The Fox // H.S. ff CZ

-11-

Ještě chvíli jsem váhala, než jsem dveře pootevřela. Nadechla jsem se, než jsem je otevřela úplně a podívala se na něj, jak mě s neuvěřením sleduje. Vyměnili jsme si krátký pohled, chvíli nic neříkal, ale potom se zvedl, došel až na druhou stranu chodby. Ani jeden z nás stále nic neřekl. Tam se otočil, podíval se na mě a rychlými kroky přišel až ke mně. Oběma rukama uchopil můj obličej a přitáhl si mě k sobě do polibku.

Váhala jsem, než jsem mu polibek konečně oplatila. Líbala jsem ho tak, jak jsem se cítila - zmateně, ale vášnivě. A on mi to oplácel stejným způsobem.

Možná, že jsme oba měli své nevyřešené problémy, ale teď jsme na ně zapomněli. Teď jsme to byli zase jen my dva a náš malý svět.

Jenže když náš polibek skončil, uvědomila jsem si, že těm problémům musíme čelit. Musíme probrat to, co se stalo ve středu, co jsme si jeden druhému řekli a napravit naše chyby.

Vztahy nefungovaly tak, že jste se do něčeho vrhli, aniž byste toho druhého znali. Ani jeden jsme se neznali dost dobře na to, aby mezi námi vzniklo něco víc, něco vážnějšího a obávala jsem se toho, jaký názor na to má Harry. Já nechtěla vztah, možná jsem se k němu chtěla dopracovat, ale na tohle bylo ještě moc brzy. Museli jsme se poznat, zjistit jestli si vyhovujeme, jestli spolu dokážeme vycházet.

,,Omlouvám se," řekl mi znovu, ale do očí to znělo naléhavěji. Vešla jsem dovnitř a on za mnou. Zavřeli jsme dveře a já mu ukázala, aby se posadil na pohovku. Udělal to a já si sedla na křeslo naproti němu. Potřebovala jsem ten odstup mezi námi udržet.

,,Co jsi mi chtěl vysvětlit? Začni, pak budu vysvětlovat já," řekla jsem a on přikývl. Sklopil hlavu, jako by se na mě nemohl vydržet dívat.

,,V pátek ráno mi volal táta..." odmlčel se. ,,Ptal se, jestli mám letenky a všechno zařízené a potom mi řekl o tom procesu a že se máma bude stěhovat. Byl jsem tak naštvaný, a když jsem tě potkal po těch dvou dnech, co jsme spolu nemluvili a ani ses mi neozvala, neudržel jsem vztek." konečně vzhlédl. Chytil si hlavu do rukou a frustrovaně se zatáhl za vlasy. ,,Moc mě to mrzí, nechtěl jsem na tebe tak mluvit a nic z toho, co jsem řekl jsem nemyslel vážně,"

,,Bylo to nepříjemný, ale nebyla to jenom tvoje vina," zastavila jsem ho. ,,To, co jsem ve středu řekla, asi nevyznělo tak, jak jsem chtěla."

,,Jak to mělo vyznět? Do teď jsem z toho zmatenej." podíval se na mě.

,,Chtěla jsem říct, že se nechci do něčeho hnát. Nechci vztah, tedy zatím ho nechci. Je mi s tebou dobře, chci s tebou trávit čas, ale ne každý den, protože mě to hrozně ovlivňuje." snažila jsem se, aby to pochopil, ale nevěděla jsem, jak mu pořádně podat mé myšlenky, aby je chápal doslova. ,,Nejsem připravená, potřebuju tě úplně poznat, zjistit kdo jsi a ty potřebuješ poznat mě, než se oba do něčeho pustíme. Nevím totiž, jestli bych zvládla vztah, který skončí hádkami, nebo nedej bože podváděním," přiznala jsem.

,,To se ti stalo předtím?" zeptal se.

,,To co se stalo, bylo hnusný a já ti o tom ještě nechci říct,"

,,Víš, spousta kluků by to s tebou vzdala hned," řekl mi a já povytáhla obočí. ,,Holky se většinou nechovaj jako ty, ale mně se to líbí. Respektuju tvůj přístup a myslím si, že je to dobrý nápad. Z toho, co jsem stačil poznat, mám pocit, že mi za to stojíš a chci to zkusit. Mohla jsi mi to říct takhle hned ve středu," řekl mi a já se teď cítila trochu provinile.

,,Jenže ty jsi přišel, políbil si mě na tvář, dal mi ruku kolem ramen... tak to dělají páry a my jsme pár nebyli. Zmátlo mě to a bála jsem se ti něco říct,"