The Fox // H.S. ff CZ

- 25 -

Brečela jsem. A pak ještě víc a ještě víc. Nemělo to konce, pořád se mi v očích tvořily nové a nové slzy a já měla všude kolem sebe snad stovky posmrkaných kapesníčků.

Cítila jsem se teď jako největší blbec. Harry ... Můj Harry.

Musím za ním jít, musím s ním mluvit. Zachovala jsem se k němu tak hrozně a on za nic nemohl. Měl pravdu, všechny jeho zápisy byly pravdivé, byly plné jeho emocí a já ho opustila. Jen tak. Milovala jsem ho. Jasně, že jsem ho milovala. A on rozhodně miloval mě. To nešlo přehlédnout. A i tak jsem odešla a řekla, že to osud se nám postavil do cesty.

Osud? Prostě jsem byla jenom moc slabá na to, abych překonala nějakou překážku, která stála v cestě k mému štěstí. V cestě k mému Harrymu.

Vstala jsem, srolovala papíry do kapsy u jeanů, hodila na sebe bundu a odešla z bytu. Jediné, co jsem měla v kapsách, byl mobil, nějaké peníze a klíče. Když jsem seběhla schody a vyběhla ven z baráku, rozběhla jsem se. Bude rychlejší běžet, než si vzít taxík v tomhle provozu. A tak jsem utíkala, co mi nohy stačili. Asi v polovině cesty mezi našimi domy jsem měla nohy v jednom ohni, nemohla jsem popadnout dech a píchalo mě na boku jako nikdy v životě. Ale i tak jsem běžela dál. Když jsem viděla dům, kde byl Harryho byt, ještě jsem zrychlila. Někdo zrovna vycházel a já vběhla dovnitř tak, že jsem skoro porazila straší paní.

,,Omlouvám se," zakřičela jsem na ní, ale běžela dál nahoru po schodech k Harrymu bytu. Tam jsem se zarazila hned, jak jsem viděla otevřené dveře dokořán. Přiběhla jsem k nim, ale v bytě uviděla mladý pár a muže oblečeného v dobře vypadajícím obleku.

,,Je tu pan Styles?" zeptala jsem se celá udýchaná. Všichni tři se na mě vyděšeně otočili. Asi nečekali, že tu bude ještě někdo jiný kromě nich.

Co dělají v Harryho bytě?

,,Pan Styles se dnes ráno odstěhovat. Zrovna se snažím tenhle byt prodat," oznámil mi ten kravaťák a mě to v tu chvíli došlo. Byt byl sice plně vybavený, ale chyběly tu všechny Harryho věci. Všechny jeho osobní věci.

,,A kdy přesně odešel?" zeptala jsem se. Kravaťák vypadal otráveně, že ho zdržuji, ale mladý pár si mě prohlížel. Nejspíš nevěděli, co si o mě myslet.

,,Asi před dvěma hodinama," odpověděl a znovu se na ně otočil. Vyndala jsem z kapsy mobil a zjistila, že je chvíli po dvanácté. Vůbec jsem si neuvědomila, kolik času jsem strávila čtením toho deníku. Bylo už pozdě. Musela jsem to stihnout na letiště. Musela jsem ho zastavit, než odletí, i kdyby jen na pár minut.

,,Děkuju," vykřikla jsem a pak se znovu rozběhla. Dolů po schodech a ven z budovy, kde jsem si chytla taxík. Netrvalo dlouho, než mi jeden zastavil a já rychle naskočila dovnitř.

,,Na letiště," řekla jsem a rychle zašmátrala v kapse, abych si spočítala, kolik mám peněz. Přesně 38 dolarů. Muselo to stačit.

Řidič se na nic neptal, ale jel celkem rychle. Normálně bych se bála o svůj život, protože v New Yorkském provozu to bylo celkem nebezpečné, ale dneska jsem se jen opřela o sedačku, zavřela oči a modlila se, abych stihla Harryho. Vytáhla jsem z kapsy telefon a napsala mu.

'Počkej na mě, prosím.'

Odeslala jsem to a pak si uvědomila, jak to musí znít.

'Potřebuju se s tebou rozloučit, jen minutu!'

Znovu jsem zavrtěla hlavou, ale stejně to poslala. Po chvíli jsem se rozhodla mu zavolat. Vytočila jsem jeho číslo, ale spadlo to hned do hlasové schránky. Začala jsem panikařit, ale doufala, že smsku si přečte. Musí!