"It's my job!" // H.S. ff

Epilog

*O rok později*

Některé páry se do vztahu vrhnou až příliš unáhleně. Panuje mezi nimi jen krátké vzplanutí vášní, které postupně vymizí, když se začnou vzájemně poznávat do těch nejmenších detailů.
Tohle náš případ s Harrym rozhodně nebyl. Museli jsme si projít dlouhou trnitou cestou, která nás oba nějakým způsobem změnila.
Harry začal s kick boxem, protože ho ta situace, kdy se nedokázal bránit, dokopala k tomu, aby s tím něco dělal. Ze začátku jsem s tím moc nesouhlasila, protože občas přišel s natrženým rtem nebo s malou rankou na obočí. Po čase mě to začalo uklidňovat, neboť jsem věděla, že už by se dokázal bránit líp než dřív. Jeho zranění postupně mizely a on byl ten, který dával rány.

Já během té dlouhé cesty zase našla samu sebe. Dala jsem si do pořádku svůj život a konečně jsem mohla žít a ne jen přežívat.
Pokračovala jsem v baletu, a protože se můj život vrátil do starých kolejí, kdy bylo všechno perfektní, tak pro mě bylo lehké zase nabrat tu ladnost a cit.
Zhruba po osmi měsících, kdy jsem na sobě tvrdě makala, se mi konečně splnil můj sen. Začala jsem tancovat pro Royal Opera House. Bylo to úžasné, všechny ty vystoupení a všichni ti lidé.
Dokonce jsme se další rok měli vydat na celosvětové turné. Trohu mě to děsilo, protože to znamenalo, že se s Harrym neuvidím moc často, ale bylo to něco, o čem jsem snila celý život.

Náš vztah se posunul o pěkný kus dál. Celý ten rok jsme měli šanci se poznat mnohem víc, než když jsem ještě byla jeho únoskyně a on můj zajatec.
Klapalo nám to naprosto skvěle. Nakonec bylo skoro zbytečné, že jsem si sháněla byt, protože po půl roce jsem se nastěhovala k Harrymu. Bylo to takhle jednodušší, protože jsme měli hodně práce. On se skupinou a já s baletem. Proto bylo fajn, že jsme se k sobě vždycky vrátili domů a nemuseli jsme navštěvovat jeden druhého.
Přesto jsme si na sebe vždycky našli času víc než dost. Problémem bylo, že Harry měl taktéž odjet na turné, takže bude strašně těžké, abychom se vůbec vídali.
Byla jsem připravená za náš vztah bojovat, kdyby to byla potřeba, protože jsem věděla, že už nikdy nenajdu člověka jako je Harry.

Za tu dobu jsem si našla spoustu nových přátel, ať už z Harryho strany anebo taky z baletu či jen tak ze sousedství. S Claire jsme nakonec zůstaly hodně dobrými kamarádkami a já si poprvé po dlouhé době už vůbec nepřipadala sama.
K hrobu rodičů a Thei jsem chodila i nadále, nikdy mi nepřestali chybět, ale už bylo lehčí to celé zvládat. Hlavně, když byl Harry po mém boku.

Zrovna jsem s kakaem v ruce seděla na okenní římse a koukala jsem z okna ven, přemýšlejíc nad svým životem. Byla jsem na sebe pyšná, neboť jsem se zase dokázala postavit na nohy a zvládla jsem všechny ty deprese a stavy.
Přesto jsem se dost bála budoucnosti.
Nechci, aby se to pokazilo, potom všem...
Ozve se šramocení klíče v zámku a já odvrátím pohled od okna. Na tváři se mi objeví úsměv, když se ve dveřích objeví kudrnatá hlava na vysoké štíhlé postavě.
Harry zvedne hlavu nahoru a tím se střetnou naše pohledy. "Ahoj, zlato," usměje se a zabouchne za sebou dveře.
"Ahoj," oplatím mu pozdrav.
Harry položí mobil s peněženkou na kuchyňský pult a přisedne si ke mně na širokou okenní římsu.
Skloní se blíž a věnuje mi jeden sladký polibek, při kterém mě chytne za boky a přitáhne si mě k sobě.
"Mhm, kakao?" Olízne si rty a já s úsměvem přikývnu.
"Jaký byl rozhovor?" Zeptám se, protože kluci zase měli nějaké rozhovory pro Vogue.
Harry si prohrábne vlasy a dá si s odpovědí na čas. "V pohodě," odpoví, ale já mu na tohle neskočím.
"Co se stalo?" Uhodím na něho zpříma.
On jen hlasitě vydechne a sklopí pohled dolů.
Odložím hrnek vedle sebe a jemně vezmu Harryho bradu, abych jeho pohled zvedla nahoru. "No tak," šeptnu.
Potom roku jsem dokázala hned poznat, že se něco děje.
"Ptali se mě, jestli se nebojím toho, že to nezvládneme, když budeme oba na turné a skoro se neuvidíme," řekne a strach, který vidím v jeho očích mě bolí.
"Zrovna jsem nad tím přemýšlela, přiznám se a skousnu si ret.
Harry zvedne ruku a jemně položí na dlaň na mou tvář.
"Řekl jsem, že to zvládneme, protože se milujeme. A taky... Kdo jiný by to zvládl, když my ne?"
Zamrkám a zahledím se do těch nádherných zelenošedých očí, které vůbec neztratily tu krásu, kterou jsem v nich viděla už na začátku.
"Máš pravdu," usměju se. "My to zvládneme." Stisknu jeho ruku, kterou má na mé tváři a stáhnu jí pryč, abych mohla naše prsty vzájemně proplést.
"Nejsi unavená?" Zeptá se starostlivě, s pohledem upřeným na visací hodiny. Je něco málo po desáté večer.
"Jo," přikývnu a než se naděju, Harry se postaví a vezme si mě do náruče. Dělá to poměrně často a já to naprosto miluju.
Omotám si ruce kolem jeho krku a hlavu si opřu o hrudník. Vnímám jeho krásnou vůni a skoro zaprostestuju, když mě po chvíli položí do postele.
Rychle ze sebe shodí tričko a rifle, poté si lehne ke mně a přitáhne si mě k sobě do náruče. Otočím se jeho směrem a ještě víc se k němu přitáhnu, takže mám nos zabořený až v záhybu jeho krku.
"Jsi v pohodě? Vypadala si strašně unaveně a nějak sklesle," řekne tiše a když se chystám promluvit, tak rty sklouznu po jeho kůži.
Miluju, když je mi takhle blízko a cítím se tak uvolněně.
Jedna věc by tu vlastně byla, ale zatím jsem tím nechtěla Harryho zatěžovat.
"Je mi fajn," zašeptám a ruku si položím na jeho nahý hrudník, zatím co on mě prsty hladí po holém rameni.
"Miluju tě, víš to?" Opře si bradu mé vlasy a já se usměju.
"Jo, ale já tebe víc," zamumlám.
"A já tebe nejvíc," píchne mě prstem do břicha a já se zahihňám jako pitomec.
"Tak už mlč, já chci spát," poplácám ho pobaveně po pevném hrudníku.
Nikdy mě nenapadlo, že s někým budu takhle cukrovat. Vždycky mi to připadalo trapné a teď...
"Dobrou noc, Beth," skloní se a věnuje mi krátký polibek na čelo.
"Dobrou, Harry," zahuhlám, neboť se mi oči pomalu zavírají.