The Fox // H.S. ff CZ

- 26 -

Do očí mi svítilo sluníčko, a když jsem se přetočila na posteli, v nose mě zašimrala pronikavá vůně kávy. Jeden moment se mi chtělo vyskočit z postele za Harrym, který na mě určitě čekal v kuchyni. V druhý jsem si uvědomila, že na mě URČITĚ nečeká a tak jen schovala hlavu pod deku a snažila se utřídit si myšlenky.

Já jsem v USA.

Harry je v Anglii.

Vylezla jsem zpod deky.

Musím normálně žít.

Postavila jsem se na nohy a protáhla se. Nohy mě bolely a já hádala, že je to z včerejšího běhu. Byla jsem antitalent na pohyb, nedivila jsem se.

Došla jsem až ke skříni, hodila na sebe jeany a nějaký starší svetr a pak se vydala do kuchyně. Dean seděl u stolu s dvěma hrnky horké černé kávy a taštičkou máslových croissantů z PAULA.

,,Vítej v Paříži, nejromantičtějším městě na světě," mrkl na mě a já se zasmála, ale nepotlačila jsem tu trpkost, kterou jsem cítila.

,,Dobrej vtípek," sedla jsem si naproti němu. ,,Černý kafe?" ukázala jsem na hrnek.

,,Někde jsem četl, že je na smutek nejlepší," řekl mi. ,,A prý také pomáhá proti depresi,"

,,A croissanty s tím mají společnýho co?" zeptala jsem se trošku pobaveně.

,,Hele ráno jsem si vygooglil, jak zamezit depresi a první, co mi vyjelo, bylo, dejte si něco dobrého k jídlu. Takže dneska, jsi můj jídelní parťák, kotě,"

,,Cože?" zasmála jsem se nechápavě.

,,Oběd máme na Manhattanu v tý restauraci.. Lotus, potom jsem nám zarezervoval místo v New Yorském Ritzu na anglický čaj o páté, což je teď trošku blbý.. to anglický." pozastavil se, ale pak pokrčil rameny. ,,No to je fuk, nebudeme myslet na to, že je to anglický," usmála jsem se. ,,A večeři dáme v tom dortovém baru, protože se mi nikam jinam nevešel, ale můžeme pak zajít na čínu, jestli budeš chtít," navrhl a já na něj zírala.

,,Ty jsi blázen," pronesla jsem unešeně. ,,Ale musím říct, že tvoje teorie se mi líbí a už teď se cítím míň v depresi,"

,,Jo, jen mě to bude stát pěkný peníze, ale víš co?" zeptal se a čekal na to, až se zeptám.

,,Ne, co?" ptala jsem se.

,,Byl jsem včera ráno v práci a přišel tam nějakej týpek, co chtěl asi šest kafí a ještě nějakou speciální objednávku, tak jsem mu to dal a dostal jsem dýško, takže aspoň něco půjde na to," odpověděl Dean.

,,Jak velký bylo to dýško?" zeptala jsem se podezřívavě.

,,No, nepřiměřený, nechápu, co to bylo za chlapa,"

,,Tak jenom doufej, že příjde zase," zasmála jsem se a Dean se přidal.

Náš den pokračoval skvěle. Po snídani, kdy jsem do sebe dostala proti své vůli tři croissanty, mě Dean vzal do města, kde jsme povinně museli sníst takový ten banán na tyčce zalitý čokoládou. Už teď jsem byla přejedená a nedokázala si představit, co budu dělat na obědě.

Překvapivě jsem se ale cítila hladová, po naší dvouhodinové projížďce na kole po New Yorku. Když jsme zaparkovali před restaurací Lotus, jednou z nejoblíbenějších restaurací ve městě, litovala jsem, že jsem se neoblékla trochu lépe. Byla to thajská restaurace a všechno tu bylo výborné. Strávili jsme půl hodiny pročítáním menu a smáli jsme se názvům, které nám vůbec nic neříkali. Nakonec jsme si oba dali to samé - polévku, smažené nudle s tofu a zeleninou a jako dezert malý rýžový závitek.