You (Nash Grier Fan Fiction)

Část 21

|~Lacey~|

Dohlížela jsem na Morgan celý týden a už jsem 5 dní neviděla Nashe. Psali jsme si a volali, ale dlouho jsem s ním už nebyla. Mamka chodila domů pozdě a neni moc věcí co dělat když jste doma se 4 letou holčičkou.

Morgan a já jsme seděli na gauči a slyšela jsem jak někdo bouchá na dveře jako by se chtěl dostat dovnitř. Všechny dveře byly zamčená a nikoho jsem nezvala aby přišel, takže jsem věděla že to neni dobrý. Rychle jsem vypla televizy, vzala Morgan a mobil  a běžela jsem s ní nahoru do mého pokoje.

Nevěděla jsem kam máme jít byla jsem fakt vystrašená, ale snažila jsem se aby to na mě nebylo tolik poznat kvůli Morgan, protože by zešílela.

"Dobře zlato, teď mě pozorně poslouchej, musíš být vážně potichu. Budeme hrát bobříka mlčení a když budeš potichu tak vyhraješ ano? Nesmíš ze sebe vydat ani jeden hlásek."

Kývla a podívala se na mě že to chápe. Vzala jsem nás do mojí skříně a zavřela jsem dveře bez jediného zvuku. Ujistila jsem se že mám vypnutý zvuk na mobilu abych nás neprozradila a zavolala jsem 112.

|Operátor: 112 jak vám můžu pomoci?

|Já: Někdo je u mě doma, jsem doma sama se svou malou sestrou a potřebuju pomoct.

|Operátor: Dobře, musíte být vážně zticha. Jste někde schovaný?

|Já: Ano, jsme ve skříni.

|Operátor: Zjišťujeme vaši lokalizaci přes váš mobil. Zůstaňte na místě a v klidu než tam přijedeme.

|Já: Dobře

Slyšela jsem kroky jak jdou po schodech a zašla jsem co nejhloubějš do skříně. Byly čím dál tím víc hlasitější a hlasitější až to vypadalo že už stojí před mými dveřmi. Pak jsem slyšela sirény před mým domem. Slyšela jsem jak někdo utíká rychle po schodech dolů. Chvíli jsem se ujistila jestli je ten kdo tu byl vážně pryč a pak jsem otevřela skříň. Byla jsem fakt překvapená jak tichá Morgan byla. Hádám že vážně chtěla vyhrát.

"Vyhrála jsi Morgan!"

"Jó! Co jsem vyhrála?"

"Večerní zmrzlinu s extra polevou." Odpověděla a vzala jsem ji po schodech dolů.

"Volali jste nám protože se vám někdo vloupal do domu?" Zeptal se jeden z policajtů.

Kývla jsem a řekla jsem Morgan ať si jde hrát. Odešla a já jsem pokračovala v konverzaci s policistou.

"Jste v pořádku?"

"Ano pane. Ať to byl kdokoliv utekl."

"Viděla jste ho nebo jste alespoň viděla jak byl oblečen?"

"Vysoký, hubený a v celém černém. Neviděla jsem ho moc dobře, protože jsem nás snažila dostat někam do bezpečí." Vysvětlila jsem.

"Dobře, hádám že jste se svou sestrou sama doma."

"Ano, mamka přijede dneska pozdě domů."

"Vše ji vysvětlíme a řekneme ji že nám múže zavolat kdyby měla nějaké otázky. Můžete být v klidu, zavoláme vám kdybychom někoho našli."

Kývla jsem a poděkovala jsem mu za jeho pomoc. Když jsem zavírala dveře viděla jsem Nashe jak beží k mému domu.

"Lacey jsi v pořádku?!" Zeptal se a pevně mě obejmul.

"Někdo se k nám vloupal když jsme s Morgan byli vevnitř, ale jsme v pořádku." Řekla jsem a zavřela jsem za námi dveře.

"Díky bohu že vám neublížil."

"Nasi hádej co!!!" Skákala před ním Morgan.

"Co se stalo princezno?" Zeptal se a klekl si aby se jí mohl dívat do očí.

"Já a Lacey jsme hráli bobříka mlčení a já vyhrála, takže půjdeme na zmrzlinu s EXTRA polevou!!"

"Extra poleva?!" Zeptal se a předstíral že je z toho nadšený. Musela jsem se zasmát.

Hrdě kývla a zeptala se jestli s ní udělá raketu. Zazvonil telefon a já jsem je nechala ať si dělaj raketový zvuky.

|Já: Ahoj.

|Mamka: Přijedu až zítra večer. Je všechno v pořádku s Morgan?

|Já: Jo, ale až přijedeš budu ti muset říct pár věcí.

|Mamka: Dobře, musím jít, kdyžtak zavolej když budeš něco potřebovat.

Zavěsila jsem a šla jsem zpátky k Morgan a Nashovi. Pořád dělali spolu ty zvuky a Nash ji občas vyhodil a zase chytl. Vzala jsem mobil a začala je natáčet na vine. Napsala jsem "Rocket Ship @NashGrier". Poslala jsem to a odložila jsem mobil.

"Morgan už chceš tu zmrzlinu?"

Nash ji pustil dolu a Morgan běžela k mrazáku aby si ji udělala sama. Nezvládla ho ani otevřít, takže jsem jí to udělala já. Vzala jsem misku a otevřela malý cookies abych tím posypala tu zmrzlinu.

"Chceš taky?" Zeptala jsem se Nashe.

"Ne dobrý, ale díky."

Potom jsem tam dala co nejvíc polevy to šlo a dala jsem to Morgan. Sedla si s tím ke stolu a zpívala. My jsme si šli sednout na gauč.

"Moje mamka se vrátí až zítra večer. Nechceš tu zůstat přes noc?"

Usmál se a dal mi pusu. Potom přišla Morgan a začala skákat s úsměvem od ucha k uchu.

Nejspíš dávat Morgan zmrzlinu nebyl zrovna dobrý nápad. Nechala jsem ji ať si běhá a doufala jsem že ji dojde energie a unaví se.

Po 15 minutách skákání, běhání, zpívání a smání se konečně unavila a usla na gauči. Zasmála jsem se a odnesla jsem ji do pokoje a pak jsem šla zase zpátky dolů a lehla jsem si na Nashe.

"Ani nevíš jak jsi mi chyběla."

"Ty mě taky."

"Asi jsi mi nejvíc chyběla po nocích." Vysvětlil mi.

"Co je dneska za den?" Zeptala jsem se ho.

"Sobota proč?"

"V úterý má Morgan narozeniny. Musím jí něco koupit."

"Chceš jít zítra do nákupáku?"

"Nemůžeme. Moje mamka přijede až někdy večer a nemůžeme vzít Morgan sebou aby viděla co jí kupujeme."

"Něco vymyslíme." Naklonil se ke mě a políbil mě. Kdyby mi ho tak mamka schválila.