"It's my job!" // H.S. ff

8th part

 Většinu dne Harry mlčí, takže můžu poklidně řídit. Dlaně už mě bolí z toho, jak pořád držím volant a musím říct, že mi chybí můj mustang. Doufám, že mi ho Josh nebo někdo z naší skupiny nesešrotuje. Jednou si ho vypůjčil Scott a odřel mi blatník. Skoro jsem ho pak zabila.
Vydržela jsem řídit až do večera a kdybych neměla klimatizaci, tak se tím vedrem asi usmažím. Naštěstí se pak na hranicích u Maďarska začalo ochlazovat. V tu dobu už mě dlaně bolely přímo brutálně. Musela jsem zastavit, aby se mi v blízké době neudělaly puchýře.
Sjela jsem na úzkou cestu, která se vinula podél lesa a hned naproti bylo jezero. Napadlo mě, že je teď celkem vhodné, když nemám sprchu. Po cestě jsem neviděla žádný hrůzu nahánějící motel a taky jsem si nemohla dovolit zastavit na delší dobu. Tohle byla jen taková menší přestávka.
Zaparkuju kousek od břehu jezera, a když vystoupím, okamžitě se protáhnu. Mám potom sezení úplně ztuhlé svaly.
Už jsem se chystala vysvléct do spodního prádla, voda vypadala vážně lákavě a já se do ní chtěla ponořit, když mě napadlo, že jsem ani nezkontrolovala Harryho.
S povzdechem jsem se vydala ke kufru.
"Žiješ ještě?" Zeptám se a srdce se mi sevře při pomyšlení, jak je tato otázka na místě. Protože to má napsáno v osudu. On zemře. Harry Styles, ten kluk, on...
Moje myšlenky zmizí jak pára nad hrncem a já se skoro zadusím překvapením.
Harry leží na zemi na břiše a zdá se, že usnul. To by ani nebylo tak strašné, kdyby si nesundal mikinu a neležel tam s nahými zády a bez bot, jen v riflích.
Ruce zdobené tetováními má natažené podél hlavy a kudrny mu zahalují tvář. Vypadá jako super sexy mrtvola. Jenže jeho tělo se pravidelně nazvedává, takže je naštěstí naživu. Celkem se divím, že v tom vedru neumřel. V kufru bylo naprosté nedýchatelno.
Rozhodla jsem se, že nechám kufr otevřený a pak už jsem vyšla vstříc jezeru.
Na břehu jsem se vysvlékla a vstoupila jsem do osvěžující vody. Byla tak čistá, že jsem si viděla na prsty na nohou. Ale to mi stejně bylo jedno. Vnímala jsem jen ten chlad na své kůži. Položila jsem se na hladinu vody a nechala se nadnášet. Zůstala jsem tak strašně dlouho, potom jsem se postavila zpátky na nohy a přitom jsem kolem sebe tak máchla vlasy, že voda prskala do všech stran. Z nějakého důvodu mě to rozesmálo, jako bych byla pětileté dítě v bazénku.
Jenže smích mě přešel, když jsem na břehu zahlédla Harryho.
Odhrnula jsem si vlasy dozadu a okamžitě jsem zaostřila svůj pohled na něho. Kdyby se chystal utéct, byla jsem připravená ho chytit, i když jsem na sobě měla jen spodní prádlo.
K mému zděšení i překvapení, ruce nasměroval ke svým riflím a vysvlékl si je. Stála jsem na místě jako přikovaná, s vodou jen po pás a nezmohla se na nic jiného, než abych zírala. Harry se vodou brodil až ke mně a já s čím dál větší blízkosti mohla vidět tetování, které měl na své vypracované hrudi.
V ústech jsem měla sucho a když došel až ke mně, měřil si mě svým šedozeleným pohledem. Bylo už něco po půl desáté, Slunce už dávno zašlo, ale stále bylo světlo. Harry v tomhle osvětlení, měl krásně zbarvené oči do šeda. Asi bych nad tím neměla přemýšlet, ale vypadal prostě úchvatně. Zase se mi před očima místo toho slabého kluka objevil pořádný kus sexy chlapa. Asi jsem se zbláznila.
Ještě mi nějakou chvilku trvá, než mi dojde, že před ním stojím jen v podprsence a kalhotky jsou přes vodu taky vidět.
"Ta voda je úžasná," zachraptí Harry rozespalým hlasem a pak se celý ponoří.
Bez zájmu si dřepnu a tím pádem mám vodu až po ramena. Srdce mi divoce buší, když vím, že i takhle mě musí pod vodou zřetelně vidět. Kurva.
V tu chvíli se Harry vynoří a já se radši zadívám jiným směrem. Má na sobě bílé Calvin Kleinky, takže kdo ví, co přes ně teď půjde vidět.
"Kde teď jsme?" Zeptá se Harry a já mu věnuju káravý pohled. Nechci, aby mluvil. Nechci se na něj dívat. Prostě nemůžu.
"Ale no tak, nikomu to neřeknu," zasměje se, ale zní to trochu smutně. Ozve se zvuk, jak se ke mně zezadu blíží. Vyděšeně se otočím a odstoupím.
Nasucho polknu, když sleduju, jak po jeho krásném těle stékají kapičky vody. Od jeho vlasů až po jeho břišáky. Jeho oči mají takový ten zvědavý výraz. Na tvářích má už pár denní strniště a to způsobuje, že vypadá ještě víc mužně.
"Harry..." Řeknu slabě a pak sklopím pohled dolů na své prsty na nohou. V tu chvíli hystericky zaječím a vyskočím skoro dva metry až do Harryho náruče.
Divoce se k němu tisknu a ječím jak malá holka. "Ryba! Ryba! Proboha, to je ryba!" Ječím jako pominutá a skoro Harrymu šplhám až na ramena.
Jen mě nechápavě sleduje a rukama mě drží v náručí, jako v nějaké obranné pozici. "Ty se bojíš ryb?" Ujišťuje se zmateně.
"Odnes mě z té vody!" Ječím mu do tváře a skoro chytám panický záchvat. "Harry!" Zařvu z posledních sil a přitahuju se k němu ještě víc.
On bez zaváhání vyběhne i se mnou v náručí na břeh, kde se pak zastaví a poklidně oddechuje.
Můj dech se naopak začne uklidňovat a stisk povoluje. Cítím se jako bych zrovna prožila mrtvici a upírám pohled před sebe.
Trvá mi dlouho, než si vzpomenu, že jsem vlastě skoro nahá a Harry mě drží v náručí jako malé mimino.
Pomalu na něj stočím svůj pohled a mám co dělat, abych nahlas nezaúpěla. To, jak se na mě dívá a ty přivřené rty a ty jeho mokré kudrny... Je těžké to ustát, i když zrovna ani nestojím.
„P-polož mě na zem," vykoktám a zahledím se na své mokré břicho. Bože, tohle je tak trapné. Jak se tohle všechno mohlo stát? Ještě před pár dny jsem ho měla svázaného v kufru a teď mě tady polonahou drží v náruči. A já vůbec nevím, kde se stala chyba.
Harry mě opatrně postaví na zem, jako bych snad byla z porcelánu a o krok ode mě odstoupí. Okamžitě zamířím pro své oblečení a natáhnu si ho na mokrou kůži. Mám štěstí, že jsou mé potrhané džíny volné, jinak bych se do nich cpala asi půl hodiny.
Pohledem zabloudím na Harryho, který na sebe souká své úzké džíny a pohled mi pomalu sjíždí dolů, kde přes jeho bílé trenky prosvítá jeho pevný zadek. Usměju se pro sebe, ale taky se mi přitom v podbříšku udělá ten nebezpečný pocit, který mi okamžitě připomene včerejšek.
Okamžitě se zase zaměřím před sebe a snažím se zahnat vzpomínky na to, jak jeho ruce bloudily po mém těle a jak mi mezi prsty proklouzávaly jeho kudrny a jak mě kousl do rtu a....
Bethany, přestaň myslet. Děláš si to mnohem horší.
Začnu Harryho ignorovat, nevšímám si jeho pevných paží a vymakaného břicha. Kašlu na jeho tetování přímo na hrudi. Kašlu na jeho malé tetování všude po rukou.
S ignorací kolem něj projdu a zamířím k autu. Vyhrabu z tašky bagetu a další láhev vody. Ne zcela čerstvou bagetu rozlomím na půl a jednu polovinu nabídnu Harrymu, když se konečně nasouká do džín a usadí se na okraj kufru.
S díky to přijme a okamžitě se zakousne.
Zaujatě pozoruju, jak se jeho pevné čelisti pohybují a pak si dám v duchu facku. Nečum na něj.
Sednu si kus od něj a věnuju se svému jídlu. Přežvykuju strašně pomalu a cítím, jak se mi svírá celý žaludek. Nevím, co se mnou je. Ale vím, že se nechovám ani trochu normálně.
Možná mě trochu děsí, jak je blízko. Hlavně kvůli včerejšku.
Ale vždyť je to jedno, ne? Byli jsme opilí. Znova se to nestane.
Prostě na to musím zapomenout a všechno bude v pohodě.
Harry stejně brzo umře, takže o tom nikomu nebude vyprávět.
Představa, že by se dostal do bezpečí a pak by měl rozhovory pro časopisy se slovy: „Trochu jsem si užil se svou únoskyní." Se mi ani trochu nelíbí.
Netrvá to dlouho a brzo tam už oba sedíme s prázdnými rukami. V krku mám takové sucho, že najednou vypiju asi litr vody.
„Už mi řekneš, kde jsme?" Zeptá se tiše.
Prohrábnu si vlasy a ani se na něj nepodívám. Proč si, do prdele, neobleče tu zasranou mikinu?! „Ne."
Ozve se jeho povzdechnutí. „Vždyť to není zas tak důležité."
„Tak se na to neptej," protočím oči.
„Přestaň předstírat, že jsi taková," řekne trochu namíchnutě a já po něm blesknu překvapeným pohledem. Vážně jsem ho naštvala? Páni.
„Jaká?" Nechápu.
Harry si olízne ret předtím, než promluví. „Že jsi zlá. Viděl jsem tě včera, byla jsi jiná," připomene mi a já cítím, jak se mi do tváří hrne horko.
Ne, o tomhle se vážně bavit nebudeme.
„Neprovokuj mě," zasyčím.
Tlukot srdce se mi zrychluje.
„To nedělám. Jen si nechceš přiznat, že ve skutečnosti vůbec nejsi tak drsná, jak se děláš," řekne bez zaváhání a já agresivně zafuním.
„Vůbec mě neznáš," procedím skrz zuby.
Teď by se mnou měl souhlasit, protože pokud ne...
„Znám tě víc, než si myslíš. Ten chlap, co jsi s ním včera mluvila..." odmlčí se. „Slyšel jsem tón, jakým s ním mluvíš. On tě děsí, nenávidíš ho, ale přesto v tomhle pokračuješ..."
Skousnu si rty a vyskočím na nohy. Tíha uvnitř mě je neskutečná a vážně jí ze sebe chci nějak dostat.
„Už jsem ti řekla, že nemám na výběr!" Zvýším hlas.
Ironicky se zasměje a zavrtí hlavou. „To je jen výmluva. Včera si na výběr měla a rozhodla ses pro to, co jsi správně kvůli své práci udělat neměla."
Nervně si promnu tvář. „Ano! Včera jsem si vybrala tebe," odkašlu si. „Ale to je úplně jedno..." Mávnu rukou.
„Bethany," osloví mě tiše. „Vybrala sis mě. Ne svou práci a to, aby si mi ublížila." Mluví ke mně konejšivým hlasem.
„Sklapni!" Zaječím. „Byli jsme opilí! Nic to neznamenalo!" Do očí se mi derou slzy. Zase.
Do hajzlu.
Harry na mě upírá svůj pohled a vypadá tak klidně, že mě to ještě víc rozčiluje. Jen si tam tak sedí bez trika, se svým úžasným tělem a svým zkurveně dobrým srdcem a já se nezmůžu na nic jiného, než na něho řvát.
Nesnáším ho. Nikdy jsem neměla horšího zajatce.
„Fajn," promne si ret mezi prsty. „Takže jsi spokojená s tím, co děláš?"
„Nech toho," odseknu a založím si ruce na prsou.
„Odpověz," řekne nesmlouvavě.
„Nech toho!" Vyštěknu. Myslím, že už to déle nevydržím. Asi ho vážně zabiju.
„Nebo co?!" Zvedne hlas. „Zmlátíš mě? Zabiješ mě?"
Rychlými kroky se přiblížím. „Ano," odpovím zřetelně a s naprostou jistotou.
On mě provrtává svým tmavě šedým pohledem a tváří se stejně odhodlaně jako já. „Tak to udělej!" Zvedne ke mně pohled. „Zabij mě! Udělej to, když ti to udělá radost!" Řve kousek od mého obličeje a já se odtáhnu.
„Nemůžu," odvrátím z něj pohled.
Harry si uchechtne. „Jsi slabá." Oplatí mi slova, které jsem mu předtím věnovala já.
A bohužel tím našel mojí slabinu.
Rychlostí blesku jsem se otočila a rozeběhla se proti němu. Doslova jsem po něm skočila a oba jsme se svalili na podlahu kufru. Harry ve vzduchu chytal moje létající pěsti, zatím co já jsem se mu snažila vytrhnout a dát mu co proto.
Nakonec jsme se převalovali jeden z druhého a já naprosto zbytečně ve vzduchu kopala nohama, až dokud jsem nezůstala uvězněná pod Harryho tělem.
Tiskl mi obě zápěstí ve svých dlaních a já se poprvé v životě vzdala.
Svaly mi povolily a já pod ním zůstala znaveně ležet. On mě svou váhou držel při zemi a oba jsme hlasitě oddechovali. Kdybych chtěla, mohla bych se z toho dostat. Jenže mně se prostě nechtělo.
Nechtělo se mi bojovat.
„Já nebyl opilý," zašeptá Harry a tím mě vytrhne z mého zamyšlení.
S otevřenými rty se na něj podívám. Upírá na mě ty nádherné oči, tiskne ke mně to dokonalé tělo a mluví na mě tím chraplavým hlasem. A najednou mi prostě vadí, že je tak daleko. Vadí mi, že mám na sobě ten podělaný svetřík. Vadí mi.... Že z něho právě nesundávám ty Kalvinky.
„Seru na to. Harry, já..." Skousnu si ret a jeho stisk na mých zápěstích povolí. „Seru na všechno." Rozesměju se a pak svoje ruky přehodím kolem jeho krku a přitáhnu si ho k sobě dolů.
„Jestli si mám zvolit," zašeptám do jeho ucha. „Volím si tebe."
Harry se nadzvedne a podívá se mi do očí. Na jeho rtech pohrává šibalský úsměv. „To doufám," vydechne a já se pobaveně zasměju.
„A teď už zavři klapačku," zamumlám a zvednu se, abych ho dravě políbila na jeho růžové rty.