"It's my job!" // H.S. ff

6th part

Otevřu dveře kufru a Harry se okamžitě zadívá mým směrem. Chvíli si stíní oči, protože byl celou dobu ve tmě a teď na něho dopadá světlo z pouliční lampy. Když si přivykne, zaměří pohled nejprve na mě a pak na láhev vodky.
„Máš celkem štěstí, že se nebojíš tmy," uchechtnu se a vyšplhám nahoru.
Sednu si naproti němu. Pozoruje mě se zvednutým obočím a já nakloním hlavu na stranu. „Neříkej, že tě to překvapuje," poukážu na flašku. „Určitě si myslíš, že lítám v drogách a hulím." Zase se tomu musím zasmát a pak mávnu rukou. „Chceš taky?"
Zůstane na mě zírat jako v hypnóze a pak sekavě přikývne.
Natáhnu se k němu a strhnu mu pásku ze rtů. Přitom mu zase zraním jeho už zraněné místo. Krev opět začne téct. Harry si jen povzdechne a já mu rozvážu ruce a podám flašku.
„Počkej, očistím tě," zamumlám, když ho držím za bradu a prohlížím si ze strany jeho tvář.
Vyskočím z kufru a přejdu dopředu, kde mám na sedadle tašku. Vytáhnu z ní láhev čisté vody a kapesníky. Potom se vrátím dozadu, kde je zrovna Harry přisátý k láhvi vodky.
Přisednu si zpátky k němu a vodou namočím jeden z kapesníků. „Doufám, že tu láhev nevyužiješ proti mně. Klidně mě uškrť nebo shoď z té skály, ale neplýtvej tak dobrým pitím," řeknu nezaujatě a pak nejistě natáhnu ruku k jeho tváři. Vytočí se mým směrem a podívá se mi do očí.
Nasucho polknu a zaměřím se nad jeho rty, kde má krvavý šrám. Opatrně ho očistím, ale jednou rukou se mi to dělá blbě, takže ho tou druhou zlehka uchopím za bradu a přidržuju si ho. Koncem palce se dotýkám jeho spodního rtu. Chvíli na to si Harry navlhčí rty a tím se špičkou jazyka dotkne mého palce.
Přestože mám alkohol v krvi, cítím, jak se mi rozbuší srdce. Což je zvláštní, protože alkohol srdeční tep zpomaluje a ne zrychluje.
Zvednu pohled k jeho očím a nepřítomně mu stírám krev z obličeje. Kdybych se ve správnou chvíli nezaměřila zase dolů, tak bych mu nejspíš začala utírat krk.
„Proč to děláš?" Zeptá se znovu na to, na co se už jednou ptal.
Skousnu si ret a vyhodím z auta kapesník od krve. „Co přesně myslíš?" Odtáhnu se od něj, protože už je čistý. Zase si sednu naproti němu a pokrčím nohy.
Rozhlédne se kolem. „Tohle všechno."
Zhluboka se nadechnu. „Dej mi napít."
Beze slov mi podá láhev vodky a já se napiju. Pak mu jí vrátím a on mě napodobí. „To je složité," zamumlám. I když jsem pila, nestačí to na to, abych mu to řekla. Vlastně bych tu ani teď neměla sedět, natož s ním chlastat.
„Já nikam nejdu," podívá se na své svázané nohy a pak se pousměje.
Je to vlastně poprvé, co vidím jen náznak jeho úsměvu a vážně mě to zasáhne. Je roztomilý. Když se směje, vypadá mladší a já možná chápu, co na něm Thea viděla. Jen teoreticky. A nebo to spíš vidí ten alkohol ve mně.
Odkašlu si, abych získala čas, protože o tom nechci mluvit. "Můžeme prostě jen pít a neřešit to?" Navrhnu trochu nejistě.
Zatváří se zamyšleně a pak přikývne. "Můžeš mi alespoň říct své jméno?"
Zaseknu se s láhví u rozevřených rtů a pak si dám pořádný doušek. "Bethany."
Na jeho tváři se mihne úsměv a on ke mně natáhne ruku, aby převzal vodku. "Já jsem..."
"Harry," dokončím za něj. "Snad si nemyslíš, že o tobě nic nevím?" Zasměju se.
Volnou rukou si prohrábne kudrnaté vlasy. "Skoro jsem zapomněl, co se tu ve skutečnosti děje."
Zaostřím pohled v očekávání, že něco udělá. Místo toho na sebe zůstaneme civět a v kufru vládne divné napětí.
Harry se napije a olízne si rty. Dělá to poměrně často.
Nasucho polknu a na mysl mi vytane má vzpomínka. "Moje sestra," odmlčím se a zamrkám, abych nezačala slzet. "Milovala tě."
Zeširoka se usměje a pak sklopí pohled, takže mu kudrny spadnou do tváře. "Jak se jmenuje?"
Opět spolykám vzlyk a podívám se ven z dodávky. "Je tu krásný výhled," změním téma. "Nechceš jít ven?"
Harrymu se rozšíří zorničky. "To myslíš vážně?"
Myšlenky se mi v hlavě už trochu motají a vlastně ani nevím, co je správné, ale stejně je to fuk... Dostane se mu mého přikývnutí a zase se vyškrábu na nohy, abych mu rozvázala ty jeho.
On jde z kufru přede mnou, vyskočí ven, a když jsem na řadě, trochu zavrávorám a neudržím rovnováhu. Ve stejný okamžik se na mě Harry otočí, takže mě zachytí v mém pádu a narazíme do sebe hrudníky.
Okamžitě od něho odskočím, ale v mém podnapilém stavu to trvá asi deset vteřin. Tím pádem o sebe třeme naše těla, sledujeme jeden druhého a až potom se vzdálíme. V normálním stavu by to byla hodně trapná situace, ale teď je nám to úplně jedno.
Jsme jako dva kámoši, co se šli o pátečním večeru pořádně ožrat. Až na to, že je pondělí a my nejsme kámoši.
Společně přejdeme dopředu, kde si sedneme na kraj útesu. Nohy nám visí dolů z obrovské výšky, ale ani jednoho z nás to neděsí. Díváme se na osvětlené údolí rozprostřené pod námi a zároveň sledujeme nebe nad městem, které je poseté hvězdami. Je to nádherný výhled. Ještě v opojení s alkoholem je to něco neskutečného.
A vlastně to i neskutečně je, protože tu sedím se svým zajatcem a oba se pomalu, ale jistě opíjíme.
„Miluju místa jako je tohle," přeruší Harry naše mlčení.
Podívám se na něho se zdviženým obočím. Díky jasné obloze a městem pod námi je tam dost světla a tak na něho dobře vidím. Upírá pohled před sebe a vypadá uvolněně. „Myslela jsem, že tě spíše berou pořádné mejdany," odpovím lehce zmatená a natáhnu k němu ruku, aby mi předal flašku. Už jsme za polovinou.
Harry se usměje a odhalí své rovné zuby. Hned na to zase koutky stáhne dolů, nejspíš ho přitom úsměvu rozbolela ta obrovská modřina.
Zahanbeně odvrátím pohled. To jsem mu udělala já. Ublížila jsem mu.
Thea by mi to nikdy neodpustila.
Najednou prostě potřebuju mluvit.
„Jmenovala se Thea," vyhrknu předtím, než si to vůbec promyslím.
Harry se na mě obrátí, převezme si láhev a napije se z plna hrdla. „T-voje sestra?" Ujistí se.
Opatrně přikývnu a krátce na něj pohlédnu. Nespouští ze mě oči. „Jmenovala?" Zašeptá.
Málem ze sebe vyderu vzlyk. Jen tak tak ho dokážu zastavit.
„Umřela," vytrhnu mu láhev z ruky a zapiju to. Slzy mě přitom štípou v koutcích očí.
Slyším, jak vydechne. „To je mi moc líto."
Skousnu si vnitřek rtů a snažím se pravidelně dýchat. Přece nebudu brečet... Ne teď. Zapomeň na to, sakra!
Jako odpověď pokrčím rameny. „To se stává." A rozhoupu třesoucí se nohy, abych nedala nic najevo.
Nepodívám se na něho, ale vím, že mě nevěřícně pozoruje. „Byla to tvoje sestra."
„Já vím!" Vyštěknu. Tlukot srdce se mi přitom zrychlí nejmíň na dvojnásobek a já si jen povzdechnu.
Neměla jsem mu nic říkat.
„Nepředstírej, že je ti to jedno. Vím, že to bolí," řekne skoro naštvaným tónem, jako by na to snad měl nějaké právo.
Obdařím ho krutým pohledem, který kdyby mohl, tak by zabíjel. „Drž hubu nebo tě hodím dolů," zavrčím.
„Jo, jasně," protočí oči a pro změnu vytrhne láhev z rukou mi. Jenže v tu chvíli si to jen tak vzít nenechám, takže se přetahujeme jak pitomci a nakonec stejně povolím.
On si majetnicky tiskne láhev vodky k sobě, zatím co já zatínám pěsti.
„Vůbec nic nevíš! Jsi Harry Styles, všichni se o tebe zajímají, máš kolem sebe stovky lidí a milióny lidí na světě tě podporují!" Vypěním. „Nevíš, co znamená zůstat sám!"
„A další milióny lidí mě nenávidí," dodá tiše. „Nechovej se, jako bys mě znala, když víš jen moje jméno."
„Vím toho mnohem více!" Zaječím. „Thea o tobě mluvila, pořád mluvila jen o tobě! Chtěla tě poznat, ona..." odmlčím se. „Tolik jsem je zklamala. Nikdy by mi neodpustili, co jsem udělala," řeknu polohlasně a rty se mi přitom chvějí. Nejsem daleko od toho, abych se rozbrečela. „Ublížila jsem ti a bude to mnohem horší." Podívám se na nebe. „Thea mě musí nenávidět."
Omámeně pozoruju tu krásu nad námi. Rodiče a Thea... Vidí mě? Jsou tam někde nahoře a sledují každý můj pohyb? Nebo už se ode mě nadobro odvrátili a teď se za mě stydí? Zklamala jsem je? Myslím, že odpovědi znám.
Škubnu sebou a překvapeně skloním hlavu na stranu, když ucítím tlak na své dlani. Opravdu mě šokuje, když Harry stiskne mou ruku a zatváří se soucitně. Tohle bych od něj nečekala. Jenže já stejně o žádný soucit nestojím.
Odtáhnu se od něj a vyškrábu se na nejisté nohy. Hlava se mi motá a já vím, že opilost teď působí v mém případě až nadprůměrně.
„P-počkej," ozve se za mými zády, ale já dál klopýtám k autu. Slyším, jak se Harry zvedá a míří za mnou. „Řekni, co po mně vlastně chceš."
Zastavím se na místě a pomalu se otočím jeho směrem. Ve tmě vidím jeho upřímné zelenošedé oči a růžové rty v očekávání přivřené. Kudrnaté hnědé vlasy mu volně spadají k širokým ramenům a kontrastují s šedou mikinou. Až teď skenuju jeho atletickou postavu, má dlouhé a štíhlé nohy, které bych mu i záviděla. Přesto je na něm něco mužného, co vám prostě nedá spát. A mně až teď docvakne, že jeho vzhled je ohromující.
„J- já nechci nic," vykoktám, jsem úplně vyvedená z míry.
Zastaví se pár metrů ode mě. „Proč jsem tady? Co se mnou bude?" Zeptá se a mě teď pro změnu zasáhne jeho chraplavý hlas. Vzpomenu si na Theu, jak řekla, že by jeho zpěv mohla poslouchat navěky.
„Zemřeš Harry," odpovím upřímně a sklopím pohled na svoje tenisky. „Je mi to líto."
Do očí se mi nahrnou slzy a já nevím, jestli je ještě zvládnu udržet.
„Cože?" Vydechne nevěřícně. „T-ty mě chceš zabít?"
Zvednu oči plné slz nahoru. „Tohle není moje volba! Já v tomhle nehraju žádnou roli, Harry. Nechci ti ublížit. Nechci nikomu ublížit!" Chrlím ze sebe a po tváři mi steče první slza.
Stojíme naproti sobě, jeden víc zdrcený, než ten druhý a nic neříkáme. A pravda je taková, že kdyby chtěl teď Harry utéct, nechala bych ho. Nejen, že bych se v tom opilém stavu při běhu asi zabila, ale bylo mi to jedno. Prostě jsem to udělat nechtěla.
Josh by mi klidně mohl odřezávat končetinu za končetinou, ale já bych tu neudělala. Protože tuhle práci nenávidím. Už nechci nikomu ublížit.
Ozve se obrovská rána, když kolem mě proletí prázdná láhev vodky a dopadne na zem. Střepy se rozletí do všech stran, ale já se ani nepohnu. Srdce mi divoce buší a nespouštím oči z Harryho, který se na mě taky udýchaně dívá.
Mohl mě tou láhví klidně zranit, ale neudělal to. Ani se o to nepokusil. Prostě jí jen rozzuřeně zahodil. Rozhodným krokem vykročí mým směrem a to je asi poprvé, kdy nezačnu myslet na nějaké chvaty a na to, jak ho zastavit. I když v mém stavu by mě stejně nic nenapadlo.
Má drsný výraz, čelisti tiskne k sobě a očima mě celou propaluje.
„Ty to neuděláš," řekne naprosto jistým tónem. „Tenhle úkol nesplníš."
Myslím, že v tu chvíli mám srdce až v žaludku a dokážu jen nasucho polknout. „Máš v sobě dobro a já ti nedovolím, abys ho skrývala."
Dech se mi zrychluje, když se mu dívám do očí. Stojí asi jen metr ode mě, o hlavu vyšší než já a dívá se na mě tak nekompromisně, až se zachvěju. Cítím se jako by mi znova bylo šestnáct. Tenkrát jsem byla strašně stydlivá a nejistá.
„Co..." hlesnu, ale nakonec stejně nemám slov.
A vlastně ani nechci mluvit. Chci toho kluka, co stojí přede mnou.
Proto se k němu otočím zády a chystám se odejít pryč. Na poslední chvíli si to ale rozmyslím. Vždyť je to jedno. Jsem úplně na plech, takže nezáleží na tom, co teď udělám.
„Já chci..." vyhrknu, když se otočím zpátky, ale ve stejnou chvíli mě popadne Harry za zápěstí a přitáhne si mě k sobě.
Narazíme do sebe hrudníky, ale naše rty se okamžitě ve tmě najdou. Je to dravý a spalující polibek, který v mém těle strhne obrovskou a smrtelnou lavinu. Naše jazyky svádějí žhavý boj, okořeněný vodkou a vzrušením.
V podbříšku se mi všechno svíjí, když mě k sobě Harry tiskne. Nehty mám zaryté do mikiny na jeho zádech a jeho ruce pomalu kloužou dolů, až dokud nestisknou můj zadek. Vydám sten, který je umlčen našim dalším polibkem. Pravou ruku přesunu na jeho tvář a tou levou kloužu po jeho trupu dolů.
Už jsem u pasu jeho riflí, když zaúpí a odtáhne se ode mě. Bolestivě pomrkává a mně až potom dojde, že jsem mu omylem tiskla tu modřinu.
„Promiň, já zapomněla," zamumlám tiše a olíznu si své naběhlé rty. Sakra, on líbá pekelně dobře.
Ve tmě se promítne záblesk jeho úsměvu. „V pohodě."
Pár vteřin stojíme nejistě naproti sobě a já nevím kam s očima. Jenže pak se po sobě ve stejnou chvíli zase vrhneme. Obmotám nohy kolem Harryho pasu a nechám se unášet ve viru jeho doteků.
Ani nevím, jak se to stane, ale po chvíli cítím pod zády pevnou podložku. Harry mě donesl až do kufru.
Cítím na sobě tíhu jeho těla. Cítím jeho horký dech, jeho jazyk, jeho vůni a na šíji mě lechtají jeho kudrny. Každý kousek mého těla pomalu umírá a já myslím, že omdlím.
Nemůžu na něho přestat sahat. Nechci se nabažit jeho rtů. Nechci, aby to někdy skončilo. Chci jeho doteky, chci jeho spalující pohled a podmanivé rty. Chci cítit jeho strniště pod polštářky mých prstů a nikdy nechci dát ruce pryč z jeho hebkých vlasů.
Ale jsem tak unavená...