You (Nash Grier Fan Fiction)

Část 18

|~Lacey~|

Vzbudil mě mobil, který mi zvonil ve 2 hodiny ráno. Rychle jsem ho zvedla abych nevzbudila Nashe.

|Já: Haló?

|Neznámý: Vyjdi z tvého pokoje. Musíme si promluvit.

|Já: Kdo je to?

|Neznámý: To neřeš ano zlato?

|Já: Andrew?

|Andrew: Kdo jinej by to asi tak mohl být? Můžeš jít hned z tvého pokoje?

|Já: Nemáme o čem mluvit.

|Andrew: Mluvíš ty nebo tvůj novej kluk?

Povzdechla jsem si a zavěsila. Tohle jsem Nashovi nemohla udělat, je to můj problém ne jeho a já ho do toho tahat nechci. Opatrně jsem vyšla z pokoje a šla dolů jsem dolů po chodbě.

"Lacey." Slyšela jsem nějaký hlas.

Otočila jsem se a viděla jsem Andrewa jak tam stojí s rukama v kapsách.

"Máš 5 minut"

"Jenom protože jsme spolu nemluvili skoro rok neznamená že mi budeš rozkazovat."

Řekl, vzal mě za ruku a hodně silně ji mačkal.

"Andrew. To b-bolí!" Snažila jsem se od něj dostat.

Pustil mě a přiblížil se ke mě.

"Poslouchej mě ty děvko, to že jsem tebe a tvýho roztomilýho kluka omámil tak abych vás opil byl jen začátek. Sleduju tě a tvojí mámě o Nashovi řeknu. Vím že vás od sebe rozdělí tvrdě a rychle."

"To neuděláš!" Křikla jsem na něj.

"Netlač na mě. Jeden špatnej krok a jsi v prdeli."

Cítila jsem jak mi stékají slzy po tváři.

"Jestli to někomu řekneš řeknu to o tobě a Nashovi tvojí mámě." Řekl a odešel. Já tam stála smutná a zmatená.

Potichu jsem přišla do pokoje a potichu jsem za sebou zavřela dveře. Věděla jsem, že když to řekne mé mamce skončí to špatně. Andrewa jsem znala, takže jsem věděla že by před mojí mamkou udělal z Nashe toho "špatnýho".

"Lacey?" Zamumlal Nash, když začal ochmatávat druhou půlku postele se zavřenýma očima.

"Jsem tady." Řekla jsem z druhé strany pokoje.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se a rozsvítil.

"Jo jsem v pohodě." Odpověděla jsem a šla si zpátky lehnout.

"Lžeš. Znám tě, poznám když přede mnou něco tajíš."

Říkala jsem si jestli mu to mám říct nebo ne.

"Lacey." Zašeptal Nash s ustaranýma očima.

"Jsem v pořádku, vážně."

"Byl tu Andrew?"

Kývla jsem a on mě obejmul. Technicky jsem mu to neřekla, Přišel na to sám, takže Andrew nemohl nic říct.

"Nemůžu ti říct co se stalo." Řekla jsem a zase mi spadla slza.

"Proč?"

"Něco řekl..."

Kývl aby mi ukázal že to chápe.

"Jsem tu pro tebe když budeš něco potřebovat. Pojďme se vyspat, zítra ráno je zase Magcon."

"Dobře, děkuju."

"Miluju tě Lace."

"Já tebe taky."

|O 3 Dny Později|

Magcon San Diago byl super. Nikde jsem Andrewa neviděla což mě trochu vystrašilo, ale taky jsem se cítila mnohem bezpečněji. Měli jsme 3 týdny pauzu, takže jsme se s Nashem rozhodli navštívit jehoh rodinu ještě před tím než odjedu zpátky za mamkou a Morgan.

Loučení s klukama bylo smutný, ale ne až tak, protože se s nima brzo uvidím. Hayes, Nash a já jedeme teď k nim domů. Byla jsem hrozně šťastná, že poznám jeho rodinu. Už jsem je jednou viděla, když jsem byla u Nashe, ale bylo to na mátko. Bylo už hodně pozdě, protože náš let se opozdil.

-

"Ahoj Lacey!" Řekla Nashovo mamka a objala mě.

"Je hezké tě znovu vidět!"

"Tebe taky. Jsem ráda že jste konečně doma."

Kývla jsem a usmála jsem se. Nash a já jsme si sedli na gauč a povídali si s jeho rodiči.

"Už je pozdě, asi půjdu spát. Lacey nebude ti vadit, když budeš mít pokoj s Nashem?" Zeptala se mě jeho mamka.

"Ne nebude mi to vadit." Odpověděla jsem a Nash se uchychtl.

"Fajn tak dobrou noc!" Řekli a šli spát.

"Připravena do postele?"

"Odneseš mě?"

Usmál se, zvedl mě a odnesl mě do pokoje. Už jsem byla v pyžamu, takže jsem se nemusela převlékat. Nash si sundal tričko a lehl si vedle mě. Držel mě okolo pasu a já jsem si položila hlavu na jeho rameno.

"Budeš mi chybět až zítra odjedeš."

"Můžeme se spolu furt vídat. Moje mamka tě taky ještě musí poznat."

"Já vím, já myslím že mi bude chybět mazlení se s tebou po nocích." Začervenal se.

"Óóó červenáš se." Usmála jsem se.

Usmál se a dal mi pusu na tvář.

"Taky mi budeš chybět. Asi se teď budu muset hodně starat o Morgan." Povzdychla jsem si.

"Doufám že mě tvoje mamka bude mít ráda."

"Proč by tě asi tak neměla mít ráda? Jsi mnohem víc než jsem kdy chtěla. Ona si jen myslí, že jsem moc malá na to abych s někým chodila."

"Myslím že ji dokážeme přesvědčit."

Usmála jsem se a usli jsme.