The Fox // H.S. ff CZ

- 27 -

Byl to týden, co se to všechno odehrálo. Celý týden jsem chodila do školy, jako normálně, snažila se přežívat jako normálně a bavila se ještě víc s Deanem, než předtím. Všechno, co jsem zažívala, bylo úplně normální, ale téměř každá věc mě vracela zpátky k Harrymu a vyvolávala ve mě ty vzpomínky, které jsem se snažila potlačit. Šlo to ale vůbec po tom všem, co jsme zažili? Po tom všem, co jsem k němu cítila?

Harry se mi samozřejmě ozval. Jenže já teď nevěděla, jak se chovat a přišla jsem si jak naprostý blbec. Jeho první hovor jsem nestihla, ale když se mi pak pokoušel dovolat znovu a znovu, vyhýbala jsem se svému telefonu a doufala, že třeba taky nechá vzkaz, abych s ním nemusela mluvit osobně. Jenže to se nestalo. Nechával mi samozřejmě denně několik zpráv, ale já je mazala, aniž bych si je přečetla. Co na tom teď sejde? Stejně je tisíce kilometrů daleko a časem oba zapomeneme. Navíc, co bych mu jako měla říct. Pořád tě miluju, ale nedokážu si udržet vztah na dálku, nedokážu každý den usínat s pocitem, že na mě zapomínáš. Ne, díky!

Vrátila jsem se ke svému stereotypnímu životu. Ráno jsem si chodila pro kafe do kavárny, kde jsem minimálně půlhodinky poseděla se sluchátky v uších a deníkem před sebou. Snažila jsem se už týden vymyslet, co napíšu, ale mé stránky zůstávaly prázdné. Poté jsem se vydala do školy, kde jsem na Harryho bývalé místo položila svou tašku a bundu, aby mi nepřišlo tak opuštěné. Musím říct, že to ale stejně nepomáhalo. Dál jsem se vracela domů přes park, okolo naší lavičky, na které jsem od jeho odjezdu neseděla.

Venku bylo lépe a tepleji každým dnem a opravdu bylo znát, že se blíží příjemné teplé měsíce. Začala jsem vytahovat letní šaty, ke kterým jsem ale bohužel musela ještě nosit punčochy. Nemohly mi ujít pohledy mých spolužáků a nebo jen kolem jdoucích, ale já chtěla jen jeden takový pohled...

,,Pojďme na pouť," navrhla jsem Deanovi, když jsem seděla v pátek podvečer u něj v kavárně a dopíjela zelený čaj.

,,Nesnáším poutě," zamumlala a podal postarší paní její kávu. ,,Děkujeme, přijďte zas," řekl jí sladce a pak se otočil na mě.

,,Kdo nesnáší poutě?" rozhodila jsem rukama nechápavě.

,,Já," zašklebil se. ,,A víš proč? Protože, když jsem byl ještě prcek, vzala mě máma na takovej obrovskej kolotoč a jezdili jsme tak dlouho, dokud jsem se nepoblil. A co bylo horší, poblil jsem jí její oblíbený kytkovaný šaty, který si koupila na svatební cestě v Paříži a ona pak brečela a já se znovu pozvracel. Tentokrát na její boty." pokrčil rameny a já na něj fascinovaně koukala.

,,Tak nejsem jediná, kdo zvrací na lidi, koukám," řekla jsem a spokojeně se usmála.

,,Buď ticho," protočil oči a pak se otočil na svého dalšího zákazníka. ,,Co byste si dal?" znovu použil ten jeho sladký tón hlasu a já se musela smát.

Dean a jeho rande s blondýnou moc nevyšlo. Prý se s ní nedalo moc bavit a jen proto, že byla dobrá v posteli, si jí nehodlá nechávat. Včera byl ale na večeři s jednou z jeho spolužaček a od té doby nepřestal koukat do telefonu a psát si s ní. Vypadalo to slibně.

Snažila jsem se přijít na způsob, jak ho donutit jít na tu pouť se mnou. Původně jsem tam chtěla jít s Harrym, hned jak jsme se vrátili z domova, ale to jaksi nevyšlo. A pouť za týden končila a já jí v každém případě chtěla stihnout.

,,Deane?" zavolala jsem na něj a on se otočil.

,,Co?"

,,A nechtěl bys tam jít s Melanie a se mnou?" zeptala jsem se. Melanie byla ta jeho.