The Fox // H.S. ff CZ

-16-

Držela jsem u ucha telefon a modlila se, aby mi to zvedl.

Hluboký nádech, hluboký výdech. Znovu, znovu a znovu.

,,Halo?" konečně se ozval jeho hlas a já vydechla.

,,Harry." slzy se mi samy draly z očí.

,,Katie? Dobíhal jsem telefon, ani jsem se nestihl podívat, že jsi to ty. Co se stalo? Ty brečíš?"

,,Moje matka je naprostá kráva," jako by to bylo celé vysvětlení.

,,Já... Kéž bych tam mohl být s tebou."

,,První věc, co mi řekla, byla samozřejmě, jestli chodím na terapii. A u slavnostní večeře, což byly mimochodem hranolky s řízkem, mi řekla, že si bude brát nějakýho Gerarda, se kterým chodí asi 3 měsíce,"

,,To je -" chvíli bylo ticho. ,,Divný," dodal.

,,To je hnusný, debilní, padlý na hlavu," opravila jsem ho a vzlykla.

,,Katie. Hlavně nebreč, nemá to cenu. Za pár dní budeš zase zpátky v New Yorku," snažil se mě uklidnit, ale mě se pořád vracela ta slova, která na mě křičela moje matka.

,,Dala mi facku. Řekla mi, že zahazuju svůj život a přitom sama uklízí v bance." poslouchal mě. ,,Nesnáším jí, Harry. Přeju si, abych měla jinou mámu, přeju si, aby umřela ona, ne táta,"

A bylo to venku. Řekla jsem nahlas to, co jsem tolikrát probírala ve své hlavě. Vždycky, když jsem na to myslela, přišla jsem si špatně a teď jsem to řekla nahlas. Harrymu. Nevím, co si o mně teď pomyslí. Měla jsem chuť zavěsit.

,,To -" neměla jsem slov. Vím, že je to pravda. Je to hnusné, ale byla to pravda. Nemohla jsem se obhájit.

,,Katie," jeho hlas zněl něžně. ,,Já vím, že je to pro tebe těžký a tvoje máma je strašná, ale mysli jen na to, že se za pár dní uvidíme,"

Ani slovem se nezmínil o tom, co jsem řekla. Rozplakala jsem se. Hlasitě jsem vzlykala do telefonu a svalila se na lavičku, která byla jen pár bloků od našeho domu.

Chtěla jsem mu říct, že ho mám moc ráda, že ho možná i miluju, ale jen jsem brečela. Na nic víc, jsem se nezmohla.

,,Táta mě vyzvedl na letišti, jeli jsme k němu do jeho nového bytu. Je tam bordel, samé papíry od právníků, všude staré věci z našeho domu. Nemá tam žádnou naší fotku, ale říkal, že si našel přítelkyni a zítra s ní jdeme na večeři. Mámu jsem ještě neviděl, prý k ní pojedu ve středu. Bydlí v našem baráku, ale táta říkal, že jí tam odtud dostane, ať ho to stojí třeba miliony dolarů. Nesnáším je, taky si přeju, abych měl jiný rodiče...." Mluvil dál, nechal mě vzlykat do telefonu. Bylo mu jedno, že ho chvílema ani neposlouchám, prostě mluvil. Vím, co dělal. Bylo to stejné jako v letadle, kdy mi vyprávěl náš vysněný výlet. Snažil se, abych nemyslela na své problémy.

,, - byl jsem s ním asi pět minut a už jsme se pohádali. Bylo tak těžký ho neposlat do hajzlu. Myslel jsem na tebe v letadle, doufal jsem, že to zvládneš v pohodě a nevnímal jsem, co říká."

,,Děkuju," řekla jsem tiše. Vzlyky pomalu odcházely a já se uklidnila.

,,Myslíš, že bys mi mohla dát tvůj mail? Táta nesnáší, když telefonuju. Musel jsem vylézt na balkón a je tady strašná zima."

,,Tvůj táta je strašnej. Už teď ho nesnáším,"

,,Jo, to jsme dva. A já zase nesnáším tvojí mámu," odpověděl.

,,Hmm... Jsme dva proti celýmu světu," pousmála jsem se. ,,napíšu ti můj mail do SMSky. Piš mi, když budeš chtít,"

,,Už teď ti chci napsat... Volá mě dolů." řekl smutně.