You (Nash Grier Fan Fiction)

Část 7

|~Lacey~|

Peyton se šla připravit k sobě domů a já šla k sobě. Po sprše jsem se koukla do své skříně a vybrala jsem si proužkované šaty, které byly tirkysovo černý. Šaty mi byly asi tak po kolena, ani krátký ani dlouhý. Boty jsem měla s podpatkem a černé od Forever 21.

Když jsem se oblékla šla jsem do koupelny a vyžehlila si vlasy. Poté jsem si dala vodě odolnou řasenku a linky.

Nemám zrovna moc šperků. Jenom pár stříbrných náhrdelníků a několik náušnic. Vzala jsem si stříbrný náhrdelník, který měl na konci srdce a náušnice si neměním. Když jsem byla hotová šla jsem dolů a viděla že už jsou všichni hotový. Morgan byla v těch malých šatičkách neskutečně roztomilá.

Peyton chtěla abych jela s nima v autě, takže jsem šla k nim. Otevřela dveře a ohromeně se na mě podívala. Měla na sobě puntíkaté šaty modro bílé barvy a stejně dlouhé jako jsou ty moje. Na nohách měla tmavě modré podpatky a rozpuštěné vlasy.

"Vypadám dobře?" Zeptala se.

"Nádherně."

"Díky sestro. Ty vypadáš úžasně jako vždycky."

Nastoupili jsme s její mamkou do auta a jeli jsme k restauraci. Mamka s Morgan už tam čekali.Vešli jsme dovnitř a měli jsme rezervaci, což na mě celkem zapůsobilo.Pár faninek si nás všimlo tak jsme se s nima vyfotili. Sedli jsme si ke stolu a obědnali si. Po pár minutách čekání jsem zahlédla jak někdo klopítá ve dveřích. S Peyton jsme se na sebe podívali a obě jsme moco dobře věděli kdo to byl. Byl to můj táta a byl totálně opilý. Pracovníci se ho snažili dostat pryč z restaurace, ale nepodařilo se a on šel přímo k nám.

"Všude jsem tě hledal." Řekl a smál se.

"Proč tu jsi?" Zeptala jsem se.

"Óoo paní slavná. Myslíš si že jsi nějak důležitá?" Zeptal se.

"Co kdyby jsi odešel." Řekla Peyton.

"Proč bych to dělal?" Zeptal se.

"Protože jsi ožralej." Řekla jsem.

"Nemluv se mnou takhle. Furt jsem tvůj otec ať se ti to líbí nebo ne."

"Davide, nemyslím si že je zrovna ten správný čas na povídání si." Připojila se mamka.

"Nejsi můj táta. Odešel jsi od nás když mi bylo 8. Vybral jsi si alkohol místo své vlastní rodiny. Když jsi s náma nechtěl být ani před tím, tak s náma nechceš být ani teď. Jsme bez tebe mnohem šťastnější."

Hned jak jsemto dořekla pocítila jsem jeho ruku na mé tváři. Dal mi velkou facku a měla jsem celou tvář červenou. Naštvaně jsem se na něj podívala a rozbrečela jsem se.

"Nesnáším tě a přála bych si aby jsi nikdy můj táta nebyl!!" Vykřikla jsem a utekla.

"Lacey!" Křičela Peyton.

Sundala jsem si podpatky a běžela jsem ulicí. Běžela jsem rychleji a rychleji až jsem přeběhla můj dům. Ačkoli moje nohy mě donesli jinam. Bylo to k Nashovi. Zaklepala jsem na dveře a on otevřel. Strašně jsem brečela a bylo mi úplně jedno jak vypadám. Jsem ráda že jsem si vzala alespoň tu vodě odolnou řasenku.

"Pane bože, Lacey." Řekl a vtáhl mě dovnitř a obejmul mě. Vzal mě k němu do pokoje a sedl si vedle mě.

"Omlovám se. Nevím proč jsem sem přišla." Řekla jsem.

"Co se stalo?" Zeptal se starostlivě. Když viděl že mám ruce na obličeji jemně je vzal a odendal je z mého obličeje, ale já se na něj nepodívala. Bála jsem se co by řekl.

"Chceš o tom mluvit?"

"Byla jsem na té večeři a potom můj opilej táta přišel dovnitř. Hádali jsme se a potom mi dal facku." Vysvětlila jsem a on mi utřel slzy.

"Neměl tě mlátit. Nechceš kapesník  nebo něco?"

"Ne to je dobrý. Děkuju."

"Chceš odvést domů? Tvoje mamka se o tebe určitě bojí."

"Tak jo. Díky." Řekla jsem a nastoupili jsem do jeho auta a on mě odvezl domů.

Nash mě doprovodil ke dveřím.

"Děkuju že jsi mě vyslechl. Nejspíš vypadám jak zombiek." Zasmála jsem se.

"Nevypadáš jako zombiek. Vypadáš nádherně. Každej kluk by měl štěstí kdyby tě měl." Řekl a kousl se do rtu. Už jsem se zmínila že vypadá 10krát atraktivnějš když se kouše do rtu?

"Óóó Nashi." Řekla jsem a objala ho. Dívala jsem se do jeho úžasnejch modrejch očí. Cítila jsem jakse přibližuje a políbil mě.

"Dobrou Lace. Zavolej mi když budeš něco potřebovat." Řekl a šel k autu.

Pořád jsem měla na tváři úsměv. Líbim se mu.