"It's my job!" // H.S. ff

14th part

Nerada ho nechávám zase o samotě, ale pokud se to má dneska opravdu stát, tak to musím udělat. Nesmím působit nápadně a to že jsem s ním byla už skoro hodinu a jemně ošetřovala jeho tvář, to už trochu podezřelé bylo.
Postupně jsem smyla všechnu krev z jeho úchvatně propracované tváře a zalepila mu malé ranky nad rtem a na obočí. Nakonec by vypadal i trochu vtipně, kdyby to nevyobrazovalo krutou realitu, že mu Josh ublížil.
„Nedívej se tak na mě," zamračil se, zatím co jsem ho držela za bradu a prohlížela si, jestli jsem na jeho tváři nepřehlédla nějaké zranění. Bylo mi líto, že se mu tohle stalo.
Odpovědí mu bylo jen mé kousnutí do rtu.
Sice jsem s ním chtěla utéct, chtěla jsem ho zachránit, ale nemohla jsem předstírat, že s tímhle nemám nic společného. Pořád jsem toho byla součástí. Bylo mu ublíženo i kvůli mně.
„Myslím to vážně," zachraptí a opatrně ke mně natáhne ruku, aby mě pohladil po tváři. Sklopím pohled, užívám si ten dotek a pak se odtáhnu.
„Měl by ses prospat," řeknu vážným hlasem a snažím se uklidnit svůj zrychlený tep. Dívám se na něho ze své výšky, jak tam tak leží na posteli a upírá na mě ty krásné šedé oči. I když to jedno zraněné, které už alespoň dokázal trochu otevřít, vypadalo dost děsivě. Ale stejně jsem si naprosto přesně pamatovala jeho barvu očí i bez toho aniž by teď vypadaly jako obvykle.
„A ty?" Šeptne.
Já musím zvládnout Joshe. Akorát vůbec nevím jak.
„O mě si starost nedělej," mávnu rukou a pomalu couvám ven z cely. „Přijdu pro tebe."
Harry otočí hlavu na stranu a tím na mě upře pohled. Otevře pusu jako by chtěl něco říct, ale pak ji zase zavře. Nakonec jen přikývne a zavře oči.
Bez dalších slov zatáhnu mříže a opět ho tam zamknu. Je těžké chovat se k němu dál jako k vězni.
Popravdě jsem vlastně ani nevěděla, kdo to je... Můj kamarád? Ne. Můj přítel? Už vůbec ne.
Můj milenec? Ehm, možná něco na ten způsob.
S pohledem stále přišpendleným k zemi ho opustím. Znovu.
Jenže tentokrát to opravdu jinak nejde. Pokud chci dnes v noci utéct, musím na to jít chytře a nenápadně.
Snažím se udržet klidnou tepovou frekvenci, zatím co procházím tichými chodbami a snažím se najít... vlastně ani nevím, co hledám. Protože rozhodně netoužím po Joshově přítomnosti.
Spíše doufám, že na mě zapomněl a dá mi pokoj.
Klidně bych si teď klekla a znova se začala modlit, jen abych se tomu vyhnula.
Jenže jsem během svého života, tudíž za posledních skoro dvacet let pochopila, že život je pěkná svině, takže mě ani nepřekvapilo, když se kolem mého zápěstí obmotala Joshova ruka a stáhla mě k sobě do pokoje.
Ani jsem se nestihla nadechnout a už jsem měla jeho jazyk v mé puse. Mé smysly okamžitě omámil závan cigaret a já ani nevnímala, jak jeho drsné ruce putují po mém těle. Nebyly to příjemné doteky, ani náhodou.
O chvíli později jsem skončila bez svetru na posteli. Nevydržela jsem to a vyděšeně zakopala nohama, abych se od něj oddálila.
„P-počkej," vykoktám a natáhnu ruce před sebe, abych ho zastavila. On už si mezitím odhodil triko stranou a rozepínal si opasek.
„Co je?" Zavrčí a nepřestává se svlékáním.
Ruce pevně stisknu v pěsti, protože se mi začínají hrůzou klepat. Já tohle nechci. Už nemůžu. Nesmí se to znova stát. Už žádné jeho doteky. Nikdy.
„Já mám..." odmlčím se a nasucho polknu, „mám menstruaci."
Josh jen protočí oči. „No a co? Mám kondom."
Oči se mi rozšíří a já jsem v koncích. Tak nějak jsem doufala, že to zabere. Myslela jsem, že mě nechá. Že už nebudu muset dělat tak odpornou věc.
Rty se mi začínají chvět a jen stěží zadržím nával slz. „Ne," vydechnu neslyšně.
Na malou chvíli zavřu oči. Ne. Ne. Ne.
Nemůžu to teď zkazit. Nemůžu.
Když se mu poddám ještě jednou, naposledy... zachráním Harryho. Zachráním sebe.
To za to stojí, ne?
Jo nebo ne?
Kurva.
Zvednu pohled nahoru a bez sebemenšího strachu se zahledím do Joshovým ledových očí. Udělala jsem to už tolikrát. Bez toho aniž by to něco znamenalo. Jenže teď je to důležité. Nemůžu se tu rozbrečet jako debil. Nemůžu Joshe odmítnout.
Pokud to ještě naposledy zvládnu, už nikdy se to nezopakuje. A udělám to pro dobrou věc.
Nechám se znásilnit pro dobrou věc... Jde to vůbec?
„Fajn," řeknu zostra a cítím, jak se mi zúží nosní dírky, když se zhluboka nadechnu.
Jen jednou. Naposledy.
Pak zmizím a už se nikdy nevrátím.
Josh si stáhne z nohou maskáče a nechá je pohozené na zemi. Hned na to se ke mně přikrade a já jen dokážu zírat do stropu, zatím co mi rozepíná rifle. V duchu počítám do deseti a pak zase do nuly. Ani nevím, proč to dělám. Jen se snažím nějak zaměstnat svou mysl a nevšímat si toho, jak ze mě Josh stahuje rifle.
Tohle zvládnu. Musím.
Máš na výběr, Bethany.
Vyděšeně sebou cuknu, když v mysli zaslechnu Harryho hlas. Okamžitě se mi vybaví včerejší den. Jak jeho dlaně jemně klouzaly po mém těle, jak si mě jeho rty naprosto osvojovaly. Pamatuju si každý jeho dotek, každé slovo, které řekl. Vidím před sebou jeho krásné oči a ten roztomilý úsměv. Pamatuju si jeho překvapení, když našel mé lechtivé místo. Bylo to úplně poprvé, co jsem se při sexu smála a přitom jsem si ho naprosto užila. A vlastně to ani nebyl sex. Bylo to poprvé, co jsem se s někým milovala. Něco jako takové moje první poprvé.
Kvůli tomu vím, že to nezvládnu. Neudělám to. Ani za nic. Ani jednou. Ani naposledy.
Nenechám Joshe, aby to udělal. Klidně ho i zabiju, jen aby se to nestalo. Je mi to úplně jedno. Nejsem žádná jeho hračka.
„Bože," procedí skrz zubu Josh a tím zase upoutá mou pozornost. Jsem naprosto připravená mu jednu vpálit. „Dneska s tebou není žádná sranda," zamručí, pak se jednoduše odtáhne a svalí se vedle mě na postel.
Překvapením strnu na místě a dál civím na strop. Vážně se to teď stalo? On mě nechal? Prostě mě jen tak pustil?
Nejistě sklopím pohled na stranu, ale on se na mě ani nedívá. Zírá do stropu stejně jako já před pár sekundami. „Stejně na to teď nemám náladu," mumlá si pod nosem a pak se ke mně otočí zády. „Takže zítra."
Srdce mi spadne až do žaludku. Zítra. Jo, klidně. To už budu dávno pryč.
Otočím se k němu zády a tiše si oddechnu. Z očí mi začnou téct slzy štěstí a já mám co dělat, abych se samou radostí nerozvzlykala. Jsem zachráněná. Už nikdy to nebudu muset udělat. Bože, děkuju.