit s nimi věci ohledně rozvodu a stěhování," řekl a já se na něj soucitně podívala.

,,To mě mrzí," řekla jsem. ,,Chtěl jsi zůstat v New Yorku?"

,,Chtěl jsem cestovat a teď musím do Nashville řešit s nima ten pitomej rozvod," řekl a já přemýšlela jak ho utěšit.

,,Já taky musím letět domů. Možná bysme mohli letět někam společně a já bych pak přesedla na letadlo do Texasu."

,,Jsi z Texasu? To jsem nevěděl..."

,,Nevíš toho o mně spoustu," přiznala jsem a on se pousmál.

,,Co to dneska napravit?" zeptal se a povytáhl obočí. Zhoupl se mi žaludek.

,,Co tím myslíš?"

,,Pojď se projít a pak můžeme třeba do kina," navrhl.

,,Nejsem moc na filmy," přiznala jsem.

,,To uvidíme," podotkl a potom ukázal směrem k parku, který se napojoval na školní pozemky. ,,Pojď," řekl a já se k němu připojila.

,,Takže.. Texas. Na to bych tě netypoval."

,,No, narodila jsem se tam, ale nesnáším to tam. Jako domov beru New York," vysvětlila jsem mu.

,,Ale i přesto tam letíš?" zeptal se nechápavě.

,,Jo, musím navštívit mámu. Je to spíš povinnost,"

,,Tvoji rodiče jsou rozvedení? Proč neletíš za tátou?" zeptal se, jako by počítal s tím, že moji rodiče jsou doopravdy rozvedení. Chvíli jsem se na něj dívala, ale on pozoroval krajinu před sebou a nic netušil.

,,Můj táta je už rok a půl po smrti. Měl rakovinu,"

,,Sakra, Katie. To mě mrzí, nechtěl jsem... Nedošlo mi to," díval se na mě ustaraným výrazem. Nevěřila jsem tomu, že jsem to řekla a cítila jsem se dobře. Byla jsem ráda, že to bylo za mnou. ,,Promiň," dodal a já přikývla.

,,Už je to dobrý," řekla jsem. Teď to bylo dobrý, nelhala jsem. ,,Ale nebudeme se k tomu vracet, jo?" navrhla jsem a on přikývl. Byla jsem mu vděčná.

,,A co máma?" zeptal se. Další choulostivé téma.

,,Vidíme se jen o prázdninách, nevoláme si a máme to spolu těžký," odpověděla jsem celkem lhostejně. ,,Potom, co se stalo, jsme se úplně odcizily,"

,,To mě taky mrzí," řekl a já poznala, že to myslí vážně. Jeho ruka se otřela o tu mou a já měla chuť ho za ní chytit a proplést naše prsty.

,,Nemusí, asi si prožíváš něco podobného,"

,,Asi se to trošku liší, ale taky je to složitý,"

,,No jo, nechápu, proč se berou lidi, kteří se nemilují," podotkla jsem.

,,Ale třeba se milovali, jen jim to nevydrželo." zavrtěla jsem hlavou, nad jeho názorem a on to viděl. ,,Co si myslíš ty?" zeptal se se zájmem.

,,Myslím, že když potkáš toho pravého, někdy to prostě poznáš. Víš, že když s ním budeš, nikdy tě nedokáže unavit jeho tón hlasu, jeho dotek, jeho vyprávění. Myslím, že musíš vědět, že s ním vydržíš celý život a nikdy ho nepřestaneš milovat,"