The Fox // H.S. ff CZ

-14-

Netušila jsem čím to bylo, ale Harry přesně odhadl mou objednávku v kině. Ani jsem mu nemusela nic říkat, a když jsem vyšla ze záchoda, stál tam se sladkým popcornem, Spritem a pytlíčkem Jelly Beans. Svraštila jsem obočí, když mi podal popcorn.

,,Víš, že tohle je má oblíbená věc, kterou si vždycky dávám v kině?" zeptala jsem se ho, stále trochu šokovaná.

,,Hmm..." žvýkal popcorn.

,,Je tu něco, co bych měla vědět?" zastavila jsem se. Tohle bylo divný.

,,Jako co?" otočil se nechápavě.

,,Jak jsi to věděl?" zeptala jsem se.

,,Za prvé, mám rád sladký popcorn, za druhé, mám rád Sprite a za třetí, miluju Jelly Beans. Nebuď vždycky tak podezřívavá, Katie," řekl trošku uraženě.

,,Jako vážně?" zeptala jsem se a nepřestala na něj překvapeně zírat.

,,Co?" teď už zněl hodně uraženě.

,,Jako vážně máme rádi stejný jídlo v kině?" usmála jsem se a jeho výraz trošku zjihnul. ,,Nepřestáváš mě udivovat,"

,,Na chvíli jsem si myslel, že dostanu vynadáno." Řekl mi. ,,Připomnělo mi to, jak jsi mě ještě nedávno nenáviděla a opravdu bych se k tomu nechtěl vracet,"

,,Nikdy jsem tě nenenáviděla," pronesla jsem, ale věděla, že nemluvím pravdu.

,,Katie..." Harry mi věnoval pohled, který říkal, že mě má prokouklou. ,,Nenáviděla jsi mě a všechno, co jsem dělal,"

,,Fajn, ale ne úplně všechno. V tom se pleteš," namítla jsem.

,,Co třeba? Hmm?" jeho vyzývavý pohled mě přinutil zahledat v paměti a vzpomenout si na věc, která mi na něm nevadila.

,,Upoutalo mě, že si píšeš deník,"

,,Tak to je vzájemný," prohlásil a potom mě konečně vzal volnou rukou za tu mojí a odvedl mě do sálu, kde už běžely reklamy.

Byla to celkem kvalitní romantická komedie. Místama jsme se s Harrym oba dva smáli tak hlasitě, že si celý sál musel myslet, že jsme blázni, ale mě to přišlo jako nejlepší část filmu. Náš smích. Znamenalo to, že jsme sdíleli stejný humor, i když já pořád považovala některé Harryho vtipy za příšerné.

Vycházeli jsme ze sálu a Harry mě znovu chytl za ruku. Neřekla jsem mu nic, nechala jsem ho, aby mě držel a aby všichni viděli, jak mě drží. Pro jednou jsem své obavy z toho, že by tohle mohlo být něco jako vztah, nechala být.

Harry mě dovedl až domů, kde se zastavil až na prahu mých dveří.

,,Dneska nepůjdu dovnitř," řekl a já vycítila něco zvláštního v jeho tónu hlasu.

Co to bylo?! Bylo to něco mezi ustaraným a mrzutým tónem, ale ani jedno mi k tomu moc nesedělo. Ani jedno mi nepasovalo na dnešní skvělý den, do téhle situace. Celou cestu ke mně domů jsme se dobře bavili. Šli jsme pěšky, drželi se za ruce a chovali se jako pár a teď tu stál, se svěšenou hlavou a říkal mi, že nejde dál.

,,Co jsem udělala?" zeptala jsem se rovnou. Muselo to být mnou. Musela jsem něco říct, nebo něco udělat, aniž bych to věděla.

,,Není to tvoje chyba," hned vzhlédl a jeho pohled byl měkký a já hned byla jeho slovy přesvědčená.

,,Tak co se stalo?" proč se mi najedou zdál tak vzdálený, tak mimo tenhle svět, jako kdyby byl myšlenkami úplně někde jinde.

,,Dnešek byl fakt skvělej, moc jsem si to užil, ale," odmlčel se. Ale. Nesnášela jsem ale. ,,Nemůžu jít dovnitř, protože vím, že by to nebylo fér. Pro mě ani pro tebe."