You (Nash Grier Fan Fiction)

Část 9

|~Lacey~|

Můj otravenej budík mě probudil v 6 hodin ráno. Zvedla jsem se z postele a šla jsem do sprchy. Včera večer jsem si všechno pobalila, protože mi bylo jasný že dneska na to budu moc unavená. Když jsem vešla ze sprchy rozčesala jsem si vlasy a vzhledem  k tomu, že poletíme letadlem tak jsem si nevzala džíny. Vzala jsem si šortky, který byli stejněpříjemný jako pyžamo a k tomu nějaké starší tričko.

Když jsem byla hotová vzala jsem si kufr a rozloučila jsem se s Morgan a s mamkou. Peytiny rodiči nás měli vést na letiště, takže jsem šla k nim domů. Upřímně jsem byla neskutečně nadšená že uvidím všechny své fanoušky co mě celou tu dobu podporovali.

|~Na Letišti~|

Letadlo nám odlétalo v 9 a mi jsme tam byli v 7 a než jsme se dostali přes všechny ochranky a tak tak bylo 8. My jsme vypadali jako zombíci.

"Musíme si zajít do Starbucks." Řekla jsem a šli jsme. Obědnali jsme si a sedli si k nejbližšímu stolu a čekali až řeknou náš let.

"Panebože. Já se cítim jak úplnej debil." Řekla Peyton.

"Co? Na co se koukáš?"

"Ne na co. Spíš na koho."

Koukala jsem se kolem sebe a pak jsem je uviděla. Byli to Nash, Hayes a Carter.

"Páni, já jsem idiot. Magcon jsme nikdy nějak neprobírali. Co ty a Matt?" Zeptala jsem se.

"Nope."

Pak jsem cítila jak dal někdo ruce přes moje oči a usmála jsem se.

"Hádej kdo." Řekl.

"Nash?"

"Jak to víš?" Zeptal se a sednul si vedle mě.

"Viděla jsem tě ještě než jsi přišel."

"Mě pronásleduješ jo?" Culil se.

"Možná." Řekla jsem.

"Proč jsi tady? Ne že bych nechtěl aby jsi tu byla ale-" Řekl nervózně Nash.

"Uklidni se." Hihňala jsem se.

"Jedeme na Magcon. Bart nám řekl že já a Peyton můžeme jet do Orlanda s váma. Samozdřejmě protože jsem úplně blbá tak mi nedošlo že jsi součástí Magconu."

"Jsem rád že jedete. Matt bude šťastnej že tě uvidí Peyton. Nechce o tobě přestat mluvit." Řekl Nash.

Začalase červenat. Je jasný že se maj rádi.

"Už by jste spolu vážně měli začít chodit." Řekla jsem.

"A co vy?" Zeptala se Peyton.

Vím moc dobře co si myslí. Znám jí dost dobře ačkoli vím že o tom nechce nic říkat. Neni ten tip kamarádky. Když jí něco řeknu a řeknu ať to nikomu neříká tak o tom nemluví dokud nejsme sami.

"Co je s náma?" Zeptal se Nash.

"Jsme jen přátelé Pey." Řekla jsem a naznačovala že vím o co jí jde. Nechala nás osamotě a šla za klukama.

"Dlouho jsme se neviděli." Zasmála jsem se.

"Jo..."

"Ještě jednou díky za tu noc. Nemusel si poslouchat jak řvu."

"Žádnej problém. Jsem rád ve tvé společnosti."

Peyton přišla zpátky a všichni jsme šli do letadla. Peyton a já jsme seděli vedle sebe a Nash, Hayes a Carter někde před náma. Byla jsem fakt nadšená že letíme do Orlanda. Letadlo vzlétlo a my jsme letěli mezi mrakami a bylo to úžasné.