You (Nash Grier Fan Fiction)

Část 43

|~Lacey~|

Okolo 11:15 jsem se začala připravovat. Peyton jsem řekla že jdu vyřídit nějaký pochůzky. Nejsem zrovna dobrá lhářka, takže mi nejdřív nevěřila, ale pak nakonec jo. Vybrala jsem si bílý tílko s nápisem "meow" a řerný šortky. Vlasy jsem si nechala rozpuštěný a dala jsem si linky a řasenku. Když jsem byla hotová bylo 11:30 takže jsem si obula černý vansky vzala jsem si mobil, klíče a řekla jsem ahoj Peyton. Když jsem jela v autě všechno ty myšlenky na mě přišly. Upřímně, byla jsem nervózní že ho uvidím. Tohle mohlo jít dobře, ale i špatně. Cítila jsem se špatně za to že jsem to neřekla Nashovi, ale nemůže mi říkat s kým se nesmím vídat. Ano, vím že se mě snaží jen chránit, ale chci vědět jestli můžu věřit Andrewovi nebo ne. Na začátku našeho vztahu byl Andrew normální. Zamilovala jsem se do něj a potom začal bejt hodně naštvanej často.

Zaparkovala jsem a šla jsem ke kavárně. Když jsem vešla dovnitř dívala jsem se kolem sebe jestli už tu je. Viděla jsem jak někdo stojí na druhé straně kavárny a když jsem se na něj podívala pořádně nevěřila jsem tomu koho vidím. Byl to Andrew, ale vypadal úplně jinak. Jeho vlasy jsou pořád tmavě hnědý, ale už nejsou dlouhý jsou krátký a stylový. -média- Připomíná mi to Matta. Ty kruhy pod očima který těch 6 let míval byly pryč. Jeho oči byli plné života.

Šla jsem k němu a zastavila jsem se u stolu.

"Andrew?"

"Ahoj Lace." Odpověděl s malým úsměvem.

Lhala bych kdybych řekla že není atraktivní. Ale mám Nashe. Dělá mě šťastnou, ale jediný čeho se bojím je to že si nejsem jistá jesti moje pocity pro něj jsou stejně silné jako dřív.

"Jak bylo?" Zeptala jsem se když jsme si sedli.

"Já se měl dobře a co ty?"

"Dobrý. Jaktože jsi v Californii?"

"Začal jsem hrát a za chvíli mi začne můj film."

Kývla jsem a nevěděla jsem co říct.

"Jenom jsem ti chtěl říct že se za to všechno strašně omlouvám. Vím že je na to už pozdě, ale cítím se strašně špatně za to co jsem ti udělal. Byl jsem strašnej debil a nebyl jsem sám sebou. Když jsi se sem přestěhovala začal jsem si to uvědomovat. A nedivím se ti že jsi se přestěhovala udělal bych to samé. Chtěl jsem se změnit a prostě začít můj život od znova. Nebudu překvapenej jestli mě nenávidíš nebo mi nechceš odpustit. Jenom jsem to ze sebe potřeboval dostat." Vysvětloval.

Za prvé jsem šokovaná z toho co řekl. Vážně se změnil. Andrew udělal hodně špatných věcí, který mě jen tak neopustí, ale z toho co řekl mě donutilo mu odpustit.

"Dobře. Odpouštím ti."

"Vážně?"

"Jo, přišla jsem sem a nevěděla jsem co se bude dít, ale vidím že jsi se hodně změnil a k lepšímu." Usmála jsem se.

"Děkuju moc Lace. Nebudeš toho litovat." Odpověděl s obrovským úsměvem na tváři.

"No a proč jsi ty tady v Cali?" Zeptal se.

"Před 6 lety jsem dostala nabídku od slavný kapely jestli s nima nechci zpívat a to celkem rozjelo mojí kariéru. Moje manažérka chce abych zkusila hraní, ale nejsem si jistá."

"To je super, jsem na tebe pyšnej. Dostala jsi nějakou nabídku na film?"

"Jo teď jsem jednu dostala. Ještě jsem se nerozhodla, ale tyhle 3 týdny mě ještě nepotřebují."

"Páni tak moje kamarádka bude možná hrát ve filmu. Třeba budeme hrát spolu."

"Možná." Zasmála jsem se.

Je neuvěřitelný jak moc se Andrew změnil. Je úplně jinej člověk. Povídali jsme si asi hodinu a pak už jsem řekla že už musím jít. Obejmul mě a šli jsme každej ke svýmu autu. Když jsem jela domů uvědomila jsem si. Za tu hodinu jsem ani jednou nepomyslela na Nashe. Miluju Nashe, ale myslím že jsme do toho skočili moc rychle. Myslím tím potkali jsme se, párkrtát jsme si vyšli ven, šli jsme na rande a teď spolu chodíme. Jak se znám, tak mi trvá nějakou dobu než zjistim jestli někoho miluju jako mýho přítele nebo jako kamaráda. 6 dní není dlouhá doba. Neříkám že k Nashovi nic necítím, protože cítím. Myslím že by jsme měli být jen přátelé a nebrát to tak rychle. Tím ale neříkám že pořád něco cítím k Andrewovi. Určitě si se mnou zase jenom hraje. Jednu věc vím a to je to že Nash nebude rád až zjistí že jsem byla s Andrewem. Chci mu to říct, ale ne když budou okolo kluci.

Když jsem přijela domů Peytino auto tam nebylo. Myslím že jela za Mattem. Nechápu jak může všech 10 kluků být v jednom domě bez toho aby se nepozabíjeli. Chci to říct Nashovi, ale nejdřív si pořádně promluvím sama se sebou. Rozhodla jsem se že mu napíšu jestli by nemohl přijít.

|Já: Máš nějakou práci?

|Nash <3: Ne ty?

|Já: Můžeš přijít ke mě? Potřebuju si promluvit.

|Nash <3: Dobře, budu tam za minutu.

Sedla jsem si na gauč a přemýšlela jsem jak mu to všechno řeknu.

O pár minut později Nash zaklepal na dveře. Když vešel dovnitř sedl si vedle mě na gauč.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se.

"Víš jak mi volal Andrew?"

"Viděla jsi ho?"

"Jo, ale on se změnil. Je teď úplně jinej." Rychle jsem odpověděla.

"Říkal jsem ti ať za nim nechodíš." Řekl a začal být naštvanej.

"Nemůžeš mi říkat s kým se můžu a nemůžu vídat."

"Co kdyby ti ublížil?! Nevěděl bych kde jsi a nemohl bych tě zachránit. Nemohl bych se sebou žít kdyby se to stalo." Řekl s vyšším tónem.

"Nejsou mi 2 roky, dokážu se ochránit sama. Vím že provedl špatný věci když jsme byli mladší, ale kdyby jsi ho viděl říkal by jsi to samý co já."

"Jo no možná kdyby jsi mi to řekla než jsi odjela tak by to bylo lepší! Kdyby se něco stalo tak bych alespoň věděl kde jsi. Proč jsi tam šla za mými zády?"

"Protože jsem věděla že budeš reagovat takhle! Tenhle vztah nefunguje Nashi. Myslím že jsme se do toho vrhli moc rychle. Byli jsme spolu jenom 6 dní po 6 letech. Měli bychom zůstat zatím přáteli a jít na to pomalu." Řekla jsem.

Povzdechl si a dal si hlavu do jeho rukou. Chvíli bylo ticho.

"Dobře, omlouvám se."

"Taky se omlouvám."

Obejmul mě a odešel.

Nevím jak se teď ani cítím.