The Fox // H.S. ff CZ

- 24 -

,,Harry, prosím neodcházej," zašeptala jsem a přitiskla si ho k sobě pevněji.

,,Přišel jsem ti říct, že nikam nejedu, rozmyslel jsem si to, nemůžu bez tebe být, Katie," řekl mi a já se od něj odtáhla. Mé srdce poskočilo radostí, rychle jsem k němu vzhlédla a on se na mě usmíval.

,,Vážně?" zeptala jsem se a usmívala se na něj. Harry přikývl a já se k němu rychle natáhla. Chtěla jsem ho obejmout, ale místo něho jsem ucítila bolest a prázdno mezi mýma rukama.

S křikem jsem otevřela oči a došlo mi to. Celé to byl jen sen.

---

Rozbrečela jsem se. Z části kvůli tomu, že mě bolela ruka a měla jsem problém s ní pohnout, z druhé části kvůli tomu, že nic z toho nebyla pravda.

Posadila jsem se na postel a teprve teď se rozhlédla kolem. Celý můj pokoj byl zabarvený do růžova. Svítilo sem světlo z venku, kde právě vycházelo slunce. Na budíku svítil čas 7:13, ale mě přišlo, jako bych vůbec nespala.

Sáhla jsem si na bolavou ruku, ale ta bolest neustoupila. Snažila jsem se jí rozhýbat, ale to bylo ještě horší. Rozhodla jsem se vstát a vyndat si na ní nějaký led. Obmotala jsem si kolem ruky obvaz a začala si ji ledovat. Vzala jsem deník a byla ráda, že to byla levá ruka. Alespoň jsem si to všechno mohla zapsat.

31.3. 2015

Sedím ve svým bytě a nepříjde mi to jako domov. Vím, že kdyby tady byl Harry, bylo by to jinak. Nebo kdybych aspoň mohla doufat, že za chvíli příjde, že u mě přespí, že se sejdeme v kavárně. Jenže tohle pro mě není domov. Nemůžu přestat myslet na to, co jsem udělala.

Odešla jsem.

Proč? Stejně by se to stalo. Stejně by odjel, staral by se o jeho mámu, žil by za oceánem, na jiným kontinentu, potkal by nové lidi, poznal by jinou holku a já bych tam nemohla být. Nemohla bych se s ním každý večer tulit, usínat s ním, probouzet se s ním a každý den mu připomínat jak ho miluju. A je tak lehký zapomenout na něco, co nevidíte a necítíte každý den. Stejně tak on zapomene na mě. A já nedokážu čekat tady sama v New Yorku. Chtěla jsem nám to usnadnit. Hlavně jemu. Nechci, aby na mě bral ohledy, chci aby žil.

A co já? Přežiju to. Budu se učit, chodit na umělecké psaní, číst svoje romány a zvládnu to. Zvládla jsem toho už tolik...

Ale vždycky ho budu milovat. Vždycky to bude moje láska, kterou překazil osud. Můj Harry.

Zavřela jsem deník, protože jsem si vzpomněla na věc, kterou mi včera dal Harry. Rychle jsem našla svůj kabátek a začala štrachat v kapse. Vytáhla jsem pomačkaný papír a stiskla ho v ruce. Bála jsem se, že jsem ho ztratila. Chvíli jsem se na něj jen dívala, než jsem ho rozložila a z něj vypadly další dva papíry.

Poznala jsem Harryho písmo a natáhla se pro ty vypadlé papíry. Byly popsané z obou stran a já se skoro rozbrečela jen při pohledu na ně. Tohle bylo víc, než jsem dokázala unést. Posadila jsem se na gauč, přitiskla si znovu led k rozbolavělé ruce a rozložila papíry na gauč. Stránky byly očíslované a navíc na nich byly datumy. Něco, co mě naprosto zaskočilo. Teď jsem poznala, že to nebyl jen nějaký dopis, nebo vzkaz. Byly to zápisy z jeho deníku. A to bylo hodně osobní.

26.3.2015

Už se tak těším na Katie. Nikdy bych nečekal, jak nervózní a roztěkaný z toho všeho budu. Rachel mě sice celou dobu zabavuje, snaží se mě rozmluvit, ale já jako bych nemohl rozmotat jazyk. I ona si všimla, že z normálně upovídaného Harryho se stal někdo úplně jiný. Zrovna teď, zatímco sedíme u našeho gatu mi to znovu říká. Ptá se mě už asi po dvousté, co mi je a proč s ní vůbec nemluvím, když normálně řeknu všechno, co mám na mysli. Pokrčil jsem rameny, ale usmál se. To bude dlouhý let...