The Fox // H.S. ff CZ

-05-

„Proč mi říkáš lištičko?"

„Tvoje vlasy... A navíc, najdi si slovo liška ve slovníku, nemá jen jeden význam." Po jeho odpovědi jsem znejistěla.

,,Jsi na řadě" rychle jsem změnila téma. Cítila jsem, jak zase červenám. Na tohle jsem nebyla připravená, tolik pocitů najednou jsem už dlouho nezažívala.

,,Dobře... Tvoje oblíbený jídlo?" zeptal se a mě překvapila jednoduchost jeho otázky. Čekala jsem něco horšího, mnohem horšího.

,,Nevím," nikdy jsem nevěděla, co na tyhle otázky odpovědět. Neměla jsem žádné oblíbené jídlo.

,,Vážně?" zeptal se a povytáhl obočí. ,,Snad každý má nějaké oblíbené jídlo." na to jsem jen pokrčila rameny.

,,Asi jsem prostě jiná, než ostatní," řekla jsem.

,,No, to rozhodně jsi."

,,Takže... Proč jsi v New Yorku?"

,,Studuju tady, to není jasné?" zeptal se a já si odfrkla.

,,Nejsi odtud, přišel jsi v polovině roku a slyšela jsem tvůj rozhovor s učitelem. Podle mě, musí být nějaký důvod, proč tu jsi," stála jsem si za svým.

,,Koukám, že si nedáš pokoj co?"

,,Ne, to doopravdy ne. Myslela jsem, že je v pravidlech, že na otázky musíš odpovídat po pravdě," podívala jsem se na něj a čekala.

,,Nikdo o žádných pravidlech nemluvil." předklonil se, díval se mi do očí a já se držela, abych se neodvrátila. Tohle nemohl vyhrát.

,,Já hraju buď podle pravidel, nebo vůbec,"

,,Slečna je drsná," povytáhl obočí. Znovu jsem cítila ten povědomý vztek, který jsem na něj měla.

,,Ne, jen si nepřeju, aby sis tady ze mě utahoval. Přistoupila jsem na to, jen protože jsem myslela, že budeš hrát fér," mluvila jsem vážně a s klidem, což překvapilo jak mě, tak očividně i jeho. Narovnal se a přerušil náš pohled. Uvnitř jsem jásala, nebyla jsem první, kdo uhnul.

,,Dobře, odpovím ti popravdě," usmál se, ale ten úsměv nebyl vůbec upřímný. Spíš něco skrýval. ,,Rodinné problémy. Moji rodiče se rozvádí a není to příjemný." teď jsem si byla jistá, že mluvil pravdu. Poznala jsem v jeho tváři smutek, který jsem tam rozhodně nečekala.

Najednou jsem se zase cítila blbě, že jsem na něj byla tak hnusná a nutila ho k tomu mi to říct.

,,Omlouvám se, že jsem tě nutila o tom mluvit," řekla jsem upřímně.

,,Ne, měla jsi pravdu. Měl bych říkat pravdu," díval se někam za mě, přišel mi, že je trošku mimo realitu. ,,Táta s mámou na sebe buď řvou, a nebo spolu vůbec nemluví. Máma rozflákala tátovi auto a seděla den na policii. Teď už je to spíš boj jejich právníků o majetek. Nechápu, že to nedokážou normálně vyřešit, jako lidi. Tohle je nechutný. Nechci s nima mít nic společnýho, proto jsem tady. Na útěku,"

,,Vědí, že jsi tady?" zeptala jsem se.

,,Je jim jedno, kde jsem. Nezajímám je, protože nemají čas se starat o svého syna. Válčí spolu,"

,,Proč se hádaj?" podíval se na mě a párkrát zamrkal.

,,Vyčerpala jsi už dost otázek," pousmál se a já věděla, že nechce odpovídat. A navíc, měl pravdu.

,,Dobře, jsi na řadě."

,,Nejlepší den tvého života?" zeptal se s úsměvem na tváři. Byla jsem ráda, že se nálada trochu odlehčila.