You (Nash Grier Fan Fiction)

Část 22

|~Lacey~|

"Někdo se sem vloupal?!" Šílela mamka.

"Jo. Policie řekla že jestli máš nějaké otázky tak jim můžeš zavolat. Potom řekli že budou hledat toho kdo to udělal a že jestli někoho najdou tak nám dají vědět."

"A to jsi zvládla tu být celou noc sama? Musela jsi být vyděšená."

"Ani ne, Nash přiběhl hned po policii jestli jsme v pořádku."

"Co jsem ti o tomhle řekla?"

"Řekla jsi ať si dělám co chci!"

"Myslela jsem tím že ubližuješ jenom sama sobě. Byla jsem vystresovaná a nevěděla jsem co říkám."

"On není zlej! Miluju ho a Morgan taky. Můžeš se jí klidně zeptat!"

"Nechci aby ti zlomil srdce."

"On to ale neudělá."

"Jsi si na sto procent jistá?"

Ano věřím Nashovi a miluju ho, ale nemůžu říct jistě že mi neublíží. Miliony holek by s nim chtěli být a není těžký najít někoho kdo je lepší než já. Byla jsem zticha.

"Můj úkol je splněn. Nechci aby jsi se s ním vídala a jestli jo tak pojedeš k tvým prarodičům a vytáhnu tě z Magconu. Jdi se s ním teď rozloučit a za 15 minut buď zpátky. Jestli nepřijdeš dojedu si tam pro tebe sama." Řekla a odešla.

V týhle době bych chtěla aby tu byla Peyton nebo Shawn. Nandala jsem si boty a šla jsem k němu domů. Jestli tam nepůjdu, tak už ho nikdy neuvidím. Moji prarodičové bydlí 6 hodin odsud, takže bych ho neviděla ani na Magconu, protože bych tam nemohla. Jak znám Nashe bude se chtít za nás nějak prát, takže to pro mě bude ještě milionkrát težší. Když jsem tam došla zaklepala jsem na dveře a Hayes otevřel.

"Ahoj Lace." Usmál se na mě.

"Ahoj, je tu Nash?"

"Ne promiň, je v televizi živě a dělá nějakej rozhovor. Za chvíli by měl přijít. Nechceš jít dovnitř a koukat se na něj?"

Kývla jsem a sedli jsem si na gauč. Moje oči se koukali na tu obrovskou televizi. Nash seděl na židli v ranním pořadu s Cameronem. Ptali se jich na otázky o Vinu, Magconu a jak s tím vlastně začali a pak jsem slyšela svoje jméno.

"Takže Nashi, slyšela jsem že ty a Lacey Sanders spolu chodíte?"

Kývl a na tváři se mu objevil úsměv.

"Je úžasná....Miluju ji."

"To je roztomilý. A co ty Camerone? Někdo speciální u tebe?" Zeptali se.

"Ne, ještě ne." Povzdychl si Cameron.

Ještě si pár minut povídali a pak to skončilo a Hayes vypl televizi.

"Jsi v pohodě?" Zeptal se mě.

"Moc ne, ale budu v pořádku." Zvedla jsem se a naznačila jsem že už musím jít.

"Řeknu Nashovi že jsi tu byla až přijde."

"Řekni mu ať mi napíše až přijde domů."

"Řeknu, Ahoj Lacey." Řekl a obejmul mě. Přísahám že on dává ty nejlepší obejmutí.

Když jsem přišla domů moje mamka vypadala nešťastně, ale upřímně mi to bylo jedno.

"Nebyl doma, takže za ním pak ještě půjdu." Zamumlala jsem a šla jsem k sobě. Zavřela jsem si dveře a lehla jsem si na postel. Mobil mi pípl že mám zprávu. To nemohl být Nash, nepřijel by domů tak rychle. Otočila jsem se a vzala jsem si mobil z nočního stolku.

|Pey: Ahoj zlato. :*

|Já: Kde jsi sakra byla?! :O

|Pey: S Mattem. Ale jsem teď na cestě domů. Přijde dneska pozdě večer, takže za tebou přijdu až zítra ráno.

|Já: Strašně mi chybíš! Vážně s tebou potřebuju mluvit.

|Pey: Je to o Nashovi?

|Já: Tak nějak.... :(

|Pey: Oh. Zíra ráno jsem u tebe a promluvíme si o tom. Musím teď vypnout mobil jsem v letadle. Uvidíme se zítra. :*

Zamkla jsem si mobil a přemýšlela jsem o tom jak to Nashovi řeknu.

Chtelě jsem jít spát, ale Morgan vešla ke mě do pokoje.

"Lacey, maminka ječí na Nashe!"

"Cože?"

Zvedla jsem se a běžela jsem dolů po schodech a viděla jsem jak moje máma křičí na Nashe, když mě viděl tak se uklidnil.

"Přestaň na něj křičet!" Vykřikla jsem abych na sebe upozornila.

"Potom co jsem ti řekla nemůže ani vejít do našeho domu a ty moc dobře víš co chci udělat!!"

"Lace-"

"Nashi přesvědčuje mě aby jsme se rozešli." Vyhrkla jsem a hned co jsem to řekla jsem to chtěla vzít zpátky a dala jsem si ruku před pusu. Jeho obličej sklesl.

"Moc se omlouvám nechtěla jsem to říct takhle. Prostě mě nech s ní mluvit a pak ti to vysvětlím. Prosím hlavně mě nepřestaň mít rád." Zapanikařila jsem.

Kývl, ale bylo na něm vydět že se ho to dotklo. Sedl si na gauč a já jsem mámu vzala do jiné místnosti.

"Můžeš mi vysvětlit proč jsi na něj křičela? Jenom chtěl vědět jestli jsem v pořádku!"

"Nehci aby ti byl nablízku už jsem to říkala a tak to zůstane."

"Kdyby byl tak zlej myslíš si že by sem šel aby zjistil jestli jsem v pořádku? Kdyby byl tak zlej jak říkáš že je tak by zavolal nebo napsal. Neseděl by u nás v obýváku a doufal že mu dáš šanci nebo ne!" Křičela jsem.

"Můj dům moje pravidla a ty se nemůžeš odstěhovat bez dobrýho důvodu."

"Dochází ti že mi je úplně u prdele co říkáš?"

"Morgan je hned vedle Lacey." Snažila jsem se udržet slzy. Tohle nemůžu Nashovi udělat. Nezaslouží si to.

"Proč ho nenávidíš?" Zašeptala jsem.

Neodpověděla, ale potichu řekla že nemá důvod.

"Tak v tom případě nemáš právo říkat jestli s ním můžu chodit nebo ne." Snažila jsem se tolik nekřičet.

"Chováš se jako malej spratek."

"Ne to jenom ty jsi ta přísná matka, která nemůže přiznat že její dcera našla někoho koho miluje."

"Lacey Nicole!" Řekla a byla uražená.

"Co kdyby přijela babička a napravila to co?" Změnila téma.

Moje babička umí být přísná o tom s kým chodíš. Byla s mojí mamkou úplně stejná, ale ne tolik. Dokáže říct jestli je pro tebe vážně ten pravý a nebo jestli je to ten který ti zlomí srdce.

"Fajn." Řekla jsem a odešla jsem.