Část 28

392 18 1
                                    

|~Lacey~|

Říkala jsem si jestli mám jít za ním nebo jestli mám zůstat tady. Když zůstanu u sebe v pokoji tak mě stejně najde, ale když půjdu za nim tak se mi možná povede se ho nějak zbavit. Šla sem ze dveří a prostě jsem tam stála a čekala až si mě všimne.

"Podívejme se kdo je tu!" Řekl Andrew když se na mě otočil.

"Co tady děláš?"

"Šel jsem si pro zbytek svejch věcí, ale když vidím že jsi tu tak tu možná chvíli zůstanu."

"Jdi pryč Andrew."

"Proč bych to dělal? Slyšel jsem že ty a ten roztomilej kluk jste se rozešli. Nechceš rameno na brečení?"

"Neubližuj Nashovi."

"Měl jsem pravdu, tvoje mamka se zbláznila když jsi jí to řekla že jo?" Řekl a ignoroval co jsem řekla o Nashovi.

Kývla jsem a slyšela jsem jak se zavřely babiččiny dveře od auta.

"Vypadni a už se nevracej nebo půjdeš do vězení." Varovala jsem ho a on rychle utekl.

Šla jsem zpátky do pokoje a pokračovala jsem v hovoru s Peyton.

"Už jsem se o tebe začínala bát. Co to bylo?" Řekla hned jak viděla že jsem zpátky.

"Andrew." Povzdechla jsem.

"Co se stalo?"

"Byl ke mě nepříjemnej, ale už je to dobrý. Musím už jít přijela babička, ale pak ještě napíšu dobře?"

Kývla a řekla mi ahoj. Měla jsem takovej pocit že Andrew se ještě objeví. Zamkla jsem si mobil a snažila jsem se usnout bez Nashe.

*Další den*

Babička mi říkali ať jdu ven, ale neměla jsem na to energii. Vydala jsem to video a dala jsem na twitter odkaz. Nebyla jsem na twitteru od tý doby co jsem sem přijela a bylo tam na Nashe neskutečně moc hatů, když si jeden fanoušek všiml že už nejsem v Mooresvillu. Několik z nich říkali že jsem se musela odtěhovat kvůli Nashovi.

@LaceySanders: Prosím resppektujte soukromí mezi mnou a Nashem. Děkuju!"

Nemohla jsem na něj přestat myslet a poslední co mi chybělo bylo to aby ho ještě kvůli mě hatovali. Je to na hovno, protože to já jsem nabídla aby jsme se rozešli. Miluju Nashe strašně moc a vím že nikoho lepšího už nikdy nenajdu.

"Někdo sem přijel." Řekla babička a já jsem otevřela dveře.

Šla jsem do obýváku mezitím co moje babička šla do jejího pokoje. Viděla jsem Nashe jak sedí na gauči a něco si mumlá.

"Nashi?"

Podíval se na mě a jeho oči byli červené a vlhké.

"Nejsem připravenej to s tebou zkončit." Vyhrkl to ze sebe a jeho hlas byl chraptivý.

Povzdychla jsem si. Jel 6 hodin sem jenom proto aby mi řekl že mu chybím. Doslova mě to zabilo že se o mě tolik zajímá a stará, ale nezaslouží si procházet tímhle zmatkem v mé rodině. Nepochopitelná matka, otec alkoholik a s mým agresivním ex klukem, to je pro něj už moc.

"Taky mi chybíš, ale nemyslím si že je zrovna ta správná doba na chození."

"Co se stalo? Před 3 dny bylo všechno v pohodě. Udělal jsem něco špatnýho?" Zeptal se mě a šel blíž ke mě. Držela jsem se abych s ním znovu nechodila. Kdybych s ním chodila jenom bych mu ublížila. 3 lidi jsou tady aby ho zničila a já to nechci riskovat. Radši aby ublížili mě než aby ublížili Nashovi kvůli mě.

"Ne, Nashi neudělal jsi nic špatnýho. Jenom nechci aby ti někdo ublížil. Nevím jestli bych mohla žít kdybych věděla že ti někdo ublížil kvůli mě."

"Ale - já - já tomu nerozumím." Koktal a projel si rukou po vlasech.

"Andrew, moje mamka, můj táta. Nechci aby jsi byl jejich cíl ty."

"Takže říkáš že by jsme měli být přátelé i přes to čím vším jsme si spolu prošli?"

"Nezasloužíš si být součástí téhle situace. Není tak těžký si najít někoho lepšího než jsem já."

"Ne, Lace není to lehký. Jsem do tebe zamilovanej a nechci to s tebou vzdát."

"Je to pro tvoje dobro Nashi. Já to taky nechci dělat al-"

"Tak proč to dělat? Můžeš si vybrat!" Přerušil mě a bylo na něm vydět že začíná být naštvanej.

"Vím že to vypadá že je všechno v prdeli, ale je to pro tvoje dobro. Ty nevíš čeho je můj táta nebo Andrew schopnej. Nemůžu tě dostat z hlavy ani to všechno co jsme prožili a asi se z toho zblázním. Když spolu budeme chodit tak moje mamka a Andrew nás zničí. Zabíjí mě když tě vydím takhle, ale já za to nestojím." Řekla jsem a začali mi stékat slzy po obličeji.

"Řekni něco co mě donutí odejít." Odpověděl Nash a díval se mi přímo do očí.

"Cože?" Zeptala jsem se zmatená.

"Řekni něco co mě donutí odejít." Zopakoval.

Znovu jsem si to řekla a pak mi bylo jasné o co mu jde. Slzy mi začali téct jak o závod a nechtěli přestat. Otevřela jsem pusu abych něco řekla, ale nic jsem neřekla. Po velkém nadechnutí jsem něco řekla.

"Nemiluju tě." Zakuckala jsem.

Odešel z domu, sedl do auta a jel zpátky domů. Sjela jsem se po zdi a sedla jsem si a brečela jsem strašně moc. Fyzicky mi to ubližovalo. Když jseš tak naštvaná tak to bolí. Nemohla jsem přestat brečet a seděla jsem tam takhle nějakou dobu než přišla moje babička aby mě uklidnila. Je to úplně k hovnu, protože to já jsem se dala do téhle situace. Stres, zlomené srdce, naštvanost a šílenost tohle všechno v jednom není zrovna dobrej mix, ale přesně tohle bšechno jsem cítila. Je toho moc na jeden den. Vypla jsem si mobil i počítač. Zůstala jsem jen tak sedět v pokoji a čučet do blba a o všem jsem přemýšlela.



You (Nash Grier Fan Fiction)Kde žijí příběhy. Začni objevovat