"It's my job!" // H.S. ff

12th part

Zamyšleně krčím obočí, když se snažím přijít na to, o kom to Josh mluvil. Nepamatuju si, že by se mi zmiňoval o nějakých kontaktech z Maďarska.
Nepřítomně Harryho hladím po vlasech a občas jen sklouznu pohledem na jeho tělo, abych zjistila, že je naživu.
Nedokážu se mu podívat do očí. Ne potom, co jsem mu všechno řekla. Příšerně se za sebe stydím a nemůžu uvěřit, že jsem ty věci opravdu udělala. Jak jsem mohla dopustit, aby se ze mě stalo tohle?
Harry měl pravdu. Měla jsem na výběr. Vždycky jsem měla na výběr. Jen jsem byla tak vyděšená, že jsem na to nikdy nepomyslela.
Poslední dva roky jsem žila v neustálém strachu. Zůstala jsem na tomhle posraném světě úplně sama. Nebyl nikdo, o koho jsem se mohla opřít. Nikdo, kdo by mi pomohl. Najednou jsem byla bezdomovec, který je ostatním jen na obtíž.
Proto když se objevil Josh, okamžitě jsem mu skočila na tu jeho hranou starost.
Teď vím, že jsem se rozhodla opravdu špatně. Měla jsem si dodělat školu a jít na ten konkurz... Teď už bych mohla být slavná baletka a místo toho držím v náručí Harryho, který je zraněný jen kvůli mně.
Proč jsem taková? Proč jen všem ubližuju? Pořád jen hledám někoho, kdo by mě ochránil a sama přitom ostatní zraňuju.
"Bethany!" Zavolá na mě Josh a já očima propaluju místo, odkud se hlas ozývá.
"Co?" Odseknu dost nepříjemně.
"Budeme muset zastavit. Cesty jsou úplně ucpané kvůli nějaké bouračky. Ztvrdneme tu minimálně dva dny!" Řve jako by to byla moje chyba a já jen zvednu obočí.
"A?" Čekám na pokračování jeho výlevu.
"Mám tu kámoše Dereka, vezme nás k sobě," pokračuje už trochu klidněji a tím mi objasní, o jakém kámošovi předtím mluvil. I když žádného Dereka neznám.
"Alespoň tam dáš dohromady toho kreténa," zahuhlá si pod nosem dost nahlas, abych ho slyšela. Z očí už mi začínají šlehat blesky. "Žije vůbec?"
Nejistě se skloním nad Harryho. Otevře oči a zmůže se jen na malé mrknutí, pak oči zase zavře.
"Ještě se drží," odpovím popravdě a starostlivě ho pozoruju. Vážně by potřeboval ošetřit a lehnout si do postele. Měla bych se podívat, jestli nemá i nějaké jiné zranění. Každopádně zase tak dobrá nejsem, abych poznala, jestli nemá i nějaké vnitřní.
"Za deset minut jsme tam," informuje mě Josh a pak už zbytek cesty mlčí.
Celou dobu cítím, že jedeme do kopce a je to celkem nepříjemné, protože i s Harrym v náručí kloužu zadkem po podlaze a párkrát se odřu o stěny. Nedá se moc dobře udržet rovnováha, ale to je mi v tu chvíli docela jedno.
V hlavě mi šrotují kolečka, když myslím na to, co se bude dít. Protože upřímně...Co se doprdele bude dít?
Dodávka zastaví a já pohledem klesnu na Harryho, který trhavě nasává vzduch do plic.
"Teď tě budu muset pustit," zašeptám a opatrně ho položím na zem vedle sebe.
Doslova na mě vykulí své zdravé oko. "N-ne," vydechne a natáhne ke mně ruku.
Pevně ji stisknu a hned na to jí zase pustím. "Neopustím tě, dobře?" Váhavě se na něho usměju a pak se vzdálím, protože kufr se otevře a já si zvykám na světlo všude kolem. Když jsme byli v dodávce, úplně jsem zapomněla, že je den, protože tam byla fakt příšerná tma.
Žaludek se mi zhoupl hrůzou, když mi pohled spadl dolů na Harryho tělo. V tomhle světle vypadal mnohem hůř, než předtím v tom přítmí.
"Holka?" Vyhrkne neznámý hlas a já pohledem pátrám, kdo to řekl.
Je to nějaký týpek, vzhledem asi kolem třicítky. Vypadá jako nějaký Mexičan, nad rtem má hustý knír a valí na mě velké hnědé oči. Ale já se soustředím jen na jizvu, která se mu táhne přes celou pravou tvář. "Ty máš v týmu holku?" Zopakuje nevěřícně a já si nemůžu nechat ušklíbnutí pro sebe.
"Jo," odpoví jednoduše Josh a pak se zadívá na Harryho vedle mě. Na tváři se mu zračí údiv, jako by nevěřil, že je ještě stále naživu.
"Mhmm," zamumlá ten neznámý chlap a měří si mě pohledem. "Vypadá celkem drsně," pronese se zaujetím.
"Můžete přestat kecat a pomoct mi s ním?" Zatnu zuby, protože mi ty kecy o tom, že jsem holka, začínají lézt na nervy.
To jsou všichni slepí nebo co? Ano, jsem holka, ale kvůli tomu se na mě nemusí tak tlemit.
Josh hned na to svolá Mika a Jareda, aby vzali Harryho. Čelist jsem k sobě tlačila tak silně, až jsem měla pocit, že mi upadne.
S hrůzou v očích jsem sledovala, jak se oba sklání k Harrymu tělu. Jeden z nich ho chytne za ruce a druhý za nohy. Harry zaúpí, když ho takhle táhnou.
"Vždyť ho zabijete!" Zařvu na ně, protože se na to nemůžu dívat.
Jsou to ti největší ignoranti a kreténi, jací se kdy narodili. Vidí, že je na pokraji života a ještě mu skoro vytrhnou končetiny z těla.
Na tohle už Josh nic neřekne, zatím co Mike s Jaredem pokračují v nešetrné cestě s Harrym na rukou. Mám tak silné nutkání jim nakopat prdel...
Abych nedala najevo, jak moc jsem rozhozená, radši se ohlédnu. Zdá se, že jsme někde uprostřed lesů, možná na nějaké hoře. Všude jsou jen samé stromy, tráva a nic víc.
Je nás tu celkem deset. Moje skupina, včetně Harryho a pak taky Derek a další tři lidi z jeho skupiny. Nikdo z nich nevypadal zrovna příjemně a já věděla, že tady nikomu, kromě sebe nemůžu důvěřovat.
Vlastně jsem si ani nebyla jistá, jestli věřím Harrymu.
Myslím, že na tom ani tak nezáleželo. Nešlo o nás dva.
Nechtěla jsem ho zachránit kvůli sobě. Chtěla jsem to udělat pro Theu.
Harry tady byl jen proto, aby mi ukázal, kým jsem doopravdy byla. Aby mi připomněl, co jsem ztratila a aby mě zase naučil se správně rozhodovat.
Nepochybně mi na něm asi celkem záleželo. Moc jsem se v tom nevyznala a ani jsem neměla zrovna čas uvažovat nad svými pocity, ale něco v tom bylo. Já jen nevěděla co.
A ani jsem si nebyla jistá, jestli je důležité to vědět.