The Fox // H.S. ff CZ

-12-

V neděli ráno jsem se probudila s telefonem plným esemesek.

'Je lepší dvou patrový byt , nebo normální?'

'Stačí mi asi jen jedna koupelna co? '

'A co třeba loft?'

S úsměvem jsem vzala do ruky telefon a odepsala.

'Byt vem jednopatrový, schody tě po pár týdnech začnou otravovat. A jo, jedna koupelna je pro tebe až dost.'

Když jsem se potom nasnídala, rozhodla jsem se jít nakupovat. Potřebovala jsem něco na sebe na nadcházející jaro a navíc jsem nechtěla sedět celý den doma. S Harrym jsme si ale psaly zprávy celý den. Nakonec si vybral ten loft a slíbil, že mi ho hned zítra ukáže, pokud mu pomůžu vybrat vybavení. Souhlasila jsem.

Když jsem nakupovala, občas jsem pomyslela na Harryho. Líbila by se mu ta věc, přišla bych mu v tom pěkná? Později jsem ale na tohle úplně zapomněla a užila si odpoledne sama se sebou a myslím, že i mé nákupy se celkem podařily.

V pondělí jsem netrpělivě čekala na přednášce na Harryho. Těšila jsem se na něj, protože naše včerejší psaní zpráv mě nějakým způsobem naladilo na jeho vlnu. Do sálu přišel až na poslední chvíli stejně s profesorem a usadil se vedle mě. Viděla jsem pár lidí, převážně dívek, jak ho pozorují, když ještě chvilku vyrušoval vyndáváním věcí. Nebyl to ale takový ten odsuzující výraz, spíš obdivující, což mě rozhodilo.

Za chvíli se mi na stole před mým notebookem objevil papír, který byl očividně vytržený z Harryho sešitu. Bylo na něm něco napsáno úhledným písmem a já si to rychle přečetla.

'Dnes po škole večeře u mě? Ten byt mám.'

Usmála jsem se.

'Je tam vůbec na čem vařit? :D'

Napsala jsem a poslala mu ho zpátky.

'To jo, ale jinak tam není vůbec nic, až na světla. Ale pomůžeš mi vymyslet co s tím, viď?'

Už jsem mu neodepisovala. Jen jsem přikývla a ukázala na něj zdvižený palec, jakože to platí. Potom jsem pokračovala v psaní poznámek a těšila se, až skončí hodina a já si s Harrym doopravdy promluvím.

Jeho hlas byla další věc, co se mi na něm líbila víc, než by měla. Mluvil pomalu, jemně, jako by nejdřív všechna svá slova pečlivě zvažoval. Jeho přízvuk byl zvláštní a já furt nepřišla na to, odkud by mohl pocházet, když bydlel v Nashville. Já jsem byla typická Američanka. Žádný přízvuk, nudná řeč a většinou jsem mluvila dřív, než jsem myslela.

Konečně byl konec a já se zvedla ze židle, abych si mohla začít balit notebook a papíry. Harry mě zastavil.

,,Nechtěl jsem tě s tím večerem otravovat, ale sám to nezvládnu," řekl a zdálo se, že naše konverzace naváže tam, kde skončila na papíře.

,,Ne, jsem nadšená, vždycky jsem ráda vybavovala svůj byt a teď, když je plný, aspoň v tom můžu pokračovat," řekla jsem jako by nic.

Jako malá jsem si vždycky předělávala pokoj. Pořád jsem ho chtěla malovat, potřebovala jsem každou chvíli jiné záclony, jiné doplňky, později mě to přestalo bavit, protože už jsem vyzkoušela snad všechno. Ale tohle bylo zase úplně nové.

,,Tak ale musí to být mužské, ne jako pro holčičky," zasmál se a já pobaveně zavrtěla hlavou.

,,Chceš říct snad, že můj byt vypadá jako pro holčičky,"